A ještě jako prezident českého Sdružení Automobilového průmyslu (SAP) tlačí na politiky, aby co nejdříve zavedli euro. "Vodky více vypiji s německými kolegy. Nová podnikatelská elita pije drahé šampaňské a francouzské víno," říká Jahn.
Čekali jste, že pád poptávky po autech bude takový?
Ne, to nečekal naprosto nikdo. Tohle je bezprecedentní situace, která tu od deprese v třicátých letech nebyla. Nikdo s ní nemá zkušenost, takhle rychlý pád všeho nikdo nezažil, to není normální. To není klasická krize. Autoprůmysl je první na ráně, protože lidé nejprve omezují nákup nových aut. Problém je to, že celý obor byl nastavený na růst.
Rusko, Indie, Čína, Jižní Amerika, to jsou všechno trhy, které rychle rostly, a výrobci proto měli rozjeté kapacity. Tohle byla strašná rána. Jako když se rozběhnete na stovku a za dvacet metrů vám někdo podrazí nohy. Velký problém je pro nás omezení likvidity.
Nepřestřelil automobilový průmysl se svými růstovými plány?
Ale ty prognózy byly realistické a odpovídaly vývoji na trhu. Kdyby nepřišla krize, tak prodeje v Rusku a Číně dál porostou. Prvních půl roku jsem prosil všechny značky, aby nám dodaly co nejvíce aut, a teď řeším, jak omezit výrobu. Je to velmi schizofrenní situace.
Martin Jahn (38)Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, titul MBA získal na univerzitě v Chicagu. Od roku 1994 do roku 2004 pracoval ve státní agentuře na podporu investic CzechInvest, posledních pět let ji vedl. Působil ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka jako nestranický vicepremiér pro ekonomiku, dva roky byl v představenstvu Škody Auto, kde měl na starosti lidské zdroje. Od dubna vede Volkswagen Group v Rusku. Je ženatý, má dvě dcery. |
Neukazuje se trošku jako problém, že VW nemá miniauto?
Tak klasické miniauto by se samozřejmě teď hodilo. Ale ukazuje se, že koncern má malé a výkonné motory s dobrými parametry. Nemyslím, že všichni zákazníci přesedlají jen do malých aut. Strategie snižování objemu motoru při zachování výkonu se ukazuje jako dobrá.
O ruském trhu se mluvilo ještě donedávna v superlativech, jaká je tam situace teď?
Do Ruska dorazila krize později přes nedostatek hotovosti. Z Ruska odteklo hodně peněz a nebyly peníze na úvěry. Přitom Rusové si navykli kupovat auta na dluh. Před pěti lety tam byl podíl financování 15 %, teď je to 50 % a najednou nebyly peníze. V Rusku je vše ve velkém: buď je velký růst, nebo velký propad.
Kolik to bude v případě VW?
My stále rosteme, ale mnohem pomaleji než v první polovině roku. Třeba Škodovka vyskočila o 90 procent, teď to bude pomalejší. Ale problémem je naplánování kapacit.
O kolik snížíte výrobu v závodě v Kaluze?
Plán na příští rok ještě nemáme, teď se to počítá. Ale bude delší vánoční odstávka. Náběh v Kaluze se povedl, výroba se rozjela, což v Rusku není jednoduché. Myslím, že uděláme více než 60 tisíc vozů, což je letošní výkon.
Jak si v této situaci stojí Škoda?
Velmi dobře, prodává stejný počet vozů jako Volkswagen a očekává další růst. Se svojí modelovou řadou má dobrý potenciál.
Platí ještě plán dostat se s Volkswagenem v Rusku na 10 procent trhu?
Samozřejmě, to je strategický cíl. Na začátku roku jsme byli na 3,2 %, teď uzavřeme rok nad pěti procenty. Z dvou miliard eur obratu se dostaneme na tři.
Čekáte ještě příští rok růst?
Ruský trh půjde určitě dolů, ale je otázkou o kolik. My však chceme ještě růst.
Budete jako Sdružení automobilového průmyslu podporovat, aby autoprůmysl dostal od státu finanční podporu? Ta by zvýšila rozpočtový schodek a jen oddálila přijetí eura, za které bojujete.
Těch jednání je více na různých úrovních. V EU se jednalo o podpoře na vývoj ekologických modelů, to si vynutily limity EU. Taková pomoc je O. K. Ale třeba německá pomoc Opelu, to je záchrana před bankrotem. V takovém stavu Škodovka není a doufám, že nebude.
A nebylo by lepší, aby se trh pročistil přirozeně bez pomoci?
Samozřejmě, že řeknu, že by naši konkurenti neměli takovou pomoc dostávat. Ale ten rozsah autoprůmyslu je velký a je na to navázáno moc lidí a některé firmy jsou až moc velké. Některé na tom nejsou špatně, potřebují jen překonat na chvíli nedostatek peněz. Ale jen zadotovat firmu, aby nepadla, to je krátkozraké. Americe se to ve finále nevyplatí, ty firmy mají dlouhodobé strukturální problémy.
Čekáte už příští rok krachy dodavatelů v Česku?
Určitě jich pár padne. Mají před sebou těžký rok až dva. Mnoho z nich bude muset snížit počty zaměstnanců. A teď se i ukazuje, že nemáme flexibilní pracovní právo. Firmy nemají zájem vyhazovat lidi, ale raději by používaly flexibilní formy zaměstnávání. Teď se ukazuje, že čtyři tisíce agenturních lidí ve Škodovce byly velmi výhodné, první útlum se odehrál na jejich úrovni.
Jak jste si zvykl na život v Rusku?
Celkem dobře. Ale je to trošku hektické.
V čem se liší oproti Praze život v Moskvě?
Mnohem více času strávíte v autě. Jsou tam velké vzdálenosti a velké zácpy. Děti jezdí do školy místo pěti minut tři čtvrtě hodiny. Je tam většinu roku pošmourno, Moskva je taková zamračená, klima není moc vděčné. Lidi jsou dost agresivní, na přechodu vás nikdo nepustí. Na druhou stranu je to strašně zajímavé město, co se kultury týče. Je to metropole, která se hrne obrovským tempem dopředu.
Takže až skončí tříletý kontrakt, budete se rád vracet zpět?
V Rusku jsou dva typy cizinců. Někteří chtějí zmizet co nejrychleji a pak lidé, kteří si zvykli a zůstávají. Je to hodně otázka rodiny, jak se tam zabydlí. Od léta se za mnou rodina přestěhovala. Tváří se, že si docela zvykli, nezaznamenal jsem žádné stížnosti.
