Taky se vám někdy stalo, že jste vyšli z jednoho superhyperextra obchodu a byli jste znavení jako po šichtě? Přitom by člověk měl být spokojený, košík je plný, oči jen přecházejí, žaludeček se nemůže dočkat... A přece, jeden má pocit, jako by dostal nakládačku. A taky že ano. Záplava regálů, zboží, barev světel. Kup to! Levné! Nejlevnější! Jedna z prava, druhá zleva. Sehni se a dostaneš hák, zvedni se a prásk mezi oči: CENOVÁ BOMBA! Na tohle nás nikdo nepřipravil. Kořeny má většina z nás jinde. V šedivé komunistické sámošce, v prodejnách, kam jogurty vozí jenom v úterý. Hypersupermarketníci mají navrch, chybí nám trénink. V obchodním ringu elegantně tančí a těžko uniknout jejich trikům. Jenom velký bojovník se vyhne přesně propočítaným fíglům s umístěním nejdražšího zboží ve výši očí, s nasvětlením, příjemnou hudbičkou, která provokuje produkci žaludečních šťáv, barevnými kachlíky, na něž reaguje ta správná mozková hemisféra příkazem k utrácení. Ta druhá, racionálnější polovina mozku otupena ani neregistruje, co se to tu děje. Dokud ji neprobudíme, budou si body připisovat obchodníci a k. o. budou naše peněženky.
P. S. Mno, není ale tahle nakládačka lepší než ty jogurty v úterý?
- úterý 5. září 2000
