Zimbabwský dolar byl dlouhá léta symbolem naprosto bezcenné měny. Tamní centrální banka dokonce řešila problém, že papír, na který v podstatě bezcenné peníze tiskne, je pro tento účel příliš drahý.
V roce 2008 dosáhla roční míra inflace 89,7 triliard procent. Triliarda je číslo, které sestává z dvaadvaceti číslic. Pokud jste na trhu v Harare tehdy našli prodavače vajec, mohli jste si jedno koupit za více než miliardu dolarů. A během doby, kdy jste si ho vařili a jedli, nejspíš ještě výrazně podražilo.
Milionům Afričanů hrozí hlad kvůli suchu, krizi přiživuje i El Niňo |
Vloni už bylo všechno jinak. Ekonomika se naopak ocitla v deflaci 2 až 4 procenta. Najednou tak zdánlivě řeší stejné problémy jako některé bohaté ekonomiky. S deflací nebo její hrozbou se potýká například Japonsko, Velká Británie nebo USA. Kvůli nízké inflaci (a tedy hrozbě deflace) také na podzim roku 2013 rozhodla bankovní rada ČNB o zahájení intervenčního režimu.
Jak v reportáži uvádí Financial Times, příčiny tohoto stavu v jihoafriceké zemi je ale nutné hledat jinde, než u levné ropy, kterou se zaklínají na Západě. Výchozím bodem je loňská měnová reforma. Vláda diktátora Roberta Mugabeho po letech ukončila existenci dvou paralelních měnových systémů tím, že dokončila stahování zimbabwských dolarů z oběhu.
Banky tehdy vyměňovaly 175 biliard zimbabwských dolarů za pět amerických. Šlo už opravdu jen o dokončení procedury - zimbabwské dolary se netiskly už od roku 2009 (více čtěte zde).
Průmysl jede jen na třetinu
Poté v zemi oficiálně zůstal už jen systém plateb americkými dolary a jihoafrickými randy, tedy měnami, které lidé beztak téměř výhradně používali už několik let. Paradoxně je tak nyní z nejvyšších míst posvěcenou měnou americký dolar, tedy platidlo země, která proti Zimbabwe uplatňuje od roku 2001 ekonomické sankce.
I kvůli tomu má centrální banka, která netiskla už několik let vlastní peníze, velmi omezenou možnost v určování měnové politiky. Peníze se do země dostávají složitě ze zahraničí - buď jako platby za export, nebo jako peníze posílané domů zimbabwskou diasporou. To ale nestačí k tomu, aby jich v oběhu byl dostatek.
Vývoj cen v pevné měně tak poukázal na sestupnou tendenci celé ekonomiky. Podle Konfederace zimbawských průmyslníků pokleslo například využívání tamní průmyslové kapacity z 57 na 34 procent.
„Lidé nemají peníze, a tak musejí jít ceny dolů,“ potvrzuje prodejce na jednom z tržišť, který se reportérovi Financial Times představil jako B. Sithole. Jak potvrzuje reportér, ceny na tržišti se pohybují už nikoli ve stamilionech a miliardách, ale v jednotkách (tentokrát už amerických) dolarů. A za poslední dobu opravdu zlevnily o desítky centů.
