Odcházející šéf ČNB Miroslav Singer.

Odcházející šéf ČNB Miroslav Singer. | foto: Petr Topič, MAFRA

Jsme jako hobiti, neradi jdeme do konfliktů, říká guvernér ČNB Singer

  • 41
Na konci června opustí Českou národní banku guvernér Miroslav Singer, muž, který zůstane v hlavách Čechů zapsaný jako „ten, kdo nám zdražil euro“. Jedenáct let zkušeností z vedení mocné instituce by rád využil za hranicemi. Před časem se přihlásil o místo v Rozvojové bance Rady Evropy. Vedle toho dostal nabídku ještě z jedné mezinárodní instituce.

„Zatím ale nechci říkat, odkud konkrétně,“ vysvětluje Singer. Kdyby mu práce v zahraničí nevyšla, zamíří prý do soukromé sféry. V tom případě si bude muset po odchodu z banky dát půlroční pauzu. „To bych měl krásnou půlroční dovolenou, větší plány ale zatím nedělám,“ říká.

Když se bude na období, které jste v křesle guvernéra strávil, vzpomínat, každému asi jako první vytane na mysli, že Singer nám zdražil dovolenou. Není vám to trochu líto?
I díky intervencím teď máme nejnižší nezaměstnanost za osm let a začínají také dobře růst mzdy. Stát má z rostoucí ekonomiky příjmy, které mu umožňují zvyšovat dávky, důchody i platy. Ekonomika je v mnohem lepším stavu a obyvatelé Česka z toho – ať už si to uvědomují, nebo ne – těží.

I ČNB však teď postupně zhoršuje vyhlídky do budoucna...
Nejde o nějakou zásadní změnu. Letošní rok je ovlivněn tím, že už nedočerpáváme evropské peníze tak rychle jako loni. Navíc už nemáme prorůstový efekt dalšího poklesu ceny ropy. Takže letošek nebude tak hvězdný jako loňský rok, ale současně nebude ani špatný. Srovnejte to s hysterií z doby před třemi čtyřmi lety, kdy jsme si mysleli, že už nemůže být lépe, že se k lepší budoucnosti prospoříme. Teď se ekonomika dostala na dráhu, kde normálně funguje. A je to znát na atmosféře v celé společnosti.

Miroslav Singer

Na konci června odchází z postu guvernéra České národní banky, který zastával od roku 2010. Do ČNB ho v únoru 2005 jmenoval nejprve jako viceguvernéra tehdejší prezident Václav Klaus.

Před nástupem do ČNB působil v byznysu. Pracoval na vrcholových pozicích ve skupině Expandia, později v poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers ČR.

A jak dlouho na té „normální“ dráze vydrží?
Rok dva určitě, pak už se spolehlivost předpovědi vytrácí. Nicméně není žádný důvod, aby se ekonomika vrátila do toho stavu, kde byla kolem roku 2012 a 2013. Tehdy to způsobila nešťastná souhra mnoha jevů. Ať už jde o slabou poptávku ze zahraničí, či prudké utažení rozpočtových prostředků. To ekonomiku zbrzdilo. A v ČNB jsme dlouho váhali s uvolněním měnové politiky. Ostatně i velká recese se vyskytla poprvé od druhé světové války. Nevidím důvod, proč by se taková mimořádná shoda všeho možného měla během nejbližších let opakovat.

Čeho se nejvíc obáváte, pokud jde o ekonomiku?
Nejsem člověk, který si potrpí na obavy. Ale rizika mohou přijít spíš ze zahraničí. Poslední statistiky ukázaly, že jedou v zásadě všechny významné složky ekonomiky. A pokud se něco stane, zasáhne to jednu, ne všechny najednou. Nejistoty teď jsou spíše v politice, a to mně moc nepřísluší komentovat. V nejbližší době zažijeme řadu štěpných jevů, jako jsou různá referenda, volby, i v Česku nás čeká supervolební období.

Jiří Rusnok, váš nástupce v čele ČNB prý bude podle některých analytiků ve vleku Evropské centrální banky.
Chytré články, že jsme ve vleku Evropské centrální banky (ECB), čtu od doby, kdy jsem do ČNB přišel. Přijde mi to trochu legrační. Kolikrát jsme během té doby pohybovali úrokovými sazbami opačným směrem, a nic se nestalo. Ekonomická situace, která je venku, nás pochopitelně ovlivňuje, ale ECB je jeden z mnoha faktorů. Musíme se koukat, jak se náš soused chová, ale neznamená to, že nemůžeme dělat něco jiného než on. Ve vleku bychom byli, kdybychom měli euro.

Kdy přijde ukončení intervencí, bude to záviset na tom, co dělá ECB?
Na posledním zasedání bankovní rady jsme potvrdili, že budeme držet kurzový závazek do poloviny roku 2017. Opustíme ho v okamžiku, kdy bude světová ekonomika v jiném stavu než dnes. Dá se předpokládat, že v lepším. To bude mimo jiné znamenat, že například úrokové míry některých jiných centrálních bank než ECB už nebudou na nule. Jinými slovy, nečekáme takový tlak na posílení české měny. Řekli jsme, že úrokové sazby půjdou nahoru až po ukončení intervencí, koruna s nulovými sazbami už nebude pro spekulanty tak atraktivní měnou, jako je dnes. „Exit“ určitě nepřijde ve stavu, kdy by se světová ekonomika propadala do průšvihu. Ale ten stejně nepředpokládám.

Singer si po odchodu z ČNB odpočine na Slovensku, pracovat chce v Paříži

Nemůže se stát, že po ukončení intervencí výrazně vyskočí inflace?
Takové scénáře slýchám od začátku velké recese. A nenaplňují se. Řada aktiv, ať jde o akcie, dluhopisy, či další finanční instrumenty, už dnes nejsou vnímány jako snadný ekvivalent peněz. Lidé přestali věřit, že by je mohli kdykoliv prodat za cenu, kterou mají dnes. A centrální banky doléváním peněz jen doplňují to, co v ekonomice teď chybí. Velmi zjednodušeně: kdyby lidé, byť zcela nesmyslně, uvěřili, že vyhlásíme, že všechny bankovky, jejichž sériové číslo končí lichou číslicí, jsou neplatné, druhý den musíme vydat jednou tolik bankovek, co je v oběhu, aby nedošlo k finanční krizi.

Jak se bude v souvislosti s digitalizací, vznikem virtuálních měn či různých platforem pro půjčky od lidí k lidem měnit role centrálních bank?
Než se z peer-to-peer platforem pro půjčky bez bank stane něco univerzálnějšího, budou si muset projít ekonomickou krizi. Startují v době, kdy se daří, s případným propadem ekonomiky se však kvalita dluhového portfolia začne zhoršovat. A uvidíme, zda to ustojí. Je to zlomek procenta finančních systémů. Stejně tak i bitcoin, jehož podíl je ve světové ekonomice stejně významný jako naše intervence. Zajímavější je úplné vytlačování hotovosti, třeba ve Skandinávii už jde o masový jev. U nás zatím ne, objem hotovosti tu stoupá.

Čím si ten rozdíl vysvětlit?
Vše se dá vysvětlit odlišnou kulturou. Ve Skandinávii asi hrálo roli i to, že banky musely během velké recese zavírat pobočky. Navíc je to jev s obrovskou vnitřní akcelerací. Když si obchodník uvědomí, že nestráví tolik času počítáním bankovek, začne se přijímání hotovosti bránit. Ve Skandinávii je mezi lidmi asi desetkrát dvanáctkrát méně hotovosti než v Česku. Systém už běží v podstatě bez ní.

Prezident Miloš Zeman tento týden jmenoval dva nové členy bankovní rady, Vojtěcha Bendu a Tomáše Nidetzkého. Překvapila vás v něčem jeho volba?
Nejsem překvapený, prezident vybral dva rozumné pány. Navzdory tomu, jak se píše, jsem se zatím nesetkal, že by nějaký prezident vybral špatně. Je to i tím, že on jediný je za výběr odpovědný. Nemůže se vymluvit třeba na vládu či na parlament. Každý prezident vybíral jinak, ale ani jeden neposlal do bankovní rady někoho, nad nímž by si později musel „drbat hlavu“.

Ale třeba případ Jiřího Rusnoka ukazuje, že si vybírají kandidáty, kteří jsou jim velmi blízcí.
No a? Kdysi jsem četl, že bankovní rada jako celek nevěří na globální oteplování. Nevím, jak to je, ale pro rozhodování o měnové politice je to úplně jedno. Nad měnovou politikou reflektujeme široké spektrum názorů. Ale bankéři asi nikdy nebudou mít stejné názory jako mladí lidé, kteří pomáhají migrantům nebo demonstrují před jadernými elektrárnami. Na druhu stranu, už samotná síla instituce vyžaduje určitou kontinuitu. Nepamatuji na nikoho, kdo by přišel s tím, že tu provede revoluci.

Jak vlastně zasedání bankovní rady probíhají? Hádáte se?
Jak které. Vedle měnové politiky řešíme spousty dalších věcí, řídíme čtrnáct set zaměstnanců. Většinu času trávíme drobnými detaily, asi podobně jako představenstvo v běžné firmě. Ostřejší výrazy občas padají, ale většinou to není při měnovém rozhodování. Pánové jsou schopni se například kousnout při rozhodování o méně podstatných věcech.

Jako guvernér ČNB se účastníte i zasedání kabinetu. Odlišují se od setkání bankovní rady?
Ministři se znají mnohem méně, mimo zasedání vlády se moc nepotkávají, každý si řídí své ministerstvo. My spolu komunikujeme hodně, přece jen řídíme jednu instituci. A také se mnohem lépe známe. V tom dobrém i ve zlém. Ne že by se ve vládě nehádali, ale je z toho znát, že mají větší odstup.

ČNB oslabila korunu pozdě a málo, myslí si guvernér Singer

Jak vůbec hodnotíte současnou politiku?
Nechci mluvit vládě do jejích věcí. Devadesátá léta ukázala, že když se centrální banka snaží mluvit do všeho, není to pro ni dobré. Občas míváme pocit, že se tu vede zákeřný politický boj, ale přes občasné dramatické momenty tu máme strašně klidný a nenásilný politický systém. Jinde, i v zemích, které jsou považovány za kolébku demokracie, se používají mnohem špinavější a tvrdší metody. Ne že by tu nebyly průšvihy, na které se čas od času přijde, ale razance politických střetů je tu velmi mírná na evropské poměry.

Pomohlo by nám, kdybychom měli divočejší politiku?
Pokud jako národ k něčemu zaujímáme negativní postoj, je to větší změna. O něčem třeba vypovídá, že máme statisticky nejnižší dojezdovou vzdálenost do zaměstnání. Jsme tak trochu hobiti. Umíme si to zařídit, vždyť i tu totalitu jsme si zařídili co nejsnesitelněji. Ne že bychom neuměli jít do konfliktu, ale raději se dohodneme. Není to ale špatná vlastnost.

A je to dobré i pro budoucnost, pro výkon naší ekonomiky?
Je fascinující, že naše země má v posledních dvou tisících let přibližně stejné hranice. I když třeba v rámci různých celků. Do určité míry nás chrání okolní hory, ale přežít mezi mnohem většími národy stále na stejném místě, to není malý civilizační výkon.

Jsme tedy přizpůsobiví?
Umíme si nacházet prostor v každé situaci. Třeba za Rakouska: politiku ovládli Maďaři, vedení armády Rakušani. My jsme to celé živili, zásobovali a vyráběli. O tuto schopnost nesmíme přijít, a proto bychom měli znovu zavést povinnou maturitu z matematiky. Musíme si hlídat vzdělání, které nám umožní obsluhovat model ekonomiky, který nám zjevně minimálně po dobu posledních dvou století vyhovuje. Tedy model, který je založen více na výrobě a logistice. Pokud ho udržíme, nebude to špatný způsob, jak v tomto světě přežívat.

,