Podle výsledků testu zájezdů agentur Adventura, Alpy, Swětoběžník, Trip a Turistika a hory, který proběhl v minulých měsících, ani jedna z nich beze zbytku nedodržuje základní bezpečnostní pravidla.
Největší riziko hrozí jejich klientům obvykle na ledovci. Pokud totiž nejsou navázaní na horolezeckém laně, propadnou se do neviditelné díry a zahynou nebo se těžce zraní. Pokud by naopak byli v dobrých rukách horského vůdce, zůstanou po pádu viset na laně.
Žádný testovaný zájezd nevedl opravdový horský vůdce, ale vždy pouze jakýsi průvodce, který pocházel z řad horské služby, horolezeckých instruktorů, nebo byl dokonce jen amatérským horolezcem. "Instruktor Českého horolezeckého svazu je pro cestovní kanceláře dostatečně důvěryhodný, protože řada jejich průvodců nemá ani tuto kvalifikaci," komentuje situaci místopředseda horolezců Jan Bloudek. "Nikdo kromě horského vůdce, který je členem mezinárodně uznávané organizace UIAGM, ovšem neposkytuje během výstupu garanci za zdraví a život účastníků," dodává horský vůdce Róbert Gálfy.
Nekvalifikovaní průvodci si tak mnohdy dovolí vodit až dvacet klientů najednou, i když zodpovědní vůdci na stejných túrách mají na starosti pouze dva až čtyři. Samozvaní průvodci během testu své klienty na ledovci ani nenavázali na lana a téměř nikdy jim neposkytli na skalních úsecích přilby proti pádu kamení.
Podobnému riziku na Grossglockneru se vystavovali i účastníci zájezdu kanceláře Turistika a hory. Průvodce kanceláře se světáckým názvem Swětoběžník klidně nechal deset nepříliš zkušených turistů stoupat ledovcem k Dachsteinu bez navázání na lano, přestože právě tento ledovec je proslulý spoustou zrádných trhlin ukrytých pod sněhem.
Kancelář Adventura sice vyslala na Grossglockner čtyři průvodce, zato s nimi šlo více než třicet klientů. Právě proto, že se vedoucí výpravy snažili dodržovat bezpečnostní pravidla, šli s klienty po úzkém sněhovém hřebeni velmi pomalu. Někteří tak museli postávat v téměř čtyřtisícové výšce tři hodiny. Naštěstí svítilo slunce a bylo bezvětří.
Ze Zillertalského údolí vystoupala na tři méně obtížné vrcholy výprava kanceláře Trip. Vůdci nepoužili lano na skalních úsecích ani na firnových svazích. "Slabším účastníkům by se lano občas hodilo hlavně pro jistotu," domnívá se Jiří Hladík, který se zájezdu zúčastnil.
Jediný zájezd bez větších problémů, i když ne bez výhrad, vypravila kancelář Alpy. Dva manželé spolu s průvodcem vystoupali na Dachstein, před tím pod jeho vedením vyzkoušeli brzdění simulovaného pádu na sněhu, záchranu po pádu do trhliny, sebejištění na zajištěné cestě. Také se dozvěděli, jak se chránit proti spáleninám a omrzlinám. Celá akce měla jen dvě vady. Průvodce nebyl autorizovaným vůdcem, ale jen instruktorem rakouského alpského spolku, a podle práva nenese za klienty veškerou odpovědnost, a tudíž nesmí vodit za peníze. Navíc bagatelizoval nebezpečí na skalním úseku výstupu a nevybavil své klienty helmou.
Podobný test proběhl před pěti lety u zájezdů na skalní výstupy (takzvané ferraty) zajištěné kovovými lany. Výsledky byly podobné jako v případě ledovcových túr - žádná z osmi cestovních kanceláří nedodržovala bezpečnostní pravidla a šest z nich prodalo svým klientům vysloveně nebezpečné výlety.
Nezbytné vybavení na horské túry
* ledovec - stoupací železa (mačky), cepín, sedací úvaz, lano
* skála - helma, sedací a hrudní úvazek, lano
* zajištěná cesta (ferrata) - helma, sedací a hrudní úvazek, lanová smyčka, dvě karabiny, pádová brzda
Pramen: Český horolezecký svaz
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
