Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úroky v bankách jdou opět dolů. Lidi nevědí, kam mají ukládat peníze

  9:35aktualizováno  9:35
Má dnes obyčejný bankovní klient šanci vydělat? Kvůli nízkým sazbám se téměř stírá rozdíl mezi běžným a spořicím účtem v bance. Nechat peníze na nich znamená nevydělat skoro nic. Do módy se tak omezeně vracejí produkty dotované státem.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Starý dobrý slamník nebo domácí trezor? Staromódní alternativa uložení úspor, na kterou ale možná začne pomýšlet čím dál víc lidí. Alespoň těch, kteří se řadí mezi opatrnější střadatele, jenž dosud nechávali přebytečné peníze na spořicím účtu v bance.

Proč jsou úroky nízko?

Odpovídá Aleš Prandstetter, investiční stratég ČSOB

Světové hospodářství se ještě stále nestačilo zotavit z finanční krize let 2008–2009 a zůstává „na kapačkách“, přestože se mu už dýchá dobře a i ostatní vitální funkce se zdají být v pořádku. Existuje však důvodná obava, že bez kapaček, v tomto případě bez měnové podpory centrálních bank, by globální ekonomika svou zdravou barvu rychle ztratila.

Nástrojem v doléčení je uvolněná měnová politika centrálních bank, kterou aplikuje i ČNB a která vede k extrémně nízkým úrokům v měnovém prostředí, podle nichž se řídí i komerční banky.

Ač by se laikovi mohlo zdát, že situace odvětví financí nahrává, opak je pravdou. Nízké marže můžeme dokumentovat faktem, že banky sice za depozita platí téměř nulu, ale nejbezpečnější přirozené uplatnění těchto peněz – prostřednictvím půjčky českému státu – vynáší i ve střednědobých splatnostech záporný „výnos“.

Pokud se ekonomiky více „nerozjedou“, tak se vyšších úroků, mimo jiné i za cenu vyšší inflace, jen tak nedočkáme. A i když české hospodářství vykazuje slušný růst, vliv zbytku Evropy a mocné ECB drží úroky při zemi i zde.

Ze spořících účtů se totiž pomalu stávají obyčejné běžné účty s poměrně nezajímavým úročením. Banky už poněkolikáté sahají po snižování úrokových sazeb a zdůvodňují to „přetrvávajícím nepříznivým vývojem úrokových sazeb na mezibankovním trhu“.

V bankách se totiž hromadí peníze, které ale nejdou ziskově investovat na mezibankovním trhu, protože úrokové sazby centrálních bank se blíží nule. Jakkoli se finanční domy snaží peníze rozpůjčovat klientům, nestačí to. Proto zároveň motivují střadatele, aby jim další peníze nedávali. A dělají to prostřednictvím klesajících úroků.

Na začátku května snížila úrokové sazby například ČSOB i její značka Era na dětském kontu. Zůstatek úročený procentem se nově zhodnocuje jen sazbou 0,5 procenta.

V květnu snížila sazby také ING na svém ING Kontu, a to z 0,7 na 0,5 procenta. V půlce května ke stejnému kroku přistoupila i Airbank, když snížila základní sazbu na spořicím účtu z 0,9 na 0,7 procenta. Počínaje červnem našetří méně také klienti Equa bank, která u svého nejlépe úročeného spořicího účtu snížila sazbu z 0,75 na 0,5 procenta.

Jak sazby už několik let po sobě klesají, je vidět na Sporoindexu, který od roku 2011 sleduje portál Finparada.cz. Letos v červnu dosahuje průměrný úrok na spořicích účtech pouhých 0,35 procenta.

Výběr spořicích účtů bez výpovědní lhůty, bez podmínky aktivního využívání běžného účtu a s možností výběru kdykoliv bez ztráty úroku. Za každou banku je vybrán vždy jeden nejvýhodnější účet s vkladovou částkou 100 000 Kč. Zdroj: Finparada.cz

Výběr spořicích účtů bez výpovědní lhůty, bez podmínky aktivního využívání běžného účtu a s možností výběru kdykoliv bez ztráty úroku. Za každou banku je vybrán vždy jeden nejvýhodnější účet s vkladovou částkou 100 000 Kč. Zdroj: Finparada.cz


Dívat se ale jen na úročení je zavádějící. „Když si vezmeme čistý výnos, tak reálné zhodnocení peněz na spořicích účtech nikdy nebylo moc vysoké. I když spořicí účty úročily třemi procenty ročně, je potřeba od toho odečíst patnáctiprocentní daň a inflaci, která v té době dosahovala přes dvě procenta,“ připomíná ředitel společnosti Finberry Michal Čapek.

Kam tedy s volnými penězi, které je škoda nechat zahálet? Záleží na tom, kolik jich je a jaký s nimi jejich majitel má záměr. Pro krátkodobé rezervy na nenadálé výdaje má spořící účet smysl. Sice nic moc nevydělá, na druhou stranu jsou prostředky na něm pojištěny do 100 tisíc eur.

Pro opatrného investora se do určité míry hodí i stavební spoření, ale ne navždy. „Peníze je možné zhodnotit zhruba o 1,5 procenta ročně, ale pouze pokud si do tohoto produktu odkládám do využití maximální výše státní podpory a ne více,“ radí Čapek. To je dvacet tisíc ročně. K nim pak stát přihodí dva tisíce. Kvůli státní podpoře má dnes smysl dávat peníze i do penzijního připojištění.

Jiné alternativy, které slibují nebo dosahují výnosu výrazně nad nulu, s sebou nesou větší či menší riziko, i když se někdy snaží prodejce tvrdit opak. „Nenechte se zmást třeba nabídkami různých „garantovaných“ vysoce úročených dluhopisů a podobně. To, že něco nemá tržní cenu a tedy výkyvy nevidíte, ještě neznamená že to není rizikové. Právě naopak,“ varuje investiční analytik společnosti Partners Aleš Tůma.

Riskovat výkyvy nechce nikdo. Jenže bez rizika není výnos. „Přidáním většího podílu dalších druhů aktiv, jako jsou zejména nemovitosti, akcie nebo rizikovější dluhopisy, dosáhneme vyššího výnosu, musíme však mít na paměti zvýšené riziko (které se ale, a na to pozor, ne vždy projevuje zvýšeným kolísáním hodnoty,“ upozorňuje investiční stratég ČSOB Aleš Prandstetter.

„Pokud budu spořit na důchod nebo pro děti a mám na to dvacet let, pak si mohu dovolit i portfolio, které vhodně obsahuje i akcie,“ přidává se šéf Finberry. Dodává ale, že každému investorovi je třeba připravit plán na míru a nedají se dávat obecné rady.

U podílových fondů sledujte poplatky

Hojně využívané, zvlášť na delší dobu, jsou podílové fondy. Jenže jaké zvolit? Nejenže s sebou nesou určité riziko ztráty, ale účast v nich také není ve valné většině zadarmo.

Vyplatí se vyhnout všem variantám, které jsou založeny na tzv. předplaceném či jednorázovém vstupním poplatku. Investor se totiž zavazuje uhradit všechny budoucí poplatky dopředu a i když po několika letech přestane investovat, poplatku zpět nedostane. „Jednoduché pravidlo zní: nikdy neplatit poplatky dopředu nebo maximálně na pět let,“ radí Institut finanční gramotnosti.

Ten nedávno analyzoval celkem 28 produktů od šesti poskytovatelů. Hodnotil je podle dostupnosti informací, struktury poplatku a nákladovosti produktu.

Nejlépe ve všech třech kritériích dopadlo Pravidelné investování u České spořitelny a investice do podílových fondů v ING. Druhá jmenovaná banka dokonce nabízí pravidelné investice už od stovky měsíčně a bez poplatku. Nutno ovšem dodat, že nabídka těchto fondů „zdarma“ je omezená a hodí se spíš pro odvážnější investory.

Nejhůř ve všech kritériích podle analýzy Institutu finanční gramotnosti dopadly programy Horizont Invest a Active Invest od společnosti Conseq. Pokud jde jen o nákladovost, na chvostu se umístily produkty Rentier 3S investiční společnosti Pioneer, Partner Invest+ od Generali a OK Life Cycle od Axy.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.