Továrna na stíhačky Gripen JAS - 39 ve švédském Linköpingu připomíná svou sterilitou až nemocnici. Takřka každý šroubek je zabalený v igelitu, aby se nezaprášil.
Montéři je berou jeden po druhém do rukou a dávají dohromady vojenská letadla, skoro jako by skládali jen dětskou stavebnici. Trpělivě tu spojují osmdesát tisíců dílů jednoho stroje 120 tisíci nýtky a šroubky. Ve své podstatě jsou gripeny výsledkem ruční práce.
Ze švédské továrny SAAB nedaleko Stockholmu ročně vyjede zbrusu nových stíhaček asi dvacet. Jedna je jako druhá.
"Všechny stíhačky jsou naprosto stejné. Pokud si zákazník z jakýchkoliv důvodů přeje nějaké změny, mají naši technici maximálně deset dnů na to, aby je provedli," říká Bengt Littke z Gripen International, bývalý pilot, který má nyní na starosti český program.
Od plechů k počítači
Hlavní hala, kde vznikají nadzvukové stroje, je vymalovaná na žluto, jen podlaha je šedivá. Hlavní vchod lemují čtyři vlajky - švédská, česká, maďarská a jihoafrická. Právě do těchto zemí hotové gripeny putují. V hale jsou ale zatím na kusy.
Gripen má pět hlavních částí, vysvětluje náš průvodce: kokpit, přistávací část, část s křídly, zadní díl a část nesoucí zbraně. Ta je na sestavení nejnáročnější.
Od podepsání kontraktu do dodání stíhaček zpravidla uplynou dva roky. V českém případě se nicméně doba dodání zkrátila na pouhých devět měsíců. Češi totiž dostali stíhačky původně určené pro švédskou armádu, vysvětluje Littke.
Zatímco v první části haly jsou k vidění jen prázdné trupy, jak procházíme dál, začínají se útroby stíhačky plnit. V jedné části z ní visí stovky drátů a kabelů. Celkem jich je v útrobách letadla na třicet kilometrů.
Co znamená Gripen?Gripen International je společnost vlastněná z poloviny švédskou společností SAAB a z poloviny britskou BAE Systems. Obě firmy se dohodly, že v názvu nebude jméno ani jedné z nich. Gripen tedy dostal název podle "gryfa", nebo-li ptáka Noha, mytologického stvoření s orlí hlavou a lvím tělem, kterého má ve znaku právě SAAB. (Tato společnost má s výrobcem automobilů společné už jen jméno, automobilku koupila americká General Motors i s právem na užívání značky.) |
"Stíhačka ale už dávno není jen letadlo. Je to v podstatě systém několika počítačů," říká mluvčí z Gripen International Anne Lewis-Olssonová. Kokpitu stíhačky skutečně dominují tři digitální obrazovky - v nových verzích C a dvoumístném D barevné. Nejsou tu k vidění žádné budíky, barometry či jiné mechanické ukazatele, jako je tomu u letounu SK-60, který nyní slouží k výcviku pilotů, vysvětluje jeden z našich průvodců.
Vysypte kapsy, nefoťte
Fotíme si přístrojovou desku staršího modelu, ale u gripenu totéž udělat nemůžeme. Bezpečnostní opatření jsou tu poměrně přísná. Náš fotograf musí dopředu nahlásit, jakým fotoaparátem bude fotit i jakou paměťovou kartu použije.
Na místě dostane stejný typ karty, na kterou může pořizovat fotky. Nesmí fotit okna, kamery ani žádná další zařízení, která by mohla ohrozit bezpečnost továrny. Před odchodem ještě pracovníci znovu všechny fotky projdou, aby se ven skutečně nedostalo nic "závadného".
Podobně je tomu i u samotné stíhačky. Proletět se s ní je pro normálního smrtelníka prakticky nemožné, výprava českých novinářů se ale mohla do kokpitu posadit.
Jakého privilegia se nám dostává, jsme poznali už podle samolibých úsměvů našich průvodců. Když jsme se konečně kolem všech "polotovarů" dostali už k hotové stíhačce, dostali jsme v první řadě nakázáno sundat a vysypat všechno, co by mohlo do kokpitu zapadnout - drobné mince v kapsách či dlouhé řetízky na krku.
Opojného pocitu s řídicí pákou v ruce si ale nemůžeme užívat dlouho. Po zhruba deseti minutách (pod nepřetržitým přísným dozorem) musíme halu opustit.
Nenápadné městečko s nebem plným bitevníků
Deštivá až ospalá nálada švédského severu je patrná v celém městečku Linköping, stejně jako v areálu společnosti SAAB.
Procházíme parkem kolem několika nenápadných nízkých budov, kde vznikají jedny z nejmodernějších bitevníků světa. "Připomíná mi to staré časy, kdy jsem sám dělal ve Stavebních strojích na Zličíně. Úplně na mě dýchla ta atmosféra," nechal se unést i fotograf iDNES.cz.
V Linköpingu vyrobili od roku 1937 na čtyři tisíce bojových letadel. Areál, kde pracuje na pět set lidí, je hned vedle letiště. "Ani nevím, co tu bylo dřív, jestli letiště, nebo SAAB," říká náš průvodce Jan Šimůnek z agentury Mmd.
Po sedmdesáti letech tu vznikají nadzvukové letouny čtvrté generace. V Gripenu se nyní jedná o nových typech E a F. Jak ale podotkla Anne Lewis-Olssonová, hlavní problém není dál vyvíjet letoun. To možné je. Omezené jsou ale možnosti pilotů. I oni jsou totiž jen lidé a přetížení 9G, kterého jsou současné gripeny schopny docílit, nesnese každý. A techniku dále zdokonalovat lze, člověka ale nikoliv.
Základní údaje o gripenech
|
Tento článek vznikl ve švédském Linköpingu díky pozvání společnosti Gripen International.
