Fazio měl provádět obchody na základě neveřejných informací. Podezřelá je jeho role při přebírání italských bank zahraničními finančními ústavy.
V prohlášení banky stojí, že se Fazio rozhodl z vedení odejít, a pomoci tak centrální bance i Itálii utišit nevyžádanou pozornost, která se na ně upřela, a očistit jméno národní banky i celé země.
Pozice Fazia se stala neudržitelnou poté, co ho úřady začaly minulý týden vyšetřovat z machinací kolem finančního ústavu Banca Popolare Italiana. Fazio poté ztratil i podporu mezi politiky a kabinet pracoval na urychleném přijetí zákona, který by umožnil z čela centrální banky ho sesadit.
Antonio Fazio přitom patří mezi špičku ve svém oboru. Studoval na jedné z nejprestižnějších škol na světě - MIT ve státě Massachusetts. Učili ho hned dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, Paul Samuelson a Franco Modigliani.
Do italské centrální banky nastoupil už v roce 1960. Tehdy mu bylo 24 let. Jeho kariéra stoupala strmě vzhůru. V 36 letech, což je na italské poměry neobvykle brzy, se stal šéfem výzkumného oddělení. Celou banku řídí od května 1993, kdy vystřídal Carla Azeglia Ciampiho.
