Jeden přijme dopis určený celému oddělení, ale už ho nepředá dál, druhý zašantročí vizitku s důležitým telefonním číslem, takže zákazník marně čeká na odpověď. Podobných situací může vzniknout nepočítaně. Všechny mají společné důsledky a příčinu. Za prvé, důsledkem nepořádku vznikají firmě potíže, a za druhé, na vině je nedostatečný nebo vůbec žádný informační systém.
LEVNÝ JE ČLOVĚK, SPOLEHLIVÝ POČÍTAČ
Funkci informačního systému může docela dobře plnit jedna osoba, jejímž úkolem je tvořit ve firmě mezi jednotlivými zaměstnanci jakousi spojku. Roznáší poštu, eviduje spojení na zákazníky, dopraví k obchodnímu partnerovi smlouvu, vede účetnictví. "K ruce" může mít jen klasický papírový archiv, blok a tužku. Tato metoda bývá levná, ale skrývá určitá nebezpečí. Dokumenty v papírové podobě mohou shořet nebo se poztrácet, člověk třeba onemocní nebo jednoduše na něco zapomene. V opravdu velké firmě by navíc takových spojek musel běhat celý oddíl. Spolehlivější jsou speciální informační systémy, jejichž základ tvoří počítačová síť. Samozřejmě jsou i dražší.
Jednoduchý systém pro menší firmu může stát několik desítek tisíc korun, průmyslový gigant zaplatí i několik stovek milionů. Ceny informačních systémů se odvíjejí od toho, co všechno umí a také u které firmy se systém objedná. Pomocí těch nejjednosušších lze vyřizovat běžnou firemní agendu. Speciální informační systémy "umějí" například i to, že z uložených dat a informací o podniku sestaví na počkání finanční analýzu.
ZNÁMÉ FIRMY BÝVAJÍ DRAŽSÍ
Nezávislí odborníci se shodují na tom, že existují dva typy společností nabízejících tyto systémy. První tvoří renomovaní a zároveň dražší dodavatelé. Hodinová odměna odborníků z těchto firem dosahuje někdy i několika tisíců dolarů. Tyto společnosti mají obvykle vyvinuty unifikované a již odzkoušené systémy.
Podobné systémy nabízí například společnost IBM. Podle velikosti či zaměření zákazníka vybere ten nejvhodnější a v případě potřeby ho dále přizpůsobí. Za vyšší pořizovací cenu si klient kupuje většinou bezplatný servis a bezproblémové dodatečné úpravy sítě. Dalším světově rozšířeným systémem je SAP R/3.
Společnost ITC, mezi jejíž zákazníky patří firmy s deseti až dvěma a půl tisíci zaměstnanci, nabízí systémy sestavené z několika modulů za ceny začínající na úrovni několika stovek tisíc korun. Větší systémy stojí i několik milionů. Zákazník může platit jednorázově nebo měsíčně formou takzvaného licenčního poplatku. Ten hradí po celou dobu užívání systému. Pro dokreslení - firmě s deseti zaměstnanci využívající systém s pěti moduly účtuje ITC každý měsíc zhruba čtrnáct tisíc korun. Při měsíčních platbách má zákazník zdarma servis. Klient platící jednorázově si každý rok na údržbu přispěje částkou rovnající se dvanácti procentům ceny používaného softwaru.
Již vytvořený a odzkoušený systém MAX nabízí také společnost ICL patřící do rodiny koncernu Fujitsu - jednoho z největších dodavatelů informačních technologií. Ceny, za které si její zákazník kupuje informační moduly pro výrobní či obchodní organizace, začínají zhruba na úrovni šesti set tisíc korun. Zavedení systému trvá šest až osmnáct měsíců podle velikosti projektu. Servis systému pak přijde dle smlouvy ročně na částku rovnající se šestnácti procentům ceny nové verze. K zákazníkům ICL patří výrobní organizace od sto padesáti zaměstnanců zejména se zaměřením na strojírenskou, elektrotechnickou a plastikářskou výrobu a výrobu spotřebního zboží.
SYSTÉM LZE VYTVOŘIT KLIENTOVI NA MÍRU
Do druhé kategorie patří společnosti, které systém šijí svým zákazníkům přímo na tělo. Ti, kteří systém navrhují a posléze vytvářejí, obyčejně stráví u zákazníka, poodobně jako v případě prvně jmenovaných firem, několik měsíců času, aby zjistili, co firma potřebuje.
Pokud sáhne podnikatel po firmě "šijící přímo na tělo", měl by počítat s tím, že si kupuje systém úplně nový a nikde neodzkoušený. Může běhat jako hodinky, hrozí však i to, že se nepovede. Dost peněz často stojí podnikatele odstraňování závad, také za dodatečné úpravy sítě a údržbu se obvykle platí
LEVNÝ JE ČLOVĚK, SPOLEHLIVÝ POČÍTAČ
Funkci informačního systému může docela dobře plnit jedna osoba, jejímž úkolem je tvořit ve firmě mezi jednotlivými zaměstnanci jakousi spojku. Roznáší poštu, eviduje spojení na zákazníky, dopraví k obchodnímu partnerovi smlouvu, vede účetnictví. "K ruce" může mít jen klasický papírový archiv, blok a tužku. Tato metoda bývá levná, ale skrývá určitá nebezpečí. Dokumenty v papírové podobě mohou shořet nebo se poztrácet, člověk třeba onemocní nebo jednoduše na něco zapomene. V opravdu velké firmě by navíc takových spojek musel běhat celý oddíl. Spolehlivější jsou speciální informační systémy, jejichž základ tvoří počítačová síť. Samozřejmě jsou i dražší.
Jednoduchý systém pro menší firmu může stát několik desítek tisíc korun, průmyslový gigant zaplatí i několik stovek milionů. Ceny informačních systémů se odvíjejí od toho, co všechno umí a také u které firmy se systém objedná. Pomocí těch nejjednosušších lze vyřizovat běžnou firemní agendu. Speciální informační systémy "umějí" například i to, že z uložených dat a informací o podniku sestaví na počkání finanční analýzu.
ZNÁMÉ FIRMY BÝVAJÍ DRAŽSÍ
Nezávislí odborníci se shodují na tom, že existují dva typy společností nabízejících tyto systémy. První tvoří renomovaní a zároveň dražší dodavatelé. Hodinová odměna odborníků z těchto firem dosahuje někdy i několika tisíců dolarů. Tyto společnosti mají obvykle vyvinuty unifikované a již odzkoušené systémy.
Podobné systémy nabízí například společnost IBM. Podle velikosti či zaměření zákazníka vybere ten nejvhodnější a v případě potřeby ho dále přizpůsobí. Za vyšší pořizovací cenu si klient kupuje většinou bezplatný servis a bezproblémové dodatečné úpravy sítě. Dalším světově rozšířeným systémem je SAP R/3.
Společnost ITC, mezi jejíž zákazníky patří firmy s deseti až dvěma a půl tisíci zaměstnanci, nabízí systémy sestavené z několika modulů za ceny začínající na úrovni několika stovek tisíc korun. Větší systémy stojí i několik milionů. Zákazník může platit jednorázově nebo měsíčně formou takzvaného licenčního poplatku. Ten hradí po celou dobu užívání systému. Pro dokreslení - firmě s deseti zaměstnanci využívající systém s pěti moduly účtuje ITC každý měsíc zhruba čtrnáct tisíc korun. Při měsíčních platbách má zákazník zdarma servis. Klient platící jednorázově si každý rok na údržbu přispěje částkou rovnající se dvanácti procentům ceny používaného softwaru.
Již vytvořený a odzkoušený systém MAX nabízí také společnost ICL patřící do rodiny koncernu Fujitsu - jednoho z největších dodavatelů informačních technologií. Ceny, za které si její zákazník kupuje informační moduly pro výrobní či obchodní organizace, začínají zhruba na úrovni šesti set tisíc korun. Zavedení systému trvá šest až osmnáct měsíců podle velikosti projektu. Servis systému pak přijde dle smlouvy ročně na částku rovnající se šestnácti procentům ceny nové verze. K zákazníkům ICL patří výrobní organizace od sto padesáti zaměstnanců zejména se zaměřením na strojírenskou, elektrotechnickou a plastikářskou výrobu a výrobu spotřebního zboží.
SYSTÉM LZE VYTVOŘIT KLIENTOVI NA MÍRU
Do druhé kategorie patří společnosti, které systém šijí svým zákazníkům přímo na tělo. Ti, kteří systém navrhují a posléze vytvářejí, obyčejně stráví u zákazníka, poodobně jako v případě prvně jmenovaných firem, několik měsíců času, aby zjistili, co firma potřebuje.
Pokud sáhne podnikatel po firmě "šijící přímo na tělo", měl by počítat s tím, že si kupuje systém úplně nový a nikde neodzkoušený. Může běhat jako hodinky, hrozí však i to, že se nepovede. Dost peněz často stojí podnikatele odstraňování závad, také za dodatečné úpravy sítě a údržbu se obvykle platí
