A jednak má poslední rok ještě jeden úvazek. Loni se jí narodila dcera Klaudie, a tak se v 41 letech snaží zkombinovat kariéru s rodinou. Navíc jako svobodná matka.
"Dítě a práce je asi tak všechno, na co mi teď zbývá čas," prohlašuje Kárníková, aniž navenek vypadá nějak vyčerpaně.
Rodina je handicap
Z vlastní zkušenosti ví, že rovné podmínky pro ženy a muže co do uplatnění v práci jsou iluze.
"Jsou tu prostě objektivní příčiny, které budou vždy ženy handicapovat," říká čerstvá maminka. "Buď děláte kariéru, nebo máte rodinu, anebo se snažíte najít kompromis, což vždy znamená určitou nevýhodu," míní bývalá bankéřka a aktivistka zájmového sdružení Fórum žen. Sama si však na žádnou diskriminaci nestěžuje.
"Na spoustě pozic jsem musela předběhnout ix chlapů," uvádí Kárníková, podle níž je malý počet žen v podnikání či v politice dán historicky a časem se skóre proti mužům vylepší.
Začínala v Investiční bance
Eva Kárníková začala svou kariéru počátkem 90. let v Investiční bance a záhy se dostala k oboru, se kterým do té doby nikdo neměl žádné velké zkušenosti. Platební karty a elektronické bankovnictví zněly před čtrnácti lety některým bankéřům jako sci-fi.
 |
"V bankách se tehdy točilo všechno kolem podnikových úvěrů a oblast karet bylo něco nového, co nikdo neznal," vzpomíná průkopnice plastových peněz, bez nichž se dnes bankovní služby neobejdou.
Protože se platebním kartám věnovala hned od počátku, vypracovala se mezi kolegy z jiných bank v uznávanou autoritu a postupem času získala například post v dozorčí radě karetního centra ISC Muzo a šéfky mezibankovního Sdružení pro platební karty.
"Eva je velmi příjemná dáma, která má velké znalosti v oboru a velký zájem o jeho rozvoj. Pokud vím, její tým funguje jako velká rodina a dobrá parta lidí," uvádí Miloslav Kozler, šéf konkurenční značky Visa pro Českou a Slovenskou republiku.
Během kariéry v 90. letech Kárníková ještě stihla získat titul MBA v rámci partnerského programu pražského ČVUT a univerzity v anglickém Sheffieldu. Bankovnictví studovala také v americkém státě Oklahoma.
Mezi svými vrstevníky tak dosáhla nadstandardní kvalifikace, ale pro nastupující vlnu mladých manažerů zběhlých v angličtině a cizím prostředí už je zahraniční studium podmínkou k cestě vzhůru.
"Český vysokoškolský diplom je řidičák, na kterém je teprve třeba začít stavět,“ míní Kárníková.
Pěšky na Karlštejn
S dcerou Klaudií jí pomáhá babička, která se o dceru stará, jinak Eva Kárníková svého potomka často bere s sebou do práce či na schůzky.
"Na Klaudii vidím, že se jí líbí společnost, a tak ji mohu brát leckde s sebou," říká manažerka.
Časem se možná vrátí i na golfová hřiště, která nyní zanedbává, ačkoli dřív tento sport patřil k jejím největším vášním.
"S golfem jsem začínala ještě v době, kdy ani nebylo pořádně kde hrát. Sedla jsem na vlak s golfovou taškou, dojela na Karlštejn a vystoupala pěšky do kopce až na hřiště," uvádí Kárníková, i když po výpadku při mateřské se svými výsledky nechce chlubit.
Jako čerstvá a vytížená maminka si všímá řady nešvarů, které matkám v Česku komplikují život: "Rozčiluje mě, když vidím park, kam se lze dostat jen po schodech. Takových věcí existují miliony."
Boháči: zvláštní klientela
Jako šéfka Diners Club má na starosti zvláštní sortu lidí: bohaté klienty, kteří si její kartu pořizují kvůli prestiži a zvláštním nárokům, které lidi na masovém trhu příliš nevzrušují. Historie Diners Clubu sahá až do roku 1949, kdy jeho zakladatel Frank McNamara neměl v New Yorku na zaplacení. Číšník ho nechal jako stálého hosta zaplatit příště a to přivedlo McNamaru na nápad s kreditní kartou.
Kdo chce být v klubu dnes, musí ročně za kartu zaplatit nejméně tři tisíce korun. Za ně si kupuje jednak prestiž, jednak mimořádné služby, jako je třeba vstup do salonků na letištích nebo pojištění při ztrátě zavazadel. A jako u běžné kreditky může nejdřív nakupovat a platit až později.
Taková nabídka zabalená do nadstandardního image na lepší klientelu dobře funguje. Počet lidí v klubu Evy Kárníkové se za uplynulý rok rozrostl ze 4000 na 5600. Šéfka klubu bohatých do budoucna sází na expanzi mezi firemní karty pro manažery a na rozšíření terminálů mezi víc obchodníků, aby v Česku víc utráceli i cizinci.
|
Dotazník Evy Kárníkové |
| * Cítíte jako žena v byznysu nějaké výhody či nevýhody? |
| Myslím, že si na to v Česku příliš nehrajem. Pokud něčemu rozumíte a umíte to prodat, pak je jedno, jestli jste žena nebo muž. |
| * Jak hospodaříte s časem? |
| Teď hodně těžce. Mám roční dceru Klaudii a časově náročnou práci. Takže na oblíbený golf, který je rovněž časově náročný, už opravdu téměř nezbývá čas. |
| * Jak hospodaříte s penězi? |
| Teď velmi dobře, nemám čas je utrácet. |
| * Jak se připravujete na strategická rozhodnutí? |
| Snažím se získat co nejvíce informací a hledám alternativy s jednotlivými pro a proti. tento způsob aplikuji v práci i v životě. |
| * Jak dosáhnout cíle při obchodním jednání? |
| Je to samozřejmě komplex toho, co vás naučí na školení, a toho, co je člověku přirozeně dáno. Z praxe vím, že spoléhat se jen na charisma, znalosti a zkušenosti nestačí. Především je důležité se na jednání dobře připravit. |
| * Co nejlépe platí na podřízené? |
| To co na mne: vlastní prostor, důvěra v jejich schopnosti, finanční ocenění a všechny malé úspěchy chválit, chválit, chválit... |
| * Nejzajímavější setkání v životě? |
| Řada zajímavých a známých lidí jsou i moji kamarádi. Z těch mimořádných jednání mohu zmínit třeba Pelého nebo z dob pobytu v USA Maureen Reagan, jejíhož otce považuji za jednoho z nejlepších amerických prezidentů. |
| * Nejtěžší okamžik kariéry? |
| Byl už víckrát. Nějak to na mne padlo a říkala jsem si, že už dál nemůžu. Naštěstí vždy jen chvilku |
