Kam na vodu?

Celé léto většina vodáků brázdí několik řek, které mají nezbytnou trochu vody pro splutí. Často bývá přetížená Vltava od Lenory k Hluboké a Otava mezi Sušicí a Pískem. Mezi oblíbené řeky patří ještě Lužnice, Berounka, Ohře a Sázava. Méně se sjíždí Morava, Jizera, Dyje či Ploučnice. Jen málo vodáků se vypraví po přehradních jezerech dále na Orlík, Slapy a třeba až do Mělníka či dále po Labi do Hamburku. K tomu je vhodný rekreační či mořský kajak. Němci či Holanďané na speciálních veslicích často veslují z Prahy do Děčína a někdy i dále do Německa. Ve vodácké historii je dokonce zapsána cesta kolem Evropy po řekách a kanálech. Protože divoká voda je v našich říčkách jen na jaře, mají vodáci vyznávající vodu tekoucí z velkého kopce v létě dvě možnosti. Vyjet do zahraničí nebo trénovat na umělých slalomových kanálech. Divokou vodu i v červnu, někdy až v červenci, nacházejí ještě v Tatrách u našich východních sousedů (například Belá, Váh), z jižních Čech to není daleko do Rakouských Alp, kde teče například krásná Štýrská Salice (Steyerische Salza) nebo peřejnatá Enže (Enns). Pokud není čas na výlety, zbývají slalomové kanály. Na většině z nich lze trénovat za poplatek, který se pohybuje od dvaceti do sta korun za hodinu. Někde teče voda stále, někde je třeba si ji objednat. V Praze - Troji a Roudnici nad Labem teče voda stále. Veltrusy a České Budějovice je třeba objednat předem. Nejtěžší kanál na Trnávce u Želivi teče jen několikrát za rok. Ale nejen divokou vodou žije vodák. Stále více příznivců si získává romantika zákoutí slepých ramen například Dyje, krása dlouhých zátok mezi skalami na Orlické přehradě, obrovská rozloha Dunajské delty v Rumunsku či dokonce mořského pobřeží.