S ozdobami, které odebírá od téměř dvacítky českých skláren, pronikl do sídla amerických prezidentů - Bílého domu, anglický fotbalový velkoklub Manchester United si v Jablonci před lety objednal sadu koulí s klubovým logem.
Do zahraničí míří pětadevadesát procent produkce. Barevné koule, špice na stromečky, ale i jiné ozdoby, jako jsou ptáčci, houbičky či srdíčka, tvoří devět desetin produkce společnosti, zbytek jsou svíčky, prskavky a umělé květiny.
"Prodáváme v nejluxusnějších obchodních domech," říká Josef Dvořák, který s dalšími čtyřmi společníky v roce 1991 společnost zakládal. Například obchodní dům Harrod's, který byl donedávna hlavním nákupním místem pro britskou královskou rodinu, prodává krabice se čtyřmi nazdobenými koulemi z Jablonce za osm liber (zhruba 350 korun), před Vánocemi bývá cena ještě o další čtyři libry vyšší.
Převážně do dražších obchodních domů míří většina ozdob, o vyjednávání o co nejnižší ceně s velkými řetězci nemá šéf Ornexu příliš velký zájem.
"Kontaktoval nás třeba Wal-Mart, ale slušně jsme jim odpověděli, že pro ně nejsme vhodný dodavatel," dává příklad Dvořák.
SERIÁL: ČEŠI DOBÝVAJÍ SVĚTPříběhy podnikatelů, kteří dávají
lidem práci a její výsledky pak
vyvážejí do celého světa
"Ornex zvolil náročnější cestu dodávání zboží luxusnějším a středně postaveným obchodním domům," potvrzuje Jitka Hanzlíčková, generální ředitelka agentury CzechTrade, která pomáhá českým exportérům prorazit ven. Jablonecké ozdoby se vozí kromě Portugalska a Islandu po celé západní Evropě, narazit na ně lze i ve Spojených státech, Austrálii, ale možná i poněkud překvapivě v Izraeli.
Náskok díky tradici
Když Josef Dvořák se společníky firmu na začátku devadesátých let minulého století zakládal, nebyli v oboru žádnými nováčky. Přišli totiž z Jablonexu, což byl za komunismu podnik zahraničního obchodu, který vyvážel československé sklářské výrobky do celého světa.
Společníci tehdy složili zákonem předepsaných sto tisíc korun a firma byla na světě. Jednotlivé sklářské podniky, které tehdy vyvážely jen přes Jablonex, postupně přestoupily k nově vzniklé společnosti.
O novou firmu měl zájem i stát. "V prvních letech nás poctila návštěva z finančního úřadu i několikrát do roka," říká Dvořák.
Dnes zaměstnává 25 lidí a v jednotlivých továrnách dává práci zhruba další tisícovce. Jablonečtí šéfové nejvíce vzpomínají na rok 2000, kdy při oslavě nového milénia byl obrovský hlad po ozdobách, ale i svíčkách či prskavkách.
Tržby v tu dobu přeskočily přes půl miliardy korun. Ačkoliv poté přišel mírný pokles, ročně vyvezou křehkou krásu za stovky milionů.
Čína se hlásí o slovo
Sklářská výroba vždy patřila k nejznámějším vývozním artiklům už za dob Československa. Nákupčí z obchodních domů je však třeba čím dál více přesvědčovat o výhodnosti nákupů ve střední Evropě. I na trh s ozdobami se totiž derou Číňané, kterým se dá cenou konkurovat jen velmi těžko.
V souboji s nimi Josef Dvořák sází na ruční výrobu přesně podle přání zákazníka. "Dobrou čtvrtinu výrobků děláme na konkrétní zadání zákazníků," říká a ukazuje na koule s logem týmů Manchester United a Celtic Glasgow.
Možná stejně důležité jsou ve vánočním byznysu i osobní kontakty s lidmi rozhodujícími o nákupu zboží. "V Ornexu jsme našli tradici, kvalitu a schopné lidi," říká Bob Mienljes, který nakupuje zboží do největších holandských obchodních řetězců, jako je Hima.
Každý rok se během pozdního léta sjíždějí do jablonecké vzorkovny podobní lidé, jako je Mienljes, aby vybrali zboží pro nadcházející vánoční sezonu. "Spolupracujeme s Ornexem už čtrnáct let a mohu je jen doporučit," říká Robin Böhm z velkoobchodu Lena BPV, který prodává vánoční zboží do českých obchodů.
Raději propouští, než málo platí
Některé výrobky, které Ornex nabízí, však nejsou z jeho nebo jiných českých továren. Jejich výroba se už podniku nevyplácí, a proto si je raději doveze z Číny. Tlak miliardové velmoci si jablonečtí šéfové uvědomují na každém kroku.
Na vlastní kůži to pociťují i zaměstnanci, protože se firma snaží držet náklady na uzdě a místo toho, aby vyráběla méně ziskové výrobky a dělníkům vyplácela nízké mzdy, tak je raději propustí. "V zájmu zachování platu nechceme dělat objemy za každou cenu," opakuje poněkolikáté Dvořák.
Svůj podíl ve firmě prodávat nechce, částečně spoléhá na své syny. "Až budeš mít jednou zájem, tak se vrať. Ale nejdřív se snaž sám poznat svět," prozrazuje radu, kterou jim dal. "V takovém případě bych ve firmě skončil já. Ani já, ani moji společníci si totiž nepřejeme, aby se z Ornexu stala rodinná firma," uzavírá Josef Dvořák.
