Jisté je pouze to, že americkou specialitu mají na svědomí němečtí přistěhovalci. Na to, čí to byl nápad, zabalit párek spolu s kečupem a hořčicí do rohlíku a nabízet ho jako rychlé a levné občerstvení, existuje mnoho verzí.
Jedna říká, že to byl bavorský řezník Anton Feuchtwanger. V roce 1904 nabízel návštěvníkům veletrhu v Louisianě teplé párky. Aby si nepopálili prsty, půjčoval jim rukavice. Jenže velmi rychle zjistil, že by prodělal kalhoty; zákazníci si totiž s párkem odnášeli i rukavice. Poradil se se švagrem-pekařem a ten mu upekl přímo na míru dlouhou žemli, do které párek zapadl. Prsty zákazníků zůstaly v bezpečí a hot dog byl na světě.
Další příběh připisuje prvenství Němci Adolfu Geringovi, prodavači občerstvení na stadionu v Saint Louis v Missouri. Když jednou vyprodal všechny své zásoby, zaběhl rychle k nejbližšímu pekaři, skoupil u něho všechny rohlíky, u řezníka vedle párky, na přenosných kamínkách je ohřál a vložil do rozříznutého pečiva.
Proč horký pes?
A kde se vzal ten poetický, ale nelogický název hot dog? I na to existuje několik legend. Podle jedněch měl být název sarkastickou narážkou na původ masa. Druzí vidí vznik názvu v prohnutém tvaru párku, který prý připomíná záda jezevčíka.
Němečtí přistěhovalci totiž přinesli do Ameriky nejen párky, ale také novou rasu psů, jezevčíky, a právě jejich německým jménem Dachshund nazývali párky - "dachshund sausages".
Poslední krok od jezevčíka k pouhému "psovi" udělal prý karikaturista Ted Dorgan, který nevěděl, jak se německé slovo píše, proto ho ve své novinové kresbě zachycující atmosféru na stadionu při baseballovém utkání nazval "red hot dog".
O tom, jak významné místo má hot dog ve stravě Američanů, svědčí také to, že se ocitl (spolu s další americkou specialitou -pečeným krocanem) i na královském pikniku v londýnském Hyde Parku, když prezident Roosevelt s manželkou hostili anglického krále. Král Jiří byl prý americkou specialitou nadšen, nechal si přidat.
Dnes Američané spořádají 20 miliard hot dogů ročně.
