Litovelská sýrárna Orrero, které šéfuje Augustin Gec (na snímku), vyrobí ročně šest tisíc tun "parmazánu".

Litovelská sýrárna Orrero, které šéfuje Augustin Gec (na snímku), vyrobí ročně šest tisíc tun "parmazánu". - Orrero. | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Italové kupují český „parmazán“ z Litovle

  • 10
Kdyby měla většina lidí ukázat, kde leží největší světová továrna na tvrdý sýr chutnající jako parmazán, píchla by prstem někam do povodí severoitalského Pádu. Jenže by se spletla asi o patnáct set kilometrů. Světovou jedničkou s roční produkcí šesti tisíc tun tohoto typu sýra je totiž továrna Orrero u Litovle.

I když má za sebou krušný rok. Hospodařila s obratem asi 700 milionů korun a dokázala zůstat v zisku, málem ji však položila bankovní hysterie. "Přežili jsme bankám navzdory. Chovají se až nepřátelsky," říká předseda představenstva sýrárny Augustin Gec.

Firma totiž potřebuje pro svůj provoz poměrně velký kontokorentní úvěr. "Je to dáno způsobem výroby sýra, který zraje dvanáct měsíců. Takže dohromady netržíme patnáct měsíců, ale musíme každých třicet dnů platit faktury za mléko," vysvětluje Gec. Po vypuknutí krize banka začala sýrárně kontokorent krátit. Podle Gece každý měsíc o milion až na nulu. Nyní má Orrero znovu sjednané úvěry, ale u italských bank.

Ostatně do domovské země parmazánu směřuje i většina produkce Orrera. Z litovelské sýrárny odjíždí denně do Itálie kamion plný asi pětatřicetikilových bochníků nedozrálého sýra. "U našich partnerů v Itálii jej necháváme dozrát a balí se tam. Část produkce se pak vrací zpět k nám," popsal Gec. Ryze český parmazán Gran Moravia, který nikdy nebyl v Itálii, lze koupit jen vážený. Do tuzemských restaurací a pultových prodejen totiž putuje malá část produkce parmazánu, kterou si Orrero nechává dozrávat ve svých skladech.

V Česku se spotřebuje asi pět procent produkce sýrárny, která denně zpracuje 240 tisíc litrů mléka. Z toho 200 tisíc na výrobu Gran Moravia, a zbytek na další druhy sýrů - Verenu a Provolone. Z takového objemu vznikne asi šest tisíc tun sýra ročně. V Česku se prodá kolem 140 tun, zbytek se vyveze - hlavně do Itálie.

V tuzemsku se Gran Moravia prodává v řetězcích v několika typech balení. "Náš problém je, že nemáme žádnou velkou produktovou řadu, takže se v regálech ztratíme," krčí rameny Gec. Firma pokusně zřídila specializovanou prodejnu v Olomouci a plánuje, že je otevře i v dalších velkých městech. "Nedělali jsme si žádné iluze, že by obchůdek vydělával, ale vyvinulo se z toho sýrovo-vinné lahůdkářství, kam lidé chodí za poměrně drahými sýry. Kromě naší produkce prodáváme i výrobky našich italských partnerů," nastínil Gec.

Česká část vedení má ve firmě menšinu, majoritu drží italská rodina Brazzaleů, která zároveň zajišťuje dozrávání v Itálii a stará se i o obchod.

Litovelská výrobna těží z toho, že není tolik svázaná tradičními předpisy, které musí dodržovat italští producenti. Mléko před zpracováním například termizuje, což oslabí možné choroboplodné zárodky a omezí vady, které mohou sýr při zrání znehodnotit. Stejně tak může sýrárna experimentovat s tvarem. Aktuálně zkouší vyrobit hranatý bochník parmazánu. Zájem o něj má řetězec McDonald’s, který má při zpracování tradičních kulatých bochníků mnoho odpadu.

Hlavní výhodou je cena

Na českém trhu je Orrero svým zaměřením unikátem. Na italské mléčné výrobky, především mozzarellu a mascarpone, se tu soustředí jen firma Italat. Ta však podle své prezentace dodává především na tuzemský trh.

Italové se podle Gece ke svému tradičnímu sýru, jehož značka odkazuje na cizokrajný původ, chovají vstřícně. "Ani nás nenapadlo snažit se tvářit, že jsme italský parmazán, název Gran Moravia dokonce vymyslel Ital," říká. Připouští však, že hlavní výhodou českého parmazánu na italském trhu je cena. "Chuťově je ale Gran Moravia nerozeznatelný od italského Grana Padano," míní Gec.

To potvrzuje i Michal Prachař, provozní luxusní brněnské restaurace Borgo Agnese zaměřené na středomořskou kuchyni. "Do domácí kuchyně můžu klidně Gran Moravii doporučit, sám jsem si ji několikrát koupil. V restauraci používám originální italský parmazán, ale spíš kvůli ješitnosti českého zákazníka," podotkl.

Výrazněji se od Gran Moravie liší až Parmigiano Reggiano, který déle zraje. A tím pádem je o dost dražší. "To je výhoda parmazánu. Když se neprodá, tak ho uskladníte a jeho cena roste," usmívá se Gec.

Augustin Gec (66)

Předseda představenstva sýrárny Orrero je původní profesí projektant. Navrhování především průmyslových staveb jej i nadále živí, šéfování výrobny parmazánu Gran Moravia, kterou jeho firma projektovala, věnuje asi polovinu své pracovní doby. Je nestraník, ale téměř celé porevoluční období dělá starostu Hlušovic nedaleko Olomouce. Je ženatý a má tři dospělé děti. Parmazán mu i po letech jeho výroby chutná.