Kvůli vysokým cenám nemovitostí - zejména ve velkých městech - navíc levné hypotéky, které slouží ke koupi či stavbě nových bytů a domů, zůstávají spíše pro bohaté, lidé s nízkým příjmem na ně nedosáhnou.
Například rodina, jejíž členové za měsíc dohromady vydělají čistého 26 tisíc korun, by dostala zhruba milionový úvěr, a pokud by ho splácela dvacet let, měsíčně by bance posílala asi devět tisíc korun, respektive šest tisíc se státní podporou.
Její výdaje spojené s úvěrem by tím však ještě neskončily. K tomu je totiž třeba přípočítat pojistné, bez něhož banka úvěr vůbec neposkytne. A to může zvýšit měsíční splátky o několik stokorun.
Navíc ještě před tím, než začne rodina úvěr čerpat, musí uhradit poplatky bance za zpracování úvěru, katastrálnímu úřadu, notáři a odměnu odhadci, který nemovitost ocení. Ty jsou zpravidla vyšší než deset tisíc korun.
Pro dokreslení: s milionovou hypotékou a vlastními 430 tisíci korun ty musí mít k dispozici, neboť hypoteční úvěr kryje maximálně sedmdesát procent ceny nemovitosti - by pořídili nový standardní byt tři plus jedna v hlavním městě, či nový menší rodinný domek mimo Prahu.
O něco lépe jsou na tom lidé žijící v menších městech, kteří se spokojí se starší nemovitostí. Čtyřčlenné rodině tu na větší byt, například v panelovém domě, může stačit i půl milionu korun.
Pokud zaplatí povinných třicet procent, tedy 150 tisíc, ze svého, bude bance měsíčně po dobu deseti let posílat zhruba tři až čtyři tisíce korun - na starší domy a byty se nevztahuje státní podpora.
