Většina vývozců ropy se propadu cen v posledních 18 měsících přizpůsobuje s velkými obtížemi.

Většina vývozců ropy se propadu cen v posledních 18 měsících přizpůsobuje s velkými obtížemi. | foto: Vincent Kessler , Reuters

ANALÝZA: Kdo jsou vítězové a poražení v ropné cenové válce

  • 354
Padající ceny ropy představují pro energetické mocnosti jako Rusko nebo Saúdská Arábie hrozbu zhroucení veřejných financí. Cena 30 dolarů za barel je na druhou stranu pro země Evropské Unie nebo asijské státy příležitostí k rychlejšímu růstu.

Cena ropy WTI se v úterý propadla pod magickou hranici 30 dolarů za barel a přechodně se tak obchodovala nejníže od prosince 2003. Ve středu se pod 30 dolarů na chvíli dostala i ropa Brent. K pokračujícímu propadu přispívá několik faktorů.

Čínská ekonomika, která je po Spojených státech druhým největším spotřebitelem ropy na světě, stejně jako místní finanční trhy od nového roku vykazují obdobně špatné výsledky jako v druhé polovině loňského roku. Tamní akciové indexy za pouhé dva týdny od začátku roku smazaly už 20 procent své hodnoty. Burza v Šanghaji ve čtvrtek ráno vykázala větší pád, než tomu bylo loni v srpnu, kdy letní vichřice z čínských kapitálových trhů smetla hodnotu akcií v objemu 5 bilionů dolarů. Naplňují se obavy z toho, že vnitřní poptávka nejlidnatější země světa bude nadále klesat a ještě více tak stáhne ceny komodit směrem dolů.

Vlažná zima v Evropě a severní Americe navíc snížila sezónní poptávku po zemním plynu a topné naftě.

Země, které jsou nepříznivě ovlivněny klesající cenou ropy

Propadu cen ropy nahrává i situace na straně nabídky. Íránská ropa se po skončení sankcí po třiceti letech letos vrátí na globální trhy a země kartelu OPEC již loni oznámily, že vysokou produkci ropy budou udržovat i za cenu dalšího propadu komodity na burze. Spojené státy, největší producent ropy na světě, pokračují navzdory nepříznivé situaci na trzích v pumpování černého zlata do globální ekonomiky.

Vše naznačuje tomu, že cena geopoliticky nejdůležitější suroviny se bude v nadcházejících měsících pohybovat v rozpětí mezi 20 a 30 dolary za barel, tedy hranici, která se ještě loni v září jevila jako nemyslitelná.

Hlavní producenti ropy si mezi lety 2011 a 2014 zvykli na poměrně stabilní ceny nad 100 dolarů za barel. Většina z nich se propadu cen v posledních 18 měsících přizpůsobuje s velkými obtížemi.

Vývoj ceny ropy Brent

Země bývalého Sovětského svazu

Ekonomiky členů někdejšího SSSR Rusko, Kazachstán a Ázerbájdžán se se současným stavem na burzách potýkají hořce. Rozpočet Ruska, jednoho z největších exportérů ropy na světě, je více než z poloviny závislý na produkci energií. Moskva proto rozvahu na letošek uzpůsobila hranici 50 dolarů za barel. Pokud ceny komodity zůstanou na současné úrovni, má v záloze polštář v objemu 131,5 miliard dolarů. I v případě, že ceny ropy vzrostou nad hranici 50 dolarů za barel, bude Kreml muset na stabilizaci vnitřní ekonomiky použít minimálně 60 miliard dolarů z rezerv. V opačném případě hrozí rozpočtový kolaps.

Moskva tak stojí před nepříjemným dilematem. Vzhledem k probíhající válce v Sýrii a Iráku není pravděpodobné, že by škrtala výdaje na zbrojení. Rusko v září čekají parlamentní volby, takže se nedá očekávat ani snížení sociálních výdajů. Pokud Kreml přistoupí k restrukturalizaci daňového systému tak, aby tamní ropné společnosti na čas podržel nad vodou, dojde k výpadku na straně příjmů. Jednou z posledních možností je částečná privatizace z velké části státního ropného gigantu Rosňeft. Ani ta se ale za současné situace nejeví jako pravděpodobná.

Obdobný problém má i Kazachstán a Ázerbájdžán. Rozpočet Kazachstánu počítá s cenou 40 dolarů za barel, Ázerbájdžán s 50 dolary. Obě země mají podobně jako Rusko v záloze polštáře v objemu asi 50 miliard dolarů. Kazachstán oznámil, že již letos hodlá privatizovat některé státní společnosti, aby propad cen ropy vyrovnal na strašně příjmů. Investoři ale doposud neprojevili o podniky v zakavkazské zemi zájem.

Blízký východ a severní Afrika

V arabském regionu se nízké ceny ropy nejvíc dotknou Alžírska, Iráku a států Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu. Mezinárodní měnový fond (MMF) předpokládá, že Saúdská Arábie potřebuje k naplnění svých rozpočtových závazků cenu ropy na trzích 98,3 dolarů za barel. Bahrajn a Omán počítají s 89,8 a 96,8 dolary za barel. Obdobně jsou na tom i Katar a Kuvajt. Saúdská Arábie má poměrně velké finanční rezervy, ze kterých může i při současných cenách komodity po dobu dalších 4 až 5 let dorovnávat svůj rozpočet. Kuvajtu finanční polštář podle současných odhadů nevydrží déle než dva roky.

Analytici celkově očekávají, že státy Perského zálivu se s propadem cen ropy vyrovnají obdobně jako v osmdesátých letech – tedy bez závažných turbulencí. Na hrozící finanční krizi nicméně reagují již teď. Všechny státy Perského zálivu oznámily škrty ve státních rozpočtech. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (SAE) snižují dotace na pohonné hmoty, aby udržely rozpočty na vzdělávání a sociální výdaje. Bahrajn omezil podporu potravinové politiky. SAE, Saúdská Arábie, Omán, Katar a Kuvajt zvažují zavedení daní, které by měly přispět k vyrovnanému rozpočtu – v regionu se jedná o bezprecedentní krok.

Saúdská Arábie již na konci loňského roku opatrně přistoupila ke škrtům na sociálních výdajích a privatizaci státního majetku. Případný následník saúdského korunního prince Muhamad bin Salmán minulý týden přiznal, že království zvažuje částečnou privatizaci ropného gigantu Aramco. Rijád v současnosti připravuje privatizaci desítek státních firem.

V kritických případech se dá očekávat, že Saúdové krátkodobě finančně podrží spojenecké země Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu. V to ale nemůže doufat Alžírsko, jehož rozpočet se kvůli nízkým výnosům z prodeje ropy loni dostal do deficitu v objemu 10,8 miliardy dolarů. Mírná evropská zima navíc sráží poptávku po zemním plynu, který je klíčovým vývozním artiklem Alžírska.

Irácké hlavní město Bagdád i samosprávní centrum autonomního kurdského území Irbíl již teď narážejí na finanční nesnáze. Ropné výnosy jsou pro obě vlády klíčové k financování bojových operací proti Islámskému státu. Bagdád i Irbíl proto již začaly vyjednávat nové kontrakty s mezinárodními ropnými společnostmi. Oficiální irácká vláda již připravuje nové smlouvy se stávajícími partnery. Oproti tomu Irbíl dal již dopředu najevo, že vytěženou ropu nehodlá distribuovat skrze státní společnost se sídlem v Bagdádu. Komoditu hodlá na světové trhy dodávat skrze tureckou Ankaru.

Latinská Amerika

Kolabující ekonomika Venezuely, která je na ropném exportu existenčně závislá, dostává se zvětšujícím se propadem cen ropy další rány. Uniklé odhady tamní centrální banky hovoří o meziroční inflaci na úrovni 300 procent. S navyšující se inflací rostou i v zemi již notorické fronty před obchodními domy, ve kterých chybí základní zboží. Vláda bude kvůli nízkým výnosům z ropy nucena ještě více omezit dovoz. Caracasu hrozí, že se na konci roku 2016 ocitne v platební neschopnosti.

Krize kolem brazilské většinově státní ropné společnost Petrobras ohrožuje již teď chatrné hospodaření firmy. Vlekoucí se soudní spory a nově padající obvinění z korupce vysoce postavených politiků a osob napojených na brazilskou vládu ohrožují budoucí investice společnosti, jejíž výnosy kvůli nízkým cenám ropy strmě klesají.

Nízké ceny ropy se v neposlední řadě dotknou i Ekvádoru, který již loni vykázal o 30 procent menší ropnou produkci. Quito zvažuje zavedení obchodních bariér nebo omezení dovozu po vzoru Venezuely.

Severní Amerika

S padajícími cenami ropy bojuje také Mexiko, které se pohybuje kolem světové desítky mezi největšími ropnými producenty. Země před dvěma roky ukončila ropný monopol, aby umožnila vstup soukromého kapitálu do státní společnosti Pemex. Reforma se ale příliš nepovedla. Pemex se dostal do problémů, a tak se mu vláda snaží pomoci alespoň skokovým zdražováním benzinu, jehož ceny určuje v Mexiku stát.

Ropná produkce Spojených států vykazuje navzdory nejnižším cenám komodity za posledních 11 let značnou houževnatost. Americké rafinerie drží od října loňského roku produkci na objemu 9,2 milionů barelů za den. Dle dosavadního ropných firem se očekává, že USA vysokou produkci udrží i v případě, že ceny za barel WTI začnou atakovat hranici 25 dolarů. S omezením těžby se nepočítá ani po vstupu íránské ropy na mezinárodní trhy.

Těžaři v Kanadě, USA i Mexiku loni narazili značný počet nových vrtů, projekty ale hodlají dokončit a napojit na rafinérie až v případě růstu cen černého zlata. V praxi to znamená, že na skokový nárůst cen ropy nejsou schopny reagovat zvýšenou produkcí. Vzhledem ke vstupu Teheránu na komoditní burzy se dá očekávat spíše opak – nižší cena americké ropy při zachované produkci.

Subsaharská Afrika

Barel ropy za 30 dolarů se nejvíce dotkne největší ekonomiky kontinentu Nigérie, která ale na rozdíl od Ruska a zemí Blízkého východu při sestavování rozpočtu pro letošek počítala s realističtější cenou 38 dolarů za barel. I při této ceně však rozpočet Abudži dosáhne deficitu 11 miliard dolarů, což představuje 2,2 procenta HDP celé země.

KOMENTÁŘ: Africký boom je u konce. Kontinent nestihl industrializovat

Situace západoafrické země je o to komplikovanější, že její národní měna naira je od června 2014 pevně vázaná na americký dolar. Naira v reakci na kótování strmě ztratila 25 procent na své hodnotě. Klesající ceny ropy devalvaci měny ještě prohlubují.

Angola, druhý největší producent ropy v subsaharské Africe, se potýká s obdobnými problémy, jako většina na ropě závislých exportérů. Luanda, která u svého rozpočtu na letošní rok počítá s cenou ropy 48 dolarů za barel, přistupuje po rychlém poklesu cen ropy k razantním úsporným opatřením.

Asie a Pacifik

Mezi asijsko-pacifickými zeměmi převládají dovozci ropy. Většina zemí regionu tak na nízkých cenách fosilních paliv profituje. Dvě hlavní výjimky však tvoří Malajsie a Indonésie.

Brunejský ropný sen končí. Černé zlato dochází, sultán zavádí šaríu

Zhruba 20 procent malajsijského státního rozpočtu bylo loni financováno příjmy ze státní ropné společnosti Petronas. Kuala Lumpur letos počítá s 12procentním příspěvkem do tamní pokladny. Malajsie bude při stávajících cenách ropy s největší pravděpodobností muset přistoupit ke kombinaci zavedení nových daní a seškrtání veřejných výdajů, včetně v zemi populární příspěvků na potraviny.

Nízké ceny ropy jsou pro Indonésii danajský dar. Jakarta je na jednu stranu její čistý dovozce, na stranu druhou patří mezi čisté producenty zemního plynu. Výnosy z exportu indonéského zemního plynu poslední měsíce klesají. Na druhou stranu pokud se cena ropy udrží na současných hodnotách, tamní vláda se vyhne nepříjemným škrtům na sociálních a zdravotních výdajích.

Evropa

Levná ropa nabízí zemím Evropské unie možnost nastartovat ekonomický růst. Jedinou výjimku tvoří Norsko, pro které ropa a zemní plyn představují klíčový vývozní artikl. Očekává se, že Oslo s přihlédnutím k nízkým cenám fosilních paliv omezí plánované investice do těžby a přilehlých průmyslových aktivit.

Podle údajů Mezinárodního měnového fondu rostl hrubý domácí Norska loni tempem 0,8 procenta. Oproti předchozímu roku to bylo o 2,2 procenta méně. Země se v současnosti potýká s rostoucí nezaměstnaností. Nízká cena ropy na světových burzách může tento problém ještě prohloubit.