Nasednete na elektrický skútr a jedete, kam se vám zlíbí, pohodlně, bezpečně a skoro zadarmo. Přibližně toto slibuje reklamní šot v teleshoppingu firmy TV Products, jež se týká takzvaného e-scooteru.
Napůl koloběžka, napůl moped se stal hitem. Provoz skútru má ovšem dva háčky, o nichž se z časopisu ani z televize nedozvíte. První: nesmíte s ním vyrazit mimo lesní nebo polní cesty, případně mimo vlastní pozemek či tovární halu. A druhý: i tam musíte být majitelem řidičského průkazu skupiny A.
Kolo, nebo moped?
Skútr totiž podle ministerstva dopravy konstrukčně nespadá mezi jízdní kola, nýbrž do kategorie motokol a skútrů, která musí mít takzvanou homologaci. Nesmí proto jezdit po veřejných komunikacích, přestože v televizi na něm lidé jezdí na cestě, ve městě dokonce do supermarketu. „E-scooter zatím nesplňuje požadavky pro provoz na pozemních komunikacích. Mimo ně, například na dopravních hřištích, lze však vozidlo používat. Na to by měl prodejce upozorňovat,“ říká Viktor Meca z ministerstva dopravy.
V televizi i v tištěné reklamě takové upozornění chybí. Je pouze na internetu, kde se dočtete, že „výrobek není homologován“, pod čímž si lze těžko představit konkrétní problém. Jednatel TV Products Vít Kršul má pro to zdůvodnění: „Všechny údaje se do reklamy nevejdou. Na fakt, že e-scooter nesmí na veřejné komunikace, upozorňujeme zákazníky při prodeji,“ říká.
Podle zahraniční reklamy
A proč vlastně homologace skútru, který si firma nechává vyrábět na zakázku v Číně, chybí? „O homologaci jsme nežádali, protože před zahájením prodeje nám nebyl nikdo schopen oficiálně potvrdit, do jaké kategorie vozidlo patří a co musí splňovat,“ tvrdí Kršul.
Když firma zjistila, že skútr neprojde coby kolo, ale pouze jako moped s nutností vlastnit řidičský průkaz, homologaci oželela. Reklamní spoty ovšem byly natočeny a vysílají se dodnes. „Použili jsme reklamu ze zahraničí. Měli jsme za to, že v rámci EU budou podmínky pro provoz stejné,“ vysvětluje Kršul.
A co na to jeden z propagátorů skútru, receptářový guru Přemek Podlaha? „O tom problému vím. Z firmy mi řekli, že jinde ve světě se to běžně používá, takže to projde i u nás, a já tu propagaci udělal.“
V televizi i tištěné reklamě upozornění chybí
Napůl koloběžka, napůl moped se stal hitem. Provoz skútru má ovšem dva háčky, o nichž se z časopisu ani z televize nedozvíte. První: nesmíte s ním vyrazit mimo lesní nebo polní cesty, případně mimo vlastní pozemek či tovární halu. A druhý: i tam musíte být majitelem řidičského průkazu skupiny A.
Kolo, nebo moped?
Skútr totiž podle ministerstva dopravy konstrukčně nespadá mezi jízdní kola, nýbrž do kategorie motokol a skútrů, která musí mít takzvanou homologaci. Nesmí proto jezdit po veřejných komunikacích, přestože v televizi na něm lidé jezdí na cestě, ve městě dokonce do supermarketu. „E-scooter zatím nesplňuje požadavky pro provoz na pozemních komunikacích. Mimo ně, například na dopravních hřištích, lze však vozidlo používat. Na to by měl prodejce upozorňovat,“ říká Viktor Meca z ministerstva dopravy.
V televizi i v tištěné reklamě takové upozornění chybí. Je pouze na internetu, kde se dočtete, že „výrobek není homologován“, pod čímž si lze těžko představit konkrétní problém. Jednatel TV Products Vít Kršul má pro to zdůvodnění: „Všechny údaje se do reklamy nevejdou. Na fakt, že e-scooter nesmí na veřejné komunikace, upozorňujeme zákazníky při prodeji,“ říká.
Podle zahraniční reklamy
A proč vlastně homologace skútru, který si firma nechává vyrábět na zakázku v Číně, chybí? „O homologaci jsme nežádali, protože před zahájením prodeje nám nebyl nikdo schopen oficiálně potvrdit, do jaké kategorie vozidlo patří a co musí splňovat,“ tvrdí Kršul.
Když firma zjistila, že skútr neprojde coby kolo, ale pouze jako moped s nutností vlastnit řidičský průkaz, homologaci oželela. Reklamní spoty ovšem byly natočeny a vysílají se dodnes. „Použili jsme reklamu ze zahraničí. Měli jsme za to, že v rámci EU budou podmínky pro provoz stejné,“ vysvětluje Kršul.
A co na to jeden z propagátorů skútru, receptářový guru Přemek Podlaha? „O tom problému vím. Z firmy mi řekli, že jinde ve světě se to běžně používá, takže to projde i u nás, a já tu propagaci udělal.“
V televizi i tištěné reklamě upozornění chybí
