Když si chce farmář z Krkonoš odpočinout, musí se na horách pořádně zkazit počasí

Když se slunce po šesté hodině ráno vyhoupne nad Vlašské boudy ve východních Krkonoších, je farmář David Sosna už na nohou. Na dlouhé vyspávání si v hlavní turistické sezoně musí nechat zajít chuť. Před polednem oblehnou jeho rodinné hospodářství první výletníci a budou se dožadovat vyhlášených pochoutek z domácího mléka, které v této chvíli ještě tíží vemena krav klidně se pasoucích před horskou usedlostí.

"Máme přesně rozdělené úkoly. Já zodpovídám za produkci mléka, které potom ostatní členové rodiny dále zpracovávají," říká Sosna, když otevírá vrata prázdného chléva. "Teď chováme devět krav, které tráví většinu roku na okolních loukách. Jsou to odolná plemena. Od jara do prvních podzimních mrazíků jsou venku a vůbec jim to nevadí. Domů je zaháním jen kvůli dojení," vysvětluje. Ke slovu přicházejí vidle s kolečkem. Hospodář čistí chlév, do kterého za chvíli zahání dobytek. Každá kráva neomylně míří ke svému stání a trpělivě počká, až ji farmář podojí. "Od krav denně získáme přibližně čtyřicet litrů mléka. Část přímo prodáme zákazníkům. Zbytek mléka se pasterizuje a potom se dále zpracovává," líčí Sosna, zatímco krávy pomalu odcházejí zpět na pastvu.

Domácí jogurt a buchty z trouby

Na horských cestách v okolí panuje naprostý klid. Po silničce z Velké Úpy se do tisícimetrové nadmořské výšky šplhá traktor lesáků. Jeho řidič prohodí pár slov s hospodářem a za chvíli mizí i se svým strojem za horizontem. Opět se rozhostí ticho, které občas ruší jen štěkot smečky farmářových psů. Uvnitř krkonošské usedlosti je naopak pořádně živo. Hospodářova manželka s dcerou musí mít před příchodem prvních hostů připraveny všechny lahůdky, na kterých si mohou návštěvníci stále populárnější mléčné farmy každý den pochutnat. V kbelících čekají na hladové turisty desítky litrů domácího jogurtu. Po ruce musí být i bochníky čerstvého chleba a tvarohová pomazánka na často objednávanou lahůdku z jídelního lístku s názvem Farmářova svačina. V troubě voní buchty a koláče s borůvkami. "V době sklizně borůvky sami sbíráme a vykupujeme od sběračů, abychom je mohli zavařit. Zásoby nám musí vystačit na celý rok," říká Věra Sosnová.

Cesta na farmu vede i v zimě

Mléčná farma na Vlašských boudách se totiž před lidmi neuzavírá ani v zimě, kdy bývá vyhledávaným útočištěm běžkařů využívajících značené lyžařské stopy v okolí Černé a Světlé hory. "Dřív k nám turisté zabloudili jen výjimečně, ale teď je to rok od roku lepší. Hodně nám pomohla zbudovaná horská silnice z Velké Úpy. Od loňska k nám přicházejí hosté po nové naučné stezce od hrádku Aichelburgu a od letošního roku vede kolem naší farmy nová cyklistická trasa," pochvaluje si Sosna.

Do hor manželé přišli z města

Vedení vzkvétajícího hospodářství má podle něj i své stinné stránky. "Na práci je nás málo. Těžko všechno stíháme a od krav se nemůžeme hnout. Delší dovolená pro nás už řadu let zůstává nesplnitelným snem a chybí nám čas i na mnohem důležitější věci. Já už mám třeba delší dobu zdravotní problémy a potřeboval bych si jít na týden lehnout do nemocnice. To ale v hlavní sezoně vůbec nepřipadá v úvahu, protože mě nemá kdo nahradit," konstatuje. Sosnovi nejsou rodilými horaly. Třiačtyřicetiletý farmář pochází z Prahy, jeho žena z Ostravy. "Oba nás to ale táhlo do hor a život na krkonošské samotě nám vyhovuje," říká Sosna, který do nejvyšších tuzemských hor přišel hned po vojně jako strážce parku a s manželkou několik let bydlel v Peci pod Sněžkou. "Bydlení ve služebním bytě nám ale příliš nevyhovovalo, protože se tam nedala chovat žádná zvířata. Taky jsme chtěli žít vysoko v horách a Pec na nás byla ještě stále příliš dole," vysvětluje. Manželé se tedy začali rozhlížet po okolí a před dvaceti lety koupili hospodářství na Vlašských boudách. "V létě jsme se nastěhovali a hned na podzim jsme si pořídili první tele, ke kterému brzy přibyla další dvě. Malé hospodářství jsme udržovali při zaměstnání až do roku 1991, kdy jsme počet krav výrazně rozšířili a naplno se vrhli do soukromého podnikání," vzpomíná hospodář.

Turisté si pochvalují: krása, klid, nádhera

Před jedenáctou hodinou se na cestě k mléčné farmě objevují první hosté a brzy je následují další. Sosna mění montérky za kalhoty a tričko a jde pomáhat s přípravou jídla a mytím nádobí. "Když je přes den míň hostů, tak se snažím něco dělat. Sekám trávu, přestavuji ohradníky nebo suším seno. Většina prací se ale dá dělat, jen když je hezky, kdy k nám přichází nejvíc lidí. Když prší, nikdo tu sice není, ale já toho také moc neudělám," vysvětluje. Jakmile se u dřevěných stolů s lavičkami uvolní místo, okamžitě je zaplní další příchozí. Turisté nikam nespěchají a mnozí z nich stráví na Vlašských boudách víc než hodinu. "Je to opravdu krásné místo. Klidné, stranou od lidí. Nádhera," shodují se turisté z Ostravy, kteří se na mléčné farmě zastavili při návratu do Pece pod Sněžkou, kde tráví dovolenou.

Seno pod střechu a pak konečně televize

Po čtvrté hodině odpoledne nápor lidí slábne a v pět hodin se dveře mléčné farmy zavírají. "Hosté dneska spořádali šest plechů buchet a dvacet litrů jogurtu," hlásí Sosna, pro kterého pracovní den zdaleka nekončí. Opět se oblékne do montérek, nastartuje traktor a vyrazí do Pece pod Sněžkou pro seno. "Boudaři se jej rádi zbaví a mně se v zimě hodí," říká. Když se v sedm hodin večer vrátí, alespoň část sena ještě uklidí pod střechu a přižene krávy na druhé dojení. V devět hodin večer si konečně může na chvíli sednout k televizi. "Dnes to ještě šlo, ale někdy je práce tolik, že se opravdu těšíme, až se zkazí počasí, abychom si mohli alespoň trochu odpočinout," přiznává krkonošský farmář.

Z MĚSTA ŠLI DO HOR

Snem manželů Sosnových bylo žít vysoko v horách. Před dvaceti letech koupili hospodářství na Vlašských boudách. Takhle vyhlíží jejich mléčná farma směrem od Černé hory.

IDYLKA NA OBRÁZKU

Na to, aby si pohrál s klisnou Jiskrou, nemá farmář David Sosna pro samou práci čas