Uprostřed turistické sezony se TEST MF DNES podíval na zoubek relativně levným "turistickým" restauracím. Kritéria pro jejich výběr byla jednoduchá: hospůdka musí být v bezprostředním okolí hradu nebo zámku a nabízet hotová jídla do 80 korun. A na takové úrovni, aby tam mohla zakotvit i rodina s dětmi, tedy ne obyčejná zakouřená pivnice.
Kdo hledá, přes problémy najde
Běžný turista to má mnohde těžké. Třeba hospodští v Českém Krumlově mají políčeno hlavně na cizince, jejichž peněženkám odpovídají i ceny jídel. Pokud se lidová hospůdka najde, je beznadějně plná.
A když jsme prošli velkou část města, nakonec jsme si stejně nepochutnali, protože kuchař neměl svůj den. Vepřová pečeně byla tvrdá, zelí rozvařené, porce malá.
"V turistických oblastech se hřeší na to, že turista přijde jednou a už se neukáže. Někteří hospodští nedělají víc, než musí, k naší smůle vědí, že turisté musí jíst," říká Jan Rezek z Vysoké školy hotelové v Praze, který restaurace hodnotil. Podle něho by to však mělo být naopak.
"Tohle řemeslo se má dělat tak, aby byl spokojen host a až pak majitel restaurace. Dlouhodobě se to nakonec vždycky vyplatí," míní.
Cenou většinou nelákají
Také u další perly jižních Čech, zámečku Červená Lhota u Jindřichova Hradce, nemá běžný turista na růžích ustláno. Přímo u zámku je jediná restaurace, sice na úrovni, ale s cenami překračujícími náš limit: jídla začínají na 120 korunách, polévky na 65.
A jestliže ve Lhotě "chudým" turistům nenadbíhají, v Točníku - obci pod hrady Žebrák a Točník na Berounsku - jimi vysloveně pohrdají. Když po prohlídce hradu poutník zjistí, že U Rytířů na místním hřišti se pro nemoc nevaří, vyšplhá na kopec ke krásně zelené Restauraci u krále Václava IV. Ta ale otvírá až ve tři odpoledne...
Za pouhou čtvrthodinku na její zavřené dveře zíralo patnáct lidí, kteří si na adresu majitele nebrali servítky, zvlášť když zjistili, že další restaurace jsou až ve dva kilometry vzdáleném Žebráku.
Jinde jsme problémy s hledáním uspokojivého občerstvení neměli, hospůdek byl dostatek. Po třetí hodině však už levné hotové jídlo dostanete málokde, a budete tak muset vybírat z dražších minutek.
Jídlo: ne všude vám bude chutnat
Na první pohled je vidět, že nabídka restaurací se oproti minulým rokům rozšířila. Všude mají více salátů, moučníků, bezmasá jídla, ve většině podniků dělají na požádání dětské porce. Problém je s už zmíněnými hotovými jídly.
"Hospodští se do nich už nehrnou, protože se smějí uchovávat pouze tři hodiny. Co zbude, musí vyhodit. Alespoň podle litery zákona," říká Jan Rezek. Ne všude se to dodržuje - v Obecním domě v Lednici jsme byli v 15.45 pohoštěni tak zkyslým gulášem, až se zdálo, že zbyl od včerejška, případně že byl aspoň třikrát ohřívaný.
Tuto restauraci tak v propadu na předposlední místo nezachránil ani nově rekonstruovaný a čistý interiér. Stejně špatně na tom s jídlem byla hospoda U pana Lukáše v jihočeském Rožmberku. "Sekaná svíčková byla tak příšerně přesolená, že se skoro nedala jíst. K tomu knedlíky oschlé od ohřívání v mikrovlnce a jako bonus přesnídávková polévka s poněkud rozvařeným párkem, která se k tomuto typu jídla vůbec nehodí," zhodnotil nejhorší kulinářský zážitek testu Jan Rezek.
Ani jinde se moc nevytáhli. V Žebráku se náš talíř takřka proměnil ve stroj času: vepřová za 60 korun jako by opustila kuchyni Restaurací a jídelen v roce 1985. Ale tehdy se stejně jako dnes dala sníst -ovšem bez jakéhokoli požitku. To jinde jsme za méně peněz dostali chutnější a vzhlednější jídlo.
"Ukázalo se, že se v této cenové kategorii často setkáváme s nedbale připravenými jídly, kuchaři si nedají ani minimální práci s úpravou pokrmu. Přitom zákazník si i zde platí za to, že jídlo bude slušně chutnat i vypadat," říká Jan Rezek.
Jídlo musí být nejen chutné, musí být také teplé: norma přikazuje minimálně 70 stupňů Celsia. Při této teplotě se likvidují případné choroboplodné zárodky. V tomto směru zklamali v restauraci Pod Hradem v Českém Šternberku.
"Hovězí maso bylo měkké, ale studené, stejně tak kolínka. A číšník si máchal prst v rajské omáčce, která i svou chutí dala vzpomenout na neblaze proslulé školní jídelny," ocenil krmi Jan Rezek. Právě používání příliš malých talířů je častým nešvarem českých restaurací. "Jídlo v žádném případě nesmí přesahovat okraj talíře, natož aby se omáčka vylévala nebo přišla do kontaktu s rukou číšníka," říká Rezek.
Z hřiště přímo na "plac"?
Jak to v českých hospůdkách vypadá s obsluhou? Určitě je - až na opravdové výjimky (Karlštejn) -rychlá a ochotná: nikde jsme nečekali dlouho ani na příchod číšníka, ani na přinesení objednaného jídla. Ale rozhodně není bez chyb.
Jan Rezek, který dvacet let učí také budoucí číšníky a servírky, našel prohřešky téměř všude.
"Úroveň oblečení obsluhy je mnohde mizerná, číšníka nelze rozeznat od turisty, běžně obsluhují v krátkých kalhotách, tričkách, sandálech. Ato i v dobrých restauracích, třeba v Telči," hodnotí.
"Na Karlštejně číšník v barevných sportovních kraťasech vypadal, jako kdyby přiběhl z hřiště. Naopak vzorný byl číšník na Hluboké, Bítově, v Jindřichově Hradci. A nebylo to jen v oblečení - pokud obsluhuje školená obsluha, je to okamžitě poznat," Nepříliš ochotný byl třeba číšník v českokrumlovském Granowském dvoře.
"Na lístku napsaný guláš v chlebu nám odmítl podat s knedlíkem, i když ten byl veden jako samostatná příloha. To je špatně, je to jeho lenost," tvrdí Jan Rezek.
Co skrývají názvy jídel
Dokáže obsluha poradit váhavému hostu a vysvětlit mu leckdy záhadné či komické názvy v jídelním lístku?
"Někde se dozvíte, že Mexický steak je s mexickým kořením, jinde, že Dřevorubecký steak je maso upravené jako steak. A třeba Utopený úd v Hluboké nad Vltavou vám zůstane navždy záhadou, pokud se zeptáte brigádnice obsluhující na zahrádce," říká Rezek. Právě brigádníci a učni jsou téměř v každé hospodě jen přes léto, ale neznamená to, že by se nemohli v nabídce orientovat.
"Třeba UTesařů v Bítově mají učni perfektní oblečení a majitel, přítomný na place, je dobře školí a sám jim jde příkladem. Jsou úslužní, nikdo dlouho nečeká, vědí, co skrývají názvy pokrmů, zeptají se, zda chcete ke kávě smetanu... A po jídle zase, jestli byste neměli chuť na něco sladkého. Když odmítnete, nic vám nevnucují. Tak má obsluha vypadat," říká Jan Rezek.
Obdobou automaticky donášené smetany ke kávě může být i med k čaji. Na Křivoklátě nám k čaji automaticky donesli a naúčtovali porcovaný med, o nějž jsme nežádali. Čaj je pak dražší třeba o deset korun.
Toalety jsou čistší
Podnik od podniku se liší i čistota interiéru, stolů, ubrusů. Ale ani v jednom případě neudělil hodnotitel horší známku než trojku, což svědčí o tom, že se majitelé snaží přilákat hosty čistotou.
Radost mohou mít také nekuřáci: ve 13 z 16 testovaných podniků je buď interiér zcela nekuřácký, nebo je pro ně vyhrazen zvláštní prostor. Dvakrát však velmi obtěžovala hlasitá až dunivá hudba (Jaroměřice nad Rokytnou, Karlštejn).
Nejvýraznější zlepšení vidí Jan Rezek u toalet. "Až na výjimky jsou nesrovnatelně lepší než ještě před pěti lety. Téměř všude je teplá voda, tekuté mýdlo, papírové ručníky nebo sušáky, toaletní papír. Jediným problémem mnohde zůstává zápach, chtělo by to častější čištění, lepší větrání," říká.
Výjimečně někde nevědí o tom, že se nesmějí používat nehygienické látkové ručníky. A kromě jedné jediné restaurace (KD Deštná) už nikde nenajdete klasický pozůstatek socialistického standardu v pohostinství: žlab, který "na pánech" nahrazoval pisoáry.
Jídelní lístky s pravopisnými chybami
Důležitá je úroveň jídelních lístků. V exponovaných turistických oblastech nebyl v mnoha podnicích lístek přeložen do světového jazyka. "Některé lístky byly ušpiněné - i od jídla - a jiné zase ohmatané, mockrát jsme natrefili na propiskou přepisované názvy jídel i ceny, což je neprofesionální. Dvakrát zcela chyběl nápojový lístek, a to je nepřípustné," říká Jan Rezek.
A pravopisné chyby? Největší dojem zanechala hospůdka U Švejka na Karlštejně, v níž "nenalévají mladistvím", kteří tak nemohou ochutnat víno "Tuller Thergau", ale nabízejí i nápoj "capi" nebo "late".