Jak si vybrat digitální přehrávač

O Vánocích proběhne Českem malá digitální smršť, která v mnoha uších a kapsách zanechá miniaturní přehrávače hudby. Různých modelů MP3 přehrávačů, jak se jim nejčastěji říká, je v obchodech víc než dost, určitě se proto vyplatí před koupí trochu se rozhlédnout.

Co by měl umět každý
MP3 přehrávač - čtěte ZDE

V zásadě existují tři základní druhy digitálních přehrávačů, které se liší podle média, na které se hudba ukládá.

Jednak jsou to pokračovatelé discmanů, které umějí rozeznít klasická audio i vypalovaná CD, jednak jsou to miniaturní flashové a větší harddiskové přehrávače.

Flashové používají na skladování hudby v různých digitálních formátech (MP3, OGG, WMA) vnitřní paměť nebo výměnné karty, harddiskové používají zmenšené verze normálních počítačových disků.

K čemu digitální přehrávač?
Kouzlo digitálních přehrávačů spočívá v tom, že využívají nové (digitální) způsoby záznamu hudby.

GRAFICKÝ PRŮVODCE

Jak si vybrat přehrávač

Díky MP3 technologii můžete na cestách mít k dispozici téměř celou svou hudební knihovnu - ve slušné kvalitě zabere minuta písničky okolo jednoho megabajtu, oproti normálnímu audio CD je to desetina. Díky tomu tyto přehrávače pojmou desítky až stovky hodin hudby.

U harddiskových přehrávačů je kapacita prakticky omezená jen hloubkou vaší peněženky. V současné době se běžně pohybuje od 10 do 40 giga, což je 14krát, resp. 56krát více, než se vejde na CD.

Flashové přehrávače dnes nabízejí prostor až jeden gigabajt, některé lze rozšiřovat pomocí paměťových karet (většinou SD/MMC). Ale ty se musí přikupovat zvlášť. Díky tomu flashové přehrávače nebývají o mnoho větší než krabička od sirek.

Většina moderních přehrávačů také dokáže zobrazovat informace o skladbě na displeji, dozvíte se i jméno interpreta a alba, odkud píseň pochází. Zejména flashové a harddiskové přehrávače bývají navíc vybaveny diktafonem pro záznam hlasu a vstupem pro nahrávání hudby z externího zdroje.

Ale nejen hudby - přehrávačům je ve skutečnosti jedno, jaká data v nich člověk nosí. Po připojení k počítači fungují jako obrovský sklad. Z práce či ze školy se tak dají do domácího počítače přenést jakékoliv dokumenty.

Všechny lepší přístroje včetně CD přehrávačů mají zabudovaný přijímač FM rádia. Když se vám tedy oposlouchají stovky minut uložené hudby, stačí naladit oblíbenou stanici.

Podle Josefa Komárka ze společnosti Euroformosa, která v Česku zastupuje několik výrobců MP3 přehrávačů, jsou trendem současnosti především přístroje s malými pevnými disky. "Ty mají při kapacitě pět gigabajtů průměr pouhých 2,5 centimetru.
Harddiskové přehrávače se proto blíží rozměry i hmotností přístrojům s pamětí flash," říká.

S neustále se zvyšující kapacitou souvisí i další trend. Nejnovější přehrávače si roufnou i na video. "Každého fanouška multimédií musí nadchnout přístroje kategorie PMP, osobní multimediální centra. Přehrají i digitální video a některé slouží i jako rekordéry televizních pořadů," říká Komárek. Daní za technologickou novinku je zatím poměrně vysoká cena, cca 18 až 20 tisíc.

Skutečnou nevýhodou digitálních přehrávačů zůstává potřebná investice do PC, prostřednictvím kterého se nahrávky vytvářejí, stahují a ukládají do přehrávačů. Samotný přehrávač také není levnou záležitostí.

U MP3 discmanů se rozpětí pohybuje od dvou do šesti tisíc, flashový přehrávač stojí v závislosti na velikosti paměti a výbavě na 1,5 až 10 tisíc. Nejlevnější harddiskový přístroj s kapacitou dvacet giga vyjde na necelých osm tisíc.

Přehrávač mám, ale kde pro něj vzít hudbu?

Kdo chce získat pro svůj digitální přehrávač kvalitní hudbu, musí mít trpělivost. Pokud se přitom člověk chce řídit zákony a morálkou, má to ještě těžší.

Teoreticky nejlehčí by mělo být písničky v digitální podobě přímo nakoupit. Skladby ve formátu MP3 či WMA prodává v zahraničí na internetu přece už i Tesco. Chyba lávky! Drtivá většina on-line obchodů s digitální hudbou o české zákazníky vůbec nestojí a nákup skladeb jim neumožní.

"Nemáme nyní žádnou zprávu (pro české uživatele), rozšiřovat se však chceme," říká například mluvčí evropského části iTunes, největšího obchodu s empétrojkami na světě, který patří firmě Apple. Čeští prodejci Apple jen neurčitě šuškají o příštím roku. Podobně vyhýbavě hovoří i Microsoft, který začal obchodovat s hudbou nedávno.

V tuzemsku tedy pravděpodobně zůstane nejčastějším zdrojem "grabování a smažení" originálních audio CD. Pokud to dělá člověk jen pro vlastní potřebu, není na tom nic nelegálního, ale umělcům a obchodníkům to jistě žádný užitek nepřináší.

Pro "grabování" potřebujete speciální program, jímž stáhnete písničky z originálního CD (které vlastníte) do počítače a zároveň je přeměníte na digitální formát - tedy například populární MP3. Trvá to chvilku, jedna skladba zabere na disku obvykle jen pět megabytů. Pomocí kabelu potom přenesete skladby z "písíčka" do přehrávače.

Posledním způsobem, který je však v drtivé většině případů jednoznačným okrádáním autorů, je "sosání" prostřednictvím internetu. Výměnné sítě typu KaZaA, eMule či Direct Connect jsou hudbou nacpané. Holt zpěváci mají velkou smůlu, že na rozdíl od on-line hudebních obchodů výměnné sítě české uživatele nediskriminují.