Investice do svědomí

Zdravotně postižení lidé nemají lehký život. Vrozený handicap či úraz s trvalými následky vždy znamenají nižší životní úroveň a problémy. Stát si to uvědomuje - není nelida a snaží se invalidům pomoci různými sociálními dávkami a příspěvky. Jenže kdo je stát přivlastňující si právo rozhodovat, komu z našich peněz pomůže a komu ne? Jsou to především úředníci. Právě oni posuzují, zda žádosti postiženého vyhoví či ne.

Mají velkou odpovědnost - neuškodit těm, kdo mají na peníze právo, a naopak nepřiznat výhody různým vykukům, kteří se najdou i mezi invalidy. A co úředníky ke spravedlivému rozhodování motivuje? Moc toho kromě profesionální cti nebude, dávají totiž ze státního.

To firmy dávají často ze svého a lidi ze srdce a ze svého. Proto pečlivě zvažují, která akce či nadace je potřebná, a podpoří ji. Proto se pídí po tom, co se s jejich penězi stalo, co se za ně udělalo.

Proto je jejich pomoc účinnější. Proto by ji také stát měl podporovat. Ale ani to, že se částky věnované na lidumilné účely zatím dají odpisovat z daní jen v poměrně malé míře, by nemělo nikoho od charity odrazovat. Taková investice má totiž zaručenou návratnost - v podobě dobrého svědomí.