Nadřízení už stojí v řadě za sebou a nastavují pravou ruku k energickému plácnutí, jako by příchozí byli baseballisté, kteří právě dobíhají na domácí metu.
"Je to náš firemní pozdrav a pochází z americké firmy, která nás zastřešuje. Tohle plácnutí vyjadřuje, že jsme jedna parta," vysvětluje netradiční příchod do práce regionální manažer Zdeněk Kamarýt.
Všichni rychle shodí kabáty a společně se shromáždí okolo vyhrávajícího CD přehrávače. Vědí, že je čeká pravidelná ranní hra, která jim má dát energii do celého dne. Jedna z žen vesele vykřikuje pravidla hry a všichni se pustí do obíhání kruhového zábradlí. Na pokyn pak vytvářejí skupinky o určitém počtu členů. Dvacítka lidí v oblecích nebo na vysokých podpatcích připomíná rozjívené děti plné energie.
"Je třeba, aby odcházeli do ulic odpočatí a nažhavení. Akční hra je má probudit," dodává Kamarýt. Po půlhodinovém ranním rituálu se totiž většina zaměstnanců vydá na obchůzky domů nebo na ulici, kde nabízí kolemjdoucím uzavření smlouvy s mobilním operátorem.
Zdá se, že záměr funguje tak, jak má. Zaměstnanci si energický start do nového dne nemohou vynachválit. "Jsem tady dneska první den, ale hned ze mě spadla tréma. Navíc mě ta hra rozveselila na několik hodin a všichni jsou tu skvělí," nešetří nadšením devatenáctiletá Ivana Žáková. Většina zaměstnanců zatím nepřesáhla třicítku, ale jsou mezi nimi i výjimky, které potvrzují, že se nejedná jen o mladický zápal.
"Poprvé za čtrnáct let, co chodím do práce, se každý den těším. Něco takového jsem ještě nezažila a nevadí mi ani časová náročnost," svěřuje se čtyřiatřicetiletá Kamila Jantěchová s narážkou na dvanáctihodinovou pracovní dobu.
"Zkostnatělí" nevydrží
Ne všichni její vrstevníci jsou však ochotni se do firemních rituálů zapojit. "Jsme mladí a draví. Zkostnatělí lidé, kteří nedokáží odbourat své bariéry, u nás dlouho nevydrží," podotýká Zdeněk Kamarýt, ale hned dodává, že ve společnosti pracují i čtyřicátníci a šedesátníci. Základem je podle něj pochopení her a rituálů.
Po téměř dvanácti hodinách v terénu čeká na všechny večerní hra, tentokrát se hraje na schovávanou.
Podobné rituály musí absolvovat i zaměstnanci japonské továrny Daikin. Tam je zase povinná každodenní hromadná rozcvička.
Personalista: Nové zvyky lidé přijímají s cynismem
* Patří rána plná energie a her, jak to předvádějí zaměstnanci firmy Z-net, k americké firemní kultuře?Ráno plné energie možná, ale tohle je trochu extrém. Jde spíš o specifikum určitého druhu firem, které podnikají například v přímém prodeji. Zaměstnanci musejí být odolní. Když patnáct lidí denně odmítne jejich nabídku, musí se někde nabudit, aby měli sílu v práci pokračovat. Proto také mívají provize z prodeje. Je to kultura ostrých hochů s tlakem na výkon jednotlivce.
* A co japonské rozcvičky v Daikinu?
U rituálů jde vždy o to, co mají vyvolat. Hraní her a motivování má vyvolat rychlý příliv energie. Oproti tomu japonské rituály směřují k dlouhodobé práci s lidmi, vytvoření pocitu sounáležitosti a vyvolání loajality. Tomu přispívá všechno - uniformy a soustavné vytváření komunitního prostředí.
* Jak na takové zvyky lidé v České republice reagují?
Po čtyřiceti letech komunismu jsme úžasně cyničtí. Například v Americe byli na začátku devadesátých let často vyhlašováni zaměstnanci měsíce. Když s tím přišli sem, všichni si vzpomněli na komunistické podniky, kde také na nástěnce visela fotografie zaměstnance měsíce, takže to tu nezabíralo.
* Je pro Česko ještě něco typické?
Zahraniční firmy si například stěžují, že máme hodně vysokou nemocnost. Jinými slovy, že se Češi rádi hodí marod. Třeba nemocnost na jihu Moravy v září nebo říjnu hodně stoupá kvůli vinobraní nebo když se hraje liga.
