Na otázku, zda vydělal, řekl jen, že je „spokojen s výsledkem, i když registruje pokles příjmů“.
Jeden ze zakladatelů v Česku tak populárních hudebních festivalů, Josef Sedloň z agentury Lighthouse, však dopadl daleko hůř. S více než milionovým dluhem ukončil po devíti letech konání festivalu Open Air Field v Brandýse nad Labem.
Jeho agentura vyhlásila bankrot a Sedloň sám se vrátil k práci moderátora v rádiu. „Už loni na jaře jsme poprvé hodně prodělali kvůli změně místa na poslední chvíli.
Také jsme neměli na seznamu vystupujících žádný velký tahák,“ říká Sedloň.
Tvrdá konkurence
Za vysoké konkurence, kdy si fanoušci mohou vybírat z několika festivalů každý víkend po celé prázdniny a celkově se jejich počet blíží osmdesáti, už není tak jednoduché vydělat. Po festivalové euforii přichází vystřízlivění. Počítat začali návštěvníci, protože vstupenky na festival často stojí téměř tisíc korun, ale hlavně pořadatelé.
Vydělat je těžké
Podle Štěpána Suchochleba z Ameba Promotion, jež organizuje také ztrátový Rock for People, je počet festivalů v Česku neúnosný. „Motivací většiny organizátorů je vydělat, ale nemají to spočítané a končí tragicky,“ říká.
„Nejmíň čtvrtina festivalů časem skončí,“ souhlasí Pokorný. „Dřív stačilo, když dorazil dýdžej z Anglie, ale letos už jsou lidé zmlsaní. Pokles návštěvnosti letos způsobilo vedro, ale i větší vstupné a obrovský počet festivalů.“
Spolu s nároky návštěvníků rostou náklady pořadatelů. Rozpočet Creamfields letos dosáhl 21 milionů korun, což je dvakrát více než loni. Vyšší rozpočet, 10 milionů korun, zatížil i Rock for People.
Pokles zájmu není otázkou žánru. I klasické rockové festivaly se trápí. Rock for People vyšel letos poprvé po devíti letech ztrátově. Podle Suchochleba za to může hlavně masivní rozpočet ve výši 10 milionů korun. „Musíme teď sehnat peníze, třeba prodat hospodu,“ říká Suchochleb.
Silná konkurence roste i v žánru folk a country, tvrdí Michal Konečný, dramaturg čtyř festivalů a šéfredaktor časopisu Folk a country. „V republice se koná až 250 takových festivalů do roka a vznikají stále nové,“ říká Konečný. Podle něj má perspektivu 20 až 30 z nich.
Propadající se rozpočty pomáhají zalepit sponzoři. Například mobilní operátor Eurotel se rozhodl spolufinancovat taneční festival Go Planet Roxy. Ten přebral návštěvníky hlavně Sedloňovu Open Air Fieldu, protože se konal o týden dříve a hudební fanoušci si rozmysleli zaplatit dalších až 750 korun za lístek na podobnou akci.
Do rozpočtu festivalu Rock for People přispívá pivovar Gambrinus. Ani s pomocí známé značky se však pořadatelům nepodařilo udržet letošní rozpočet v plusu. „Neumíme si najít velkého sponzora. Jsme ti malí kluci z Českého Brodu, chybějí nám konexe ve velkých pražských firmách,“ říká Suchochleb.
Menší přežívají
Šanci přežít mají naopak menší festivaly, s komornějším rozpočtem a s ojedinělým programem. Daří se například občanskému sdružení Pohyblivý klub, jež pořádá dva letní festivaly, Blues v lese a Summer City of Island, a jeden průběžný celoroční festival Prague International Blue Night.
„Nemáme konkurenci, v tom je naše výhoda,“ říká ředitel David Gaydečka. „Většina festivalů má tendenci stát se megaudálostmi. To se podaří jen hrstce, většina zůstane regionálními,“ dodává promotér festivalu Šimon Kotek.
