Když se rozpovídají příležitostní průvodci...

Jak potvrzují průvodci některých cestovních kanceláří, někdy je okolnosti tlačí až k činům, jež bývají pro zákazníky nebezpečné.

Příležitostní průvodci se občas v kruhu přátel rozpovídají, co se všechno stalo na jejich zájezdech. Všem naslouchajícím potom vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Mnohdy totiž jde o chyby zaviněné základními neznalostmi. A právěkvůli nim přijde každý rok v letních horách někdo o život. Průvodce spojuje jedno, chtějí zůstat v anonymitě. I když vědí, že se díky své nezkušenosti nebo kvůli nemístnému šetření peněz pohybují na hranězákona a někdy i pouhého přežití, chtějí na hory znovu. To, že si pustili pusu na špacír, by jim jejich chlebodárci z cestovních kanceláří neodpustili.

Nehoda? Hned dolů s nápisy agentury

"Pokud by měl kdokoliv z mého zájezdu nehodu, musím okamžitěz autobusu odstranit všechny reklamní nápisy naší agentury," popisuje průvodce Martin své smluvní povinnosti. "Žádná firma nechce být spojována s mrtvými." V poslední době se to stalo například Adventuře (dva zasypaní lavinou při skialpinistické akci), Cvoku (jeden klient podlehl výškové nemoci, dva se utopili při raftování) a kanceláři S.E.N. (jedna utopená při raftingu).

Jak také se lze vydat vzhůru na Mont Blanc

Klasická chyba popsaná ve všech turistických i horolezeckých učebnicích se přihodila pod Mont Blankem hlavnímu průvodci pražské cestovní agentury. Tlak klientů ho donutil k pokusu o výstup, i když bylo špatné počasí. Opravdovému profesionálovi by se něco takového nemělo stát. "Už večer, když jsme stavěli stany poblíž chaty Gouter, bylo zřejmé, že bude sněžit," vypráví pomocný průvodce Pavel, který měl zkušenosti se zimním horolezectvím a na střeše Evropy nebyl poprvé. "Hlavní vedoucí, který na Blanku vystoupil před touto akcí jen jednou, byl však rozhodnutý po půlnoci vyrazit na vrchol, protože si to prý klienti zaplatili." Podle Pavlova líčení potom výprava dvakrát vyrazila ze stanů a dvakrát se musela kvůli silnému sněžení vrátit. "I když jsem vedoucího stále varoval před blouděním v čerstvém sněhu a lavinami, vyrazili jsme i potřetí. Tentokrát odhodlaní dorazit na vrchol třeba jen podle azimutu." Během krátké doby je zastihlo svítání a s ním rozptýlené světlo, které dobře znají lyžaři. Není možné v něm poznat, kde končí zeměa začíná obloha, kde je vlevo, kde vpravo. Ani buzola nefungovala. To ovšem není v oblasti Mont Blanku nic neobvyklého "Za bouřky tu magnetka často bláznivělétá, a tak se nedá vůbec nic dělat," napsal už v polovině minulého století legendární horský vůdce Gaston Rébuffat. Po několika vyčerpávajících hodinách se celý zájezd stále brodil sněhem.

Když se šlapalo celou dobu po rovině

"Hurá, jsme v sedle Vallot, na vrchol zbývá už jen pár set metrů," radoval se hlavní vedoucí. "Něco mi na tom bylo divného, ale nevěděl jsem proč," komentuje tehdejší situaci Pavel, který po celou dobu uzavíral had turistů. Po chvíli všem klesly brady zklamáním - stáli u svých stanů.Jak se to mohlo přihodit? Kopec Gouter nad stejnojmennou chatou je totiž kulatý a výprava ho obešla po vrstevnici. "Teprve doma se mi rozsvítilo, celou dobu jsme šli po rovině," kaje se Pavel. Za dobrého počasí a se znalcem terénu by se nic takového nemohlo stát.

Než by riskoval, průvodce hrál divadélko

U stejné agentury a na stejném kopci se přihodila dalšímu průvodci, Jakubovi, událost, která ho odradila od vodění velkých výprav. "Měl jsem jet jako náhrada za pomocného průvodce, a proto jsem se ani nestačil podívat na přesný program. Nedělal jsem si přílišné starosti, protože na Blanku jsem už stál s několika výpravami." Těsně před odjezdem ovšem onemocněl i hlavní vedoucí, a tak se jím automaticky stal Jakub. Pořadatelé zájezdu mu večer při odjezdu pouze strčili do rukou soupis účastníků a popřáli hodněštěstí. Sedl si tedy vedle řidiče a dal povel k odjezdu. "V noci jsem si pročítal katalog a teprve k ránu se dopracoval na stránku s popisem mé trasy," vzpomíná Jakub. "Po jejím zběžném prohlédnutí ve mněhrklo. Slibovaná trasa je přece neschůdná!" Naplánovaná túra totiž měla vést po ledovci Meer de Glace, který je začátkem léta, kdy se zájezd konal, prošpikovaný tisíci ledovcových trhlin. Háček je v tom, že ještěnejsou vidět, protože sníh na nich zcela neroztál, ale zároveň sněhové mosty přes ně už nejsou stabilní a skrz mokrou břečku mohou turisté propadnout do desítky metrů hlubokých ledových hrobů. Jakub horečněpřemýšlel, co dělat. Na jednu stranu tušil, že někteří lidé v autobuse chtějí vystoupit na vrchol právětouto originální cestou, protože takzvanou Normálkou už tam byli. Zároveň věděl, že túra před Meer de Glace je bláznivým riskováním. "Nakonec jsem zahrál divadélko." S autobusem zajel pod ledovec, všichni na něj jakoby z cvičných důvodů vyrazili bez batohů a teprve tam Jakub prohlásil, že se mu nezdá vývoj počasí. Zašel tedy na fingovanou konzultaci do Domu horských vůdců v Chamonix, a když se vrátil, všem řekl, že mu podle předpovědi doporučili obvyklý výstup. Jím také své klienty vyvedl nahoru.

Místo cepínů měly stačit větve

Naopak veselou příhodu často vypráví klient jedné menší cestovky, Pavel Sýkora z Prahy. Když se vracel autobusem z hor subtropického Maroka, usmyslel si majitel cestovky, že ještěvystoupí na švýcarský Piz Corvatsch. "Když jsme přicházeli k ledovci pod touto třítisícovkou, přišel překvapivý rozkaz: Nalámejte si větve! Měly nahradit cepíny a vojenské kanady zase pohorky opatřené horolezeckými železy." Byl to prý pohled k popukání, když se na ledovci objevilo dvacet podivných postav s improvizovanými holemi. "Samozřejměnikdo na vršek nedošel. Ani já s přítelem, kteří jsme jediní měli s sebou cepín a mačky." Se stejnou kanceláří se o pár let později vydalo osm přátel na Matterhorn. "Vůbec jsme nevěděli, co je to horolezectví, jak se zajistit proti pádu do trhliny a jak se leze po skále," upřesňuje jeden z nich Petr Daniš. Majitel cestovky, který slíbil výstup na atraktivní Matterhorn nakonec vůbec nikam nešel, protože ho prý bolela noha. Dvacet klientů se tedy samo navázalo na jedno horolezecké lano. Pak si s potížemi uvázalo stoupací železa na nohy a vyrazilo na jednodušší Breithorn. "Kdybych věděl o záludnosti ledovců to, co teď, nikam bych se nevydal," dodává Petr Daniš, který po tomto zájezdu vstoupil do horolezeckého oddílu, aby příště nemusel využívat cestovních kanceláří. "Dva horolezci, kteří se zájezdu také účastnili, raději utekli a vrátili se až těsně před odjezdem," doplňuje další účastník zájezdu, Jan Weinzettel.