"Musíme přece ochutnat to, co vyrábíme," vysvětluje jeden z mužů. "Navíc nepijeme kvůli opilosti, ale kvůli práci," dodává. Přesto mě Isphanyar Bhandara, šéf pákistánského pivovaru a lihovaru Murree Brewery Co. Ltd., žádá, abych tuto scénu raději nefotil.
Většina z mužů, kteří mimo jiné právě ochutnali nový druh whisky, jsou totiž muslimové. Těm jejich víra požívání alkoholu zakazuje. Mezi stovkami zaměstnanců firmy tvoří následovníci proroka Mohameda zřetelnou většinu. A podobné je to v řadě jiných pivovarů po celém muslimském světě.
Pivovar Murree přežil z dob anglické nadvlády, kdy (muslimský) Pákistán a (převážně hinduistická) Indie tvořily celek. Nad bránou podniku lze stále číst hrdý nápis: Založeno v roce 1860.
Muslimové a pivoIslám zakazuje požívání alkoholu, ale nikoli piva, které je lihu zcela zbaveno. Na etiketách produktů tohoto typu bývá vytištěna výmluvná nula naznačující, že v nich není ani minimum alkoholu. Takové je populární například v Egyptě, kde se ovšem vyrábějí i značky obsahující alkohol. Pivovary fungují i v jiných převážně muslimských zemích – Pákistánu, Malajsii, Indonésii, Maroku atd. Globálně proslul pivovar v palestinské vesnici Tajbe na Západním břehu Jordánu. Vlastní jej místní křesťan, který k výrobě piva – s alkoholem i bez – používá český chmel. Turecký pivovarnický gigant Efes vlastní šestnáct pivovarů v několika zemích světa. Je osmým nejúspěšnějším výrobcem v Evropě. Ve světě mu patří dvanácté místo. |
"Naše pivo je určeno pro nemuslimskou komunitu," říká Bhandara. Jinak s ohledem na podnik ani nemůže. Dodává, že jeho společnost vyrábí také nealkoholické nápoje: billboardy s nimi vidět v ulicích opravdu jsou.
Sám Isphanyar Bhandara není muslim, ale párs – patří k rodině původem perských zoroastristů.
Na dobré, totiž bezpečné adrese
Alkohol jeho firma z pochopitelných důvodů neinzeruje. "Výrobu držíme nikoli snad v tajnosti, ale o propagaci v Pákistánu mluvit nelze," dodává majitel jediného pivovaru v zemi, kde prý fungují ještě dvě malé (oficiální) palírny.
Samotná továrna leží – strategicky výhodně – v blízkosti armádních objektů, v dobře střežené části Rávalpindí. Cestou k němu překonávám několik kontrolních stanovišť. K návštěvě je třeba se předem ohlásit, posléze dojet k velkým železným vratům... a čekat.
Evropané žijící dlouhodobě v hlavním městě Islámábádu, které tvoří s Rávilpindí fakticky souměstí, ovšem dodávají, že reklamy ani není třeba. Nejen cizinci, ale i alkoholuchtiví muslimové si k lepší náladě (i kocovině) cestu najdou.
Kdo pije pákistánské pivo?
"Zvláště mnozí úředníci a byznysmeni mají alkohol v oblibě, při jednání u Zápaďanů sklenku v podstatě očekávají," vysvětluje nejmenovaný evropský obchodník žijící v Islámábádu řadu let. Sám byl svědkem večírků, jejichž účastníci byli cestou domů překvapeni gravitací do té míry, že je asistenti museli sbírat ze silnice.
On i lidé z pivovaru ovšem tvrdí, že se atmosféra v pákistánské společnosti během posledních let změnila – v neprospěch konzumace alkoholu. S trochou cynismu lze říci, že mezi pragmatickými politiky probíhá soutěž o to, kdo se více zavděčí místním (a mocným) islamistům.
Byť třeba jen na veřejných shromážděních: co se děje za zdmi luxusních vil, je přece věc jiná...
Pákistánské úřady proto ztěžují nejen export, ale i import piva. Což znamená, že konkurence není tvrdá, ale vázne i vývoz. Isphanyar Bhandara se proto snaží zajistit zásobování početných pákistánských komunit na Západě prostřednictvím některého z českých pivovarů. A zdá se, že uspěje.
Nicméně, být pivovarníkem v Pákistánu vyžaduje pevné nervy. V roce 1996 úřady Murree Brewery na dva měsíce zavřely, podle všeho na politickou objednávku. Pivovar se přesto dožil 150 let a alespoň zatím se zdá, že s věkem spíše sílí.
