MF DNES zkoumala sto zakázek na stavbu kanalizací a čistíren odpadních vod za posledního půl roku, u kterých radnice našly vítěze. Výsledek? Čtyři z pěti zakázek se losují, jen pětina prochází transparentním otevřeným řízením. A taková praxe se kupodivu nelíbí ani těm, kteří peníze na takové stavby dávají.
"Fond formu užšího řízení nedoporučuje, ale nemůže ji zcela zakázat," tvrdí mluvčího Státního fondu životního prostředí Lenka Brandtová. Přes SFŽP proudí městům a obcím do kanalizací nejvíce peněz. Fond oproti zákonu alespoň rozhodl, že obce i při losovačce musí vyzvat k podání nabídky nejméně deset soutěžících.
Co je na losovačkách, které má zakázat nový zákon o veřejných zakázkách, tak špatného? Není jisté, že se podaří vybrat skutečně nejlepší a nejlevnější firmu. Přihlásí se dvacet firem, pět z nich se vylosuje. Pět o sobě ví, takže nemají problém se domluvit. A na ceně je to znát – u většiny zakázek, které se losovaly, byla cena oproti původnímu odhadu většinou stejná nebo se lišila maximálně o deset procent.
U otevřených soutěží je přitom znát velký rozdíl, výběr firmy je sice náročnější, na radnicích musí zkoumat i nabídky třeba třiceti firem. Jenže nakonec se díky nedostatku práce dostane obec třeba i na polovinu odhadované ceny. "Firma, která nám soutěž organizovala, nás tlačila nejprve do losovačky, ale chtěli jsme největší transparentnost," říká Jan Grombíř, starosta obce Skoronice na Kyjovsku. Namísto 38 milionů korun za kanalizaci zaplatí jen 19 milionů.
Většina letošních kanalizačních zakázek se soustředí hlavně do menších obcí, které musí splnit přísné evropské směrnice. I tak jde o lukrativní byznys: předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák odhaduje hodnotu zakázek bez evropských dotací až na 6,5 miliardy korun. Kdyby u všech klesla oproti odhadům cena o třetinu, obce by ušetřily přes dvě miliardy korun.
Losování se zastávají firmy
Losovačky však mají své silné zastánce, především ve firmách, které zakázky organizují, případně pro obce dělají i projektovou dokumentaci. "Takhle nám to doporučili, že je to nejlepší způsob," vysvětluje například místostarosta Českého Brodu Pavel Janík, proč nakonec nezvolili otevřenou soutěž. Podle něj nebyl nakonec mezi firmami takový rozdíl, protože se jich přihlásilo jen osm, jedna nesplnila požadavky, pět vylosovali.
Obce se navíc bojí, že čím více firem bude soutěžit, tím více se může opozdit zahájení stavby, a to kvůli odvolání neúspěšných soutěžících. Podle Jaroslava Vítovce, šéfa firmy Stavební poradna, která za poslední rok stála u řady losovaček na kanalizace, je to nejvýhodnější postup pro zadavatele. Podle něj by neměla být zdaleka jediným kritériem cena.
"Opravdu nevím, zda je smyslem zákona o veřejných zakázkách, aby výběrové řízení vyhrála firma s padesátiprocentní nabídkou, kterou v realizační fázi pak podstatně překročí na vícenákladech nebo ošidí kvalitu stavby," tvrdí Vítovec. Pod padesát procent se však v soutěžích dostaly i velké stavební kolosy jako například Strabag.
I když v poslední době stoupl podíl evropských dotací v objemech vodohospodářských staveb, podle šéfa SOVAK Baráka jde převážná část peněz od měst a obcí.
Předražené kanalizace tak zaplatí ve finále znovu lidé – nejen penězi z rozpočtu, ale i dražší vodou. Vodárny totiž zdražování vysvětlují právě nutností velkých investic. Například u kanalizace se v ceně vodného a stočného projevuje cena za kanalizaci každý rok 1,8 procenta. Například kanalizace na úvěr v hodnotě 10 milionů korun ve dvacetitisícovém městě zdraží podle Baráka kubík vody zhruba o 80 haléřů každý rok.
