Ježek, jeden z otců kuponové privatizace a nejvýraznější postava při budování českého trhu s cennými papíry, je prostě člověk, který ekonomickým reformám a teoriím dodává lidský rozměr. A to i v případě, kdy sedí a zrovna nic nehledá.
Jak se díváte jako jeden ze strůjců české ekonomické reformy na současné problémy veřejných financí?
Je naprosto jasné, že příjmová strana státu potřebuje velký impulz. Já navrhuji daňovou reformu, která by znamenala snížení daně z příjmu podniků na 15 procent a zároveň zvýšení daně z přidané hodnoty. Aby byl dopad na státní rozpočet neutrální, protože v prvním roce by vypadlo z daně z příjmu zhruba 40 miliard korun. Podnikatelé jednoznačně potřebují podporu.
Věříte, že tato vláda reformu daní a veřejných financí udělá?
Tato vláda na to nemá ducha. To je, jako kdybych teď chtěl po tygrovi, aby si začal gumovat pruhy nebo aby začal žrát ředkvičky. To je prostě jiné zvíře, které se z podstaty chová jinak. ČSSD má v hlavě jenom výdajovou stránku, zabývají se jenom rozdělováním a vůbec je nezajímají příjmy.
Další věc je, že tato vláda nemá žádnou hospodářskou radu, kde by si ministři ekonomické problémy ujasnili. Oni chodí s ekonomickými věcmi přímo do vlády, kde o tom hlasují ministři kultury a životního prostředí. Takhle se nic nevyřeší.
A kdo by na reformu měl? ODS?
Já myslím, že ano. Snad se chytí i nová pravicová strana kolem bývalého pražského primátora Jana Kasla. Mohli by udělat s ODS koalici, protože co jinak? Myslím, že ODS pochopila, že opoziční smlouva s ČSSD bylo šlápnutí vedle. Navíc Klaus je na Hradě, tak snad už dá pokoj, a Zeman odešel z politiky.
Myslíte si, že by se ČSSD s Milošem Zemanem o ekonomiku více zajímala? Přece jenom ekonomika byl jeho obor.
Zeman ani tak není ekonom. Je prognostik a možná ještě lépe, je futurolog, a to ve všem možném. Mimochodem taková ta nenávist mezi Klausem a Zemanem, ta trvá už strašně dlouho, ještě když Zeman pracoval ve výzkumáku tělovýchovného svazu.
Klaus mu tehdy dělal oponenturu na prognózu vývoje československého fotbalu. Zeman vymyslel obrovský model, kde byl neuvěřitelný počet nezávislých proměnných, například počet škvárových hřišť či dorosteneckých družstev, a závislé proměnné byl třeba počet zlatých medailí a titulů mistrů Evropy. Ty rovnice například vyjadřovaly, jak zvýšení počtu travnatých hřišť zvýší o jednotku pravděpodobnost zisku medaile. Klaus mu to tehdy strašně znectil. Ale jinak je Zeman nesmírně inteligentní člověk.
Když se podíváte zpátky, kde udělali politici při polistopadové ekonomické reformě největší chyby?
Ten nejhorší zákon vůbec byl o investičních společnostech a fondech. Byl dílem Dušana Třísky a umožnil známé chování fondů ze začátku 90. let. Přitom my jsme jako prezidium FNM na to upozorňovali, před schválením tohoto zákona jsme poslali Klausovi dopis, kde jsme varovali před vším, co se pak skutečně stalo. Ale všechno skončilo v koši. Dopis mám pro historiky ve svém archivu.
Byla to tehdy neznalost, nebo spíše záměr?
Vznik toho prostředí nebyla neznalost, ale jednoznačně záměr.
Loni jste neúspěšně kandidoval do Senátu. Skončila pro vás politika?
Se Senátem to bylo tak, že jsem byl domluven s lidovci, že budu jako nezávislý na jejich koaliční kandidátce pro Prahu 1. Každý si tehdy ťukal na čelo, že jim věřím. Oni pak kandidovali Noemi Zárubovou, která skončila asi až pátá. Já se tím dál nezabývám.
Chystáte se tedy znovu do politiky?
Pomáhám Evropským demokratům s formulací ekonomického programu, ale do strany jít nechci.
Proč, jste politikou otrávený?
Ne, politika by mě bavila. Ale při tom mém výčtu stran, vždyť jsem byl v ODS a ODA, už by to zvnějšku vypadalo blbě.
Proč jste ve stranách nevydržel?
V ODA už to nešlo, byla plná intrikánů a politických hlupáků. V ODS jsem zase bojoval s Klausem. Byl to tehdy hodně boj o Komisi pro cenné papíry, kterou jsem sice prosadil, ale naše vztahy se strašně zhoršily. Konec přišel v prosinci 1996, kdy jsem na kongresu ODS v Brně kritizoval ekonomickou situaci, to, že kapitálový trh není regulován a že nás to smete. Na jaře také Klausova vláda skutečně padla.
Klaus sice strašně zuřil, ale dohodli jsme se, že uděláme seminář v Kolodějích. Tam jsem si měl já pozvat, koho chci, a Klaus taky. Já jsem si vzal lidi z burzovní komory a vůbec z tohoto okruhu, s kterými jsme tehdy psali zákon o komisi, a Klaus si pozval celou finanční galerku. Řekli mu, že trh potřebuje nechat tak, jak je. A to byl pro mě důvod, že jsem si řekl, že v ODS končím. Mimochodem, podívejte se na Klause dneska. On si zase vzal na Hrad za poradce Třísku. Prostě s Klausem se vůbec nic nezměnilo.
Problémy jste měl i s expremiérem Zemanem, který vás před pěti lety označil jako člověka pro akci Čisté ruce kvůli privatizaci Čokoládoven. Bránil jste se u soudu. Jaký je výsledek?
Rozsudek sice existuje, ale já jsem se odvolal. Vládu ve sporu zastupoval Jaroslav Bureš a společně s příslušnou soudkyní řekli, že je všechno zbytečné, že to byl soukromý úlet Bašty (Jaroslav Bašta byl garantem akce Čisté ruce, pozn. red.), že za to vláda nemůže. Ale já po nich chci, aby to řekli veřejně.
Mimochodem, všechny tyto výmysly šly od Češky (Roman Češka byl po Ježkovi šéfem Fondu národního majetku, pozn. red.), který na mě teď doráží s tím, že mu to pánbůh už odpustil, tak abych mu to odpustil taky. Já říkám ano, v pořádku, tak to řekni veřejně. Vláda si nemůže dělat, co chce, to nebyl soukromý úlet. Protože já vím, že Zeman to měsíc předem oznámil Pithartovi stylem, hádej, kdo bude první v akci Čisté ruce. Bude to Ježek. Ale výslech Pitharta jako svědka soud nepřipustil.
Policie váš případ už odložila?
Samozřejmě, vyšetřovali to strašně dlouho, ale nic nenašli, protože tam prostě nic není. Jde o to, že projekt privatizace i s kupní cenou byl schválen na podzim 1991 a k prodeji došlo v únoru 1992. Od 1. ledna 1992 však začal platit nový předpis pro oceňování pozemků a nemovitostí.
Takže v Čokoládovnách se nominálně zvýšila jejich cena. Tím pádem se musely dodatečně emitovat akcie, které vyšší cenu nemovitostí pokryly. Toho si všiml NKÚ, že jsme prodali větší počet akcií, než bylo uvedeno v projektu. Jenomže už si nevšiml toho, že se pouze naředil akciový kapitál, ale tržní cena zůstala stejná a byla řádně zaplacena. Policii jsme to vysvětlili, ale kauza už žila svým vlastním životem.
Před pěti lety jste prosadil vznik Komise pro cenné papíry. Trh se pročistil, ale krachy velkých obchodníků s cennými papíry a s nimi tisíce dalších zklamaných investorů stejně přišly. Jste s komisí spokojen?
Tím, že komise vůbec vznikla, jsme přestali být bílou vránou v celé Evropě neboli zemí, kde neexistoval dozor nad kapitálovým trhem. A jen připomenu, že tady byli politici, které nebudu jmenovat, protože jsou teď na Hradě, kteří všude po světě říkali, jak to není potřeba. Za druhé, kultura a zájem o kolektivní investování se velmi zvedly.
Nemůžete však pominout nedávné bankroty Private Investors nebo KTP Quantum. Řada ekonomů si myslí, že dozor komise v těchto případech minimálně z části selhal.
Ano, ukazuje to, že komise není pořád dobudovaná, že je podceňována. Nakonec na to poukazují všechny analýzy Světové banky i dalších mezinárodních institucí. Počet inspektorů je nedostatečný. V řadě případů asi mohli pracovat lépe.
Na druhou stranu, vezměte si třeba bankovní dozor. Jaké veliké množství lidí sedí ve velikém baráku, navíc dozírají na bankovnictví, které je už staré řemeslo, s vyspělou německou kulturou, a přesto tady bankovní loupeže jsou. Totéž je policie. Taky se pořád krade. Takže představa, že nebude už žádný krach obchodníka, není reálná.
Má podle vás komise dostatečné kompetence a oporu v zákonech?
Zákony, to je bolavé místo. Důvodem je, že vztahy komise s ministerstvem financí nejsou a nebyly dobré. Ministerstvo vidělo vždy vznik komise jako ukrojení svého vlastního těla, a tudíž se tomu vždycky bránilo.
Například za Mertlíka (Pavel Mertlík, ministr financí 1998-2001, pozn. red.) už bylo podepsáno, že komise převezme dozor nad penzijními fondy, což bylo jak Světovou bankou, tak i Komisí EU kvitováno s povděkem. A teď mám ten papír na památku, protože k ničemu jinému to není. Sotva Mertlík vytáhl paty z ministerstva, už se to zrušilo. Je to o konkrétních lidech, kteří chtějí svá místa a pravomoci.
Komise má být nezávislá. Platí to?
Komise je financována ze státního rozpočtu, je tedy velmi závislá na státní správě a politice. Chtěli jsme udělat alespoň ten nákrok k samofinancování, tedy aby komisi platili částečně sami účastníci kapitálového trhu, což je věc zcela běžná ve světě.
Ale neprošlo to. Je to věc celé ústavní kultury. Já jsem zastáncem toho, aby se ústava posílila ve smyslu nezávislých institucí. Stejně jako je v ústavě přímo jmenovaný Nejvyšší kontrolní úřad nebo Česká národní banka, měla by tam být napsaná i Komise pro cenné papíry.
Proč u nás nefunguje základní funkce kapitálového trhu, tedy že podniky nemají zájem vydat akcie, prodat je na burze, a získat tak peníze na svůj rozvoj?
Je to klíčová věc a je to špatně. Je třeba přiznat, že na českém trhu se obchoduje stále jen s akciemi z kuponové privatizace a žádné nové emise nepřišly. I když další část trhu, obchodování s dluhopisy, roste a je velmi kvalitní a průhledná, tak tohle je špatně. Tu dluhopisovou fázi však asi nelze přeskočit.
Takže je třeba mít trpělivost a modlit se, aby nedošlo k nějakým dalším skandálům typu Private Investors, které by srazily důvěru investorů. Protože ta je na kapitálovém trhu klíčová. Objektivní překážky pro nové emise akcií už nejsou.
Loni v únoru vás Zemanova vláda už nenavrhla do prezidia Komise pro cenné papíry a musel jste ji opustit. Usilujete teď o návrat?
Dlouho jsem chtěl zpátky. Kulminovalo to loni po volbách. Lidé kolem ČSSD mi říkali, jasně, vrátíš se zpátky, ale nakonec to naráželo na větu, že jsem pro ČSSD nepřijatelný. Prý jsem chtěl moc kapitalismu. Na to se nedá nic říci.
