IG Farben provozovala například závod na výrobu syntetického kaučuku v Osvětimi, kde v krutých podmínkách pracovalo 30 tisíc lidí. Ti, kteří už nebyli kvůli vyčerpání schopni práce, byli posílání do plynových komor.
IG Farben také držela 42,2 procenta akcií firmy Degesch, která se podílela na výrobě kyanidových tablet cyklon-B.
V koncentračních táborech zemřelo kolem šesti milionů Židů. Ti, kteří žili v západní Evropě a byli za nacismu nuceni pracovat v IG Farben, byli odškodněni už v padesátých letech. Podnik však odmítl přispět do společného fondu odškodnění, do něhož v Německu přispěly i další německé podniky s nacistickou minulostí.
Kdysi největší světová chemička se v roce 1952 rozdělila - jejími následnickými společnostmi jsou BASF, Bayer a Hoechst. IG Farben od té doby působila jako svěřenecká společnost, jejímž úkolem bylo urovnávat spory a žaloby z dob nacismu.
