V nedávném rozhovoru pro německý časopis Spiegel jste se zmínil o tom, že sníte o novém světovém finančním systému. Mohl byste být konkrétnější?
Globální finanční systém podle mého názoru potřebuje instituce, jejichž posláním by bylo dosáhnout stability, přesněji řečeno předcházet nejrůznějším excesům a v případě potřeby sloužit jako záchranný kruh pokaždé, když propukne panika. V každé jednotlivé zemi taková instituce existuje je to Centrální banka, ale na mezinárodním globálním trhu chybí.
A co Mezinárodní měnový fond?
Měnový fond a Světová banka, které se ve finanční aréně pohybují, nejsou na plnění takových funkcí dost dobře vybaveny a zřejmě potřebují reformu. Domnívám se, že dosavadní finanční systém trpí dvěma asymetriemi. Tou první je nerovné zacházení s věřitelem ve srovnání s dlužníkem. Za druhé jde o to, že měnový fond může vstoupit na scénu až v okamžiku, když krize propukne. Měl by mít možnost zasáhnout již dříve, tedy preventivně - například omezit nadměrnou úvěrovou expanzi v ekonomice, její finanční entuziasmus. Věřitelé by měli do budoucna jasně vědět, že budou-li investovat do zemí provádějících chybnou politiku, budou se zároveň s dlužníkem podílet na špatném vývoji. Za důležitou součást reformy finančního systému považuji rovněž stanovení takových standardů, jejichž splnění by zemím dovolilo se předem kvalifikovat jako příjemci pomoci. Tyto standardy by přinesly také větší průhlednost, ale ani to ještě nestačí. V Davosu se diskutovalo rovněž o rozšíření kapacity měnového fondu jako poslední instance, ale v tomto ohledu existuje menší shoda. Součástí zamýšlené reformy by mělo být také uplatnění správné procedury firemního úpadku.
Ve světě se zvětšuje hospodářská mezera mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi. Jak tomu čelit?
Myslím, že to je jedna z velkých výzev, abychom učinili globální kapitalistický systém prospěšnějším pro všechny. Čím méně by se to dařilo, tím větší existuje nebezpečí, že se od něho některé země odloučí. Vezměte si Malajsii, která si zvolila svoji cestu a naproti tomu Thajsko, jež se rozhodlo, že jeho ekonomika zůstane otevřená, a nyní je mnohem úspěšnější, než malajská. Globální systém je věcně velice soudržný, neboť nemá jinou alternativu. Opustit ho je nesmírně bolestivé, avšak zároveň platí, že pro mnohé země, které jsou na periferii tohoto systému, je také bolestivé v něm setrvávat.
Jak vidíte budoucnost eura? Stane se opravdu velkým konkurentem dolaru?
Ano, společnou západoevropskou měnu považuji za důležitou alternativu dolaru. Předpokládám, že se stane jednou ze dvou hlavních rezervních měn světového hospodářství.
