Barack Obama hodil rukavici nejen kubánskému režimu, ale také americkým politickým elitám.

Barack Obama hodil rukavici nejen kubánskému režimu, ale také americkým politickým elitám. | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Obamův baseball s embargem končí. Vyhrávají skoro všichni

  • 31
Ekonomická blokáda USA vůči Kubě trvá již 56 let. S výjimkou armádních špiček komunistického režimu z ní nemá prospěch nikdo. Příliš dlouhá hra politického baseballu mezi Washingtonem a Havanou však pomalu končí, píše v komentáři redaktor iDNES.cz František Strnad.

Někteří státníci si potrpí na červené koberce. Americkému prezidentovi Baracku Obamovi se při historické návštěvy Kuby dostalo čerstvého nánosu asfaltu. Komunistický režim, který se v zemi drží u moci od roku 1959, již začátkem letošního roku nařídil opravit silnice, po kterých se v pondělí po téměř devadesáti letech projela limuzína úřadujícího nájemníka Bílého domu.

O americké cadillaky není na ostrově svobody nouze. Jenom jsou všechny starší než kubánská revoluce z roku 1953. Na jejím konci padl proamerický diktátor Fulgencio Batista a zemi do ekonomické izolace uvrhlo americké protikubánské embargo. Příjezd více než šestitunové opancéřované bestie, jak se Obamovu speciálu přezdívá, má vztahy mezi znesvářenými politickými režimy narovnat. Nebo, jak Američané říkají, normalizovat.

A normalizace nemá mít charakter stalinistické pětiletky, ale kapitalistického byznysplánu.

Všichni proti něčemu

Obamův nedělní přílet na mezinárodní letiště v Havaně budí vášně. Jedni amerického prezidenta vítají jako věrozvěsta svobodnějšího stylu života, druzí ho označují za kolaboranta s Castrovou vojenskou diktaturou.

Oba tábory se však shodnou na jednom - Washington začal loni rozvolňováním napjatých politických vztahů s Havanou do země pouštět kapitál. Americké peníze dle radikálních odpůrců Raúla Castra skončí hlavně v kapsách armády, která na ostrově ovládá většinu podnikání. Podle umírněnější kubánské opozice a současných šéfů americké diplomacie napomůžou demokratickému rozvoji země.

Běžní Kubánci berou Obamův příjezd s opatrným nadšením. Signalizuje pro ně postupný odchod systému vládnutí, na kterém jim spíše než styl vadí zestárlé tváře revolucionářů, kteří se svých postů drží za každou cenu. To, že Strýček Sam není krvelačná vykořisťující bestie, jak ho líčí omšelé plakáty z šedesátých let, dávno vědí. Aby americký kapitál začal volně plynout ostrovem svobody, musí padnout nejspíš již poslední relikt studené války - ekonomické embargo.

Blokádu, kvůli které Kubánci pijí mléko z tisíce kilometrů vzdáleného Japonska místo sousední Floridy, zavedly Spojené státy před 56 lety. Ostrov může jenom omezeně obchodovat se západními demokratickými režimy a je odkázaný na spolupráci s podobně orientovanými režimy, jakými jsou Venezuela, Vietnam nebo Angola.

Po pádu „karibské“ opony přitom volají běžní Kubánci i američtí byznysmeni. Opodál stojí jen washingtonské elity, a i ty narazily na limity své politické demagogie. Není třeba si nic nalhávat. Kdyby Kuba zhmotňovala ekonomické příležitosti jako Čína nebo Indonésie, ideologické proklamace
o svobodě by šly dávno stranou.

Lidé mají právo kritizovat vládu, řekl Obama Kubáncům v Havaně

Pravda navíc je, že vojenský režim bratří Castrů a jejich aparátčíků až na výjimky nikomu neubližuje. Doba, kdy si Spojené státy mohly v Latinské Americe dělat, co chtějí, je také už dávno pryč.

Kubánci jsou chudí zejména kvůli americkému embargu. Šedá ekonomika na ostrově však bují již léta. Profitují z ní mnozí. Nejvíce armáda, úplatní policisté a úředníci, v nemalé míře všichni, kteří nějak přijdou do styku s miliony turistů, kteří každoročně zemi navštíví.

Americko-kubánský baseball

Oběma kdysi znesvářeným režimům tak nezbývá než zasednout k diplomatickému stolu. K tomu loni vyzval i papež František, jehož návštěva té Obamově předcházela. USA udělaly první krok v podobě uvolnění vízové politiky amerických občanů, kteří chtějí na Kubu vycestovat. Bratři Castrové odpověděli propuštěním některých politických vězňů. Historická návštěva hlavy Spojených států tak znamená jen logické pokračování politického baseballu - hry, kterou milují Kubánci i Američané.

Tamním slangem „Jak se daří, Kubo?“ - Que bolá, Cuba? - Obama na svém twitterovém účtu pozdravil ihned po příletu. Zvolil trefně. „Co míč?“, jak by fráze zněla doslova, v sobě kromě poukázání na plánovanou návštěvu baseballového zápasu skrývá i hozenou rukavici. Tu Obama předhodil kubánskému režimu i politickým elitám ve Spojených státech.

Americký prezident pro španělskou mutaci americké CNN ještě před odletem uvedl, že ekonomickou blokádu na Kubě ukončí až administrativa jeho nástupce. V tom má téměř jistě pravdu. Pro konec embarga už se opatrně začínají vyslovovat i ti, kteří narovnání vztahů s komunistickým ostrovem odmítali. Všechny strany nyní cítí, že je zbytečné, neudržitelné a padne. Koneckonců, s výjimkou úzkých špiček kubánské armády z něho netěží nikdo a i ty se naučily podnikat natolik, že jim svěží vánek amerických dolarů přijde vhod.

Kubáncům i Američanům teď nezbývá než čekat. Už spíš krátce než dlouho. Castrův režim mezitím ještě pozavírá desítky aktivistů, aby je po pár hodinách s modřinami na tvářích pustil opět ven. Pravičáci v americkém Kongresu budou historickou návštěvu označovat za poklonkování tyranii a zapřisáhlí kubánští libertariáni budou hovořit o komunistickém Obamovi.

Obama v pondělí při setkání se svým kubánským protějškem Castrem připomněl slogan, se kterým v roce 2008 kandidoval na post v Bílém domě. „Kubu čeká změna a Raúl Castro to chápe,“ pronesl po odeznění americké hymny. Chápe to idealistický revolucionář Castro a chápou to i ti, kteří Obamu označují za naivního. Dlouhá baseballová hra mezi ostrovem svobody a zemí svobodných tak pomalu končí. Je však výjimečná, nakonec v ní vyhrají skoro všichni.