Jak se dívá největší český finančník na finanční krizi?
Ono je to asi zdravé. Čas od času, když se světu něco stane a lidé procitnou, pak nejedou jen na vlně úspěchu a musí začít víc přemýšlet. Možná i víc a jinak pracovat.
Řekl byste, že to na vaše firmy a investice dopadlo tvrdě?
Myslím, že ne víc a ne méně než na kohokoli jiného. Začali jsme to řešit dříve než ostatní. Ano, PPF propouští, Home Credit propouští, půjčujeme lidem méně peněz. Bylo správné to udělat. Ti, kdo se k podobným krokům odhodlali o čtyři měsíce později, z toho budou mít jen čtyři měsíce ztrát. A kvůli tomu, že jsme to udělali jako první, na nás bylo i víc vidět. A ještě jsme se v tu chvíli stěhovali do nové budovy...
Pěkně jste si to tu zařídili. Tomu se říká setrvačnost ve výdajích. Nebo třeba příprava na budoucí růst...
… stěhovat se do nového sídla uprostřed průšvihu, kdy všechno ve světě padá, není nejlepší časování. Co jsme s tím měli dělat? Už jsme měli všechno připravené.
Jak to brali zaměstnanci? Část z nich jste propustili a jiní se stěhovali do nového?
Samozřejmě, že o tom lidé přemýšleli. Nakonec jsme se rozhodli, že se část zaměstnanců přestěhuje a část už ne. Ti, kdo odešli, měli jednu velkou výhodu. Osmdesát procent z nich si našlo práci hned. Nepropouštěli jsme hloupé lidi. Měli jsme jich jen hodně. Někteří zpětně ocenili, že jsme ten řez udělali první a oni mají šanci žít dál normálním životem. Ale teď? Ty vlny, co přijdou? Ti lidé už to budou mít horší.
Když mluvíte s lidmi z byznysu, cítíte občas odevzdanost. Vědí, že přichází těžká doba, ale čekají, kam je to s firmou vrhne.
Nevěřím v nicnedělání. My jsme si řekli, teď je to tady, musíme dát dohromady volné peníze a budeme čekat. Prohlédneme si náš majetek, podíváme se, co můžeme zpeněžit. Co nemůžeme, to držíme. Máme miliardu dolarů, eur, možná více... Připravujeme se, a až to bude ekonomicky na dně, začneme peníze investovat do podniků. Příležitosti určitě budou. Co jiného můžeme nyní vymýšlet? Stejně musí přemýšlet každý majitel firmy. Rozdíl je u manažerů, u lidí uvnitř firem. Chápu, že přemýšlejí jinak a vymýšlejí spíš, jak krizi přežít.
U manažerů krize občas funguje jako předběžná omluvenka za špatné výsledky.
Tak to u nás ve firmě rozhodně nefunguje.
Ale vy jste měli i štěstí. Když to přišlo, neměli jste všechny peníze z prodeje pojišťovny už zainvestované.
Je to tak. Je velký rozdíl mít a nemít v této době volné peníze. Proto my si můžeme dovolit přemýšlet tímto způsobem, ale určitě to nemůže udělat každý.
Kdy jste si vy osobně uvědomil, že se na vás zvenčí valí problémy?
V září.
Po pádu investiční banky Lehman Brothers v polovině září?
Kolem té doby. Všichni tehdy ještě žili v představách, že všechno funguje, věřili, že se to nějakým způsobem zachrání. My jsme ale začali firmu přestavovat. Propluli jsme. (klepe na stůl)
Přišli jste o peníze v těch zkrachovalých bankách?
O drobné. Normálním pohledem jsou to obrovské peníze, ale v podstatě drobné, protože to není nikde vidět, nemá to na nás žádný vliv. Měli jsme asi dvě pozice v cenných papírech, které jsou čtyřnásobně a vícenásobně kryté různými bankami.
V celém portfoliu jde asi o čtyřicet milionů dolarů z těch patnácti dvaceti miliard, které spravujeme – včetně společného podniku s Generali. Přitom stále ještě nejde o ztrátu. To je ta lepší část. Samozřejmě jsme prodělali na akciích, stále existují ohromné rozdíly v ocenění dluhopisů.
Váš penzijní fond měl z těch velkých vůbec nejvíc uloženo v akciích a podílových listech, které šly dolů. To muselo přinést i velké ztráty.
Pokud jsme měli, jak říkáte, "nejvíce", tak nepatrně. Tato alokace nám určitě přinesla větší nadvýnos v minulých letech, než je letošní ztráta. Nejvíc nás to zasáhlo u dluhopisů, kde se zvětšily rozdíly mezi jejich nákupními a prodejními cenami. Tím se vytvořil rozdíl v ocenění a "papírová" ztráta. Paradoxně vznikla ztráta na investicích do českých státních dluhopisů. Pro její krytí ale navyšujeme kapitál.
Loni se v ekonomice staly neuvěřitelné věci. Pád velkých bank, faktické znárodňování, o finanční záchranu žádaly země jako Island, Maďarsko, Ukrajina. Která z těch událostí vás nejvíc překvapila?
Asi AIG, to bylo velké (největší světová pojišťovna byla převzata Spojenými státy, pozn. red.).
Aspoň jste si mohl pogratulovat, že v soutěži o společný podnik s Českou pojišťovnou vyhrála italská pojišťovna Generali a nemáte nyní společný podnik s AIG. Teď byste měl jako společníka americkou vládu...
To by bylo dobré. S ní bychom asi dělali skvělé obchody. To je vtip. Asi nejhorší pocit jsem měl v době, kdy se to valilo Evropou, všude se nalévaly peníze do bank, docházelo k tomu pseudoznárodňování. Myslím, že v ten okamžik bylo finanční nebezpečí reálnému životu tady v Česku asi nejblíže. Znám a znal jsem lidi, co v těch bankách byli a už nejsou. V ten okamžik jsem si říkal: je to už docela blízko.
Vracím se ke kupeckým počtům
Myslíte, že finanční část krize už skončila?
(přemýšlí)
Těžko říct, viďte...
Co myslíte vy?
Já bych čekal ještě pokles...
Já myslím, že únor, březen bude ještě hezký (ironicky), bude se dokončovat řada auditů a podobně.
Když říkáte, že lidé musí nyní víc a jinak pracovat, týká se to i vás?
Mě? Musím víc přemýšlet, co dál. Neříkám, že jsem se vrátil k lopatě, ale vracíme se k prostým kupeckým počtům. Ne že bychom nedělali složité plány, různé EBITDY (odhady hrubých zisků – pozn. red.). Samozřejmě, že to úplně nevymizelo.
Ale počítám: vložím deset, zpátky chci deset. Ne, že dostanu deset, jen když budu v prvním roce danit tak, v druhém roce jinak a ve třetím se mě týká srážková daň. Neříkám, že bych někdy úplně utekl od kupeckých počtů do světa "velkých financí", to mně nehrozí. Na to musí člověk mít jinou náturu. Krize vrátila spoustu lidí k normálnímu počítání. Jinak se nic nezměnilo. Ani teď nejezdím po jednotlivých zemích, abych zachraňoval, řídil. Jiří Šmejc se vrátil z Ruska do Prahy a funguje to. Já zůstávám v pozici stratéga. Někdy jdu trošku víc do detailů, ale to se občas stává každému. (smích)
Jinými slovy: víc do toho mluvíte.
Určitě. Na strategii se domlouváme všichni tři. Jiří Šmejc má více operativního řízení, Ladislav Bartoníček dělá společný podnik s Generali. Teď samozřejmě více dohlížím na možná rizika a jsem obecně opatrnější.
Už jste ušetřili všechno, co jste chtěli? Myslím tím úspory peněz a propouštění lidí.
Co se týče peněz, ano. A co se týká lidí, v Čechách si myslím, že jsme plus minus na svém, možná ještě budeme propouštět v zahraničí, pokud se rapidně zhorší ekonomická situace...
Na Ukrajině a v Kazachstánu, kde také podnikáte?
Tam už máme "řezání" za sebou. Ukrajina je makroekonomicky průšvih. Tři roky jsme bojovali v ukrajinském Home Creditu, aby se nám ho podařilo dobře manažersky obsadit. Nakonec tam máme opravdu šikovné lidi. Najednou přišla krize, buch... a teď si zkuste ty lidi motivovat. Ale zatím to berou statečně.
Zaťukám, z pohledu rizik je to pod kontrolou. Nyní je spíš problém s novými obchody, které potřebujete, abyste udrželi náklady pod kontrolou. A nové obchody nejsou. Ekonomika spadla tolik, že byste museli půjčovat nezaměstnaným. A těm se obvykle nepůjčuje, tím pádem se prodražuje běžný provoz. V Kazachstánu máme aspoň výhodu, že tam jsme sami. Ke konci letošního roku budeme kolem nuly. Tam to samozřejmě padalo také, ale když jste někde v byznysu sám, je to přece jen o něco lepší.
Home Credit je vaše největší bolest z pohledu možných rizik a ztrát?
My jsme investovali do akcií a na nich jsme určitě ztratili mnohem víc než v Home Creditu. Už v září jsme v Home Creditu předělávali všechny skóringové funkce (hodnocení rizik, bonity klientů – pozn. red.), v říjnu jsme je začali používat. Ořezávali jsme půjčky na auta, hypotéky v době, kdy ostatní o tom teprve přemýšleli. Každé prodané auto či hypotéka v říjnu, listopadu, prosinci loňského roku totiž znamená ztrátu.
My jsme tyto produkty už tehdy zastavili, nepůjčovali. Ořezali jsme úvěrové karty a zůstali u spotřebitelských úvěrů, kde si dokážete mnohem lépe řídit rizika. Zkrátili jsme jejich splatnosti, protože tím snižujete riziko také. A na Vánoce, kdy se nabírá nejvíc obchodů, jsme měli úplně jinou nabídku půjček. Nečekáme, že budeme mít dvojnásobné zisky, ale tlačíme, abychom měli více méně stejný výsledek jako loni.
V Česku a v Rusku budete muset hodně splácet, co jste si dříve pro Home Credit formou dluhopisů napůjčovali. Budete dál své splátkové firmě půjčovat přímo z peněz PPF?
Rusko je teď v podstatě zavřený trh. Tamní centrální banka oddělila svět rublů od dolarů. Proto musíte získávat zdroje přímo v Rusku. Peníze pro Česko získáváme zvlášť, což stále nějak lze, nemusíte se financovat jen z vlastních peněz. Řešili jsme to hned v říjnu, jako vůbec první věc.
Home Credit to má nyní už tři měsíce vyřešené. Nemůžete hledat zdroj peněz v okamžiku, kdy věřitelé už ťukají na dveře. Naše fundingová strategie je obezřetná. Navíc jsme byli jedním z mála klientů na světě, který i v této době splácel bankám své tzv. margin calls na akcie včas a vždy podle smluv.
Splátkový byznys v Rusku se vám letos zřejmě významně zmenší.
Jasně, ale to chceme.
O kolik?
Dvacet pětadvacet procent, možná víc. Je to řízený pokles.
V Česku to vidíte podobně?
Myslím, že neporosteme.
Čekáte, že lidé budou hůř splácet? Už jste přitáhli kohouty s půjčováním v Česku?
Určitě. Nemůžeme se tvářit, že se tady nic nestalo. Stalo.
U pojišťoven jste v klidu? Tam se průšvihy objeví většinou až se zpožděním, což řada ekonomů nyní očekává.
Za loňský rok budeme v plusu. Letos je v plánu větší zisk. Samozřejmě, že nevyděláme miliardu eur, to bychom nevydělali ani v krásném roce. U pojišťovny máte tři části – vybíráte pojistky, platíte rizika a investujete. Krize se dotkla všech tří částí. Vyberete míň, protože lidé šetří. Rizika stoupnou, s tím musíte počítat. A investice jsou takové, jaké jsou. (ťuká na stůl)
S odstupem času vám obchod s Generali skvěle vyšel, spojil jste s nimi Českou pojišťovnu na vrcholu její hodnoty.
Ano, dopadlo to. Ale tušili jste v srpnu, co přijde v září?
Kdyby ano, asi bychom na tom hodně vydělali...
Shodou okolností se to nějak seběhlo, no, úplně náhodou to nebylo. (smích) Z pozice kupujícího (Generali) měli také nějak oceněný majetek, který vkládali do společného podniku. A my také. Generali byla v té době na burze za třicet eur za akcii, teď je za devatenáct. Ze společného podniku mám pocit, že funguje, ale musím to zaklepat. Přes nějaké třenice, což je úplně normální, funguje pojišťovací holding lépe, než jsem sám čekal.
To je tím, že Generali je ze severní Itálie. Kdyby měla sídlo v Neapoli, asi byste říkal něco jiného.
Máte pravdu. Společné historické dědictví a kulturní povědomí Rakousko Uherska tady hraje určitou roli, a proto jsme se snadněji domluvili.
Když jste mluvil o tom, že schraňujete volné peníze, prodáváte zbytná aktiva, to už je u konce, nebo chystáte ještě další prodeje?
No comment. O tom se nedá mluvit. Určitě něco ještě vymyslíme.
To jste nám dal holou kost. Nenecháte na ní víc masa?
O tom se opravdu nedá mluvit. Otázka to je správná, odpověď je to také správná.
Tak jinak. Z vašeho pohledu už přišel čas na velké nákupy a prodeje?
Ale vždyť my už jsme něco na krizi vydělali. Spousta věcí jde nakoupit a prodat, trhy už trošku také nastoupaly. Neříkám, že jsme nějací géniové, že to děláme od rána do večera, ale už jsme nějaké peníze vydělali. Prodeje se nedají komentovat, ale nebojte, není to Home Credit. S tím se teď nedá dělat nic. To nemyslím ani v negativním, ani v pozitivním smyslu.
Dvě velké investice, v kterých máte umrtvené peníze, je Zentiva a ruská pojišťovna Ingosstrach. Pořád chcete Zentivu?
Nejsou to umrtvené peníze. Pořád o té firmě přemýšlíme.
Prodáte svůj podíl?
Pořád o ní přemýšlíme. A Ingosstrach? Tam to bude ještě zajímavé.
O velkou ruskou pojišťovnu Ingosstrach, kde máte menšinový podíl, se stále přetahujete s jedním z nejbohatších Rusů a většinovým majitelem Olegem Děripaskou. Šel byste do této investice znovu?
Nebylo to tak úplně, jak jsme si představovali na začátku. Co jsem vám na to říkal před dvěma lety?
Nic. Říkal jste, že tam podíl nemáte.
Je možné, že jsme ten podíl ještě neměli, ale bylo to trápení. Z pohledu dneška si myslím, že hodnota té investice nepropadla.
Česko recesi zvládne
Děripaskovi, který býval nejbohatším Rusem a na krizi prodělal velké peníze, nyní pomáhá s financemi ruský stát. Co vy? Šel byste žádat o pomoc?
To je tak strašně těžká otázka. Ne... nešel, dokud nejste v takové situaci, můžete být hrdý. Šli byste vy?
U novin to určitě nejde.
Ale jaký je rozdíl mezi vámi a Děripaskou? Vy jste lídr v tisku, on byl lídr v nějakých surovinách.
Těžko si můžete nechat pomáhat od státu a pak si držet nezávislost...
Já vtipkuju. S krizí rozhodně vzroste moc politiků. Politici fakticky reprezentují jen vybrané daně od konkrétních lidí. Důležité je, aby si to pořád uvědomovali. Někdy se to bohužel v jejich mysli rozpojí a říkají si: to jsou moje peníze. Politici, kteří takto nepřemýšlejí, by měli být na celém světě. Ale nejsou.
Nyní vzniká národní ekonomická rada, která má vymýšlet, co dál s ekonomikou. Kdyby vám v té radě nabídli místo, šel byste do toho?
Nešel.
Proč?
Už jen kvůli konfliktu zájmu. Jsem zodpovědný za PPF. I když bych už asi dokázal oddělit, toto je firma a toto je obecný zájem. V tomhle mi pomohla škola, kterou jsme s manželkou založili. Do té dávám peníze jen na útratu. Část peněz, co vydělám, posouvám dál.
My vám to nenutíme...
Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel. Když si přečtete jména lidí v té radě, vidíte, že seznam je trochu nesourodý. Někteří jsou chytří, někteří jsou více zaměření na obraz na veřejnosti, někteří jsou techničtí. Každý z nich je svým způsobem asi trochu ješitný – jako každý chlap. Nevidím tam ale nikoho, na koho bych ukázal a řekl, to je ten lídr. Možná jim ale křivdím…Také je otázkou, jaký mají reálný mandát.
Myslíte, že má Česko šanci recesí nějak slušně projít?
Kdyby tady bylo méně výroby aut, tak ano.
Ale je toho hodně...
Kolik je to let... Deset? Když se mluvilo o tom, že to bude průšvih? Přišly velké pobídky a valila se sem jedna automobilka za druhou. A teď je to tady. Myslím, že tím projdeme relativně dobře, ale je škoda, že jsme tak jednostranně zaměření.
Když se vrátíme k těm penězům, co jste si nashromáždil na investice, do jakých odvětví chcete vstupovat?
Tam, kde bude příležitost.
Je to spíše tak, že za vámi chodí s žádostmi o investice, nebo příležitosti aktivně vyhledáváte?
Chodí za námi, ale také čteme noviny, čteme MF DNES, analýzy, zprávy – někdy bohužel i dost smutné. Třeba jako byl případ, který jste popisovali, kdy německý miliardář Merckle spáchal kvůli krizi sebevraždu. V sedmdesáti čtyřech letech, zralý, velmi zralý člověk… Je to strašně smutný případ. Ten člověk musel mít takový pocit odpovědnosti za firmu, za zaměstnance, že si sáhl na život.
To není pro podnikatele ze staré školy netypické…
…není, to jsou skutečně lidé s obrovským pocitem vlastní odpovědnosti.
Byl by právě takový podnikatel tím, do něhož byste investoval?
Psalo se, že prý potřeboval čtyři sta milionů eur, řekněme, že by to byl dvojnásobek, osm set milionů eur. Ano, to by byl přesně takový případ, že někdo přijde a řekne, mám problém, potřebuji pomoci, půjčit kapitál.
Teď vlastně máte šanci v rozhovoru říci, že jste připraven investovat. Něco jako: "Chcete-li peníze, stavte se, koupím vás..."
Ano, to říkám.
Pečlivě jsme kontrolovali, kde máme peníze
Jak se dotkla ta krize vás osobně? Předpokládám, že sledujete i vývoj svého osobního majetku.
No, koupil jsem si nové kity (druh draka na surfování s prknem – pozn. red.). Ale vážně, normálního osobního života se to nedotkne. Co se týče majetku, samozřejmě, že jsem zchudl. Kdo nezchudl? Vy investujete? A jak jste dopadl?
Malinko. Úplnou náhodou jsem se trefil do nějakých akcií právě v dosud nejnižším bodě. A teď váhám: prodat, neprodat?
Vydržet, neprodávat!
No, nevím, nevím… Ale o tom jsme mluvit nechtěli.
My jsme udělali něco podobného a už jsme také kus prodali.
Mě zajímalo, jak detailně hodnotu majetku sledujete. Jestli si říkáte, tak teď jsem ztratil třicet procent, nebo padesát?
Já to nesleduji ani tak kvůli sobě, ale kvůli jiným. Teď si vymyslím: jestli PPF byla před rokem desetimiliardová firma, tak teď je, řekněme, sedmimiliardová. Pro některé lidi ve firmě je jejich finanční motivace odvislá i od hodnoty společnosti. Ano, musím to sledovat, protože to má nějaké další dopady.
Musíte asi sledovat i další věci. Pro mne je státní garance vkladů do padesáti tisíc eur více než dostatečná. Ale pro vás musely být neomezené státní garance v době vrcholící krize daleko podstatnější...
Pravda je, že v té době jsme se pečlivě dívali, ve kterých bankách a ve kterých zemích máme peníze. A pečlivě jsme zkoumali, zda spadají pod státní garance. To není o řádu milionu, to je o stovkách milionů dolarů. Hlídali jsme, aby byly peníze ve správných teritoriích, aby byly ty banky kryté.
Potvrzujete tedy, že země mají postupovat koordinovaně, protože jinak firmy vašeho typu přesouvají peníze tam, kde jsou jištěné?
Má se postupovat koordinovaně. My jsme nakonec nepřesouvali nic, protože jsme to vlastně měli všechno ve "správných" bankách a pod garancí. Ale dívali jsme se.
Dvě letadla stačí
Když jsme se v redakci bavili o tom, co je u vás nového, říkal jsem, že máte také nové letadlo. A kolega reagoval bonmotem, že letadlo se aspoň drží ve vzduchu, na rozdíl od investic, které jdou k zemi. Nicméně, dnešním pohledem, považujte nákup nového gulfstreamu za dobrou investici?
To člověk vůbec nesmí brát jako investici, jinak to nejde mentálně snést. To musíte zapomenout, to byste se utrápil.
Takže koupit a zapomenout?
Koupit, vyčlenit rozpočet na provoz a už o tom nepřemýšlet. Je to paradoxní, ale v životě pořád počítáte. A tady nemůžete. Je to pro komfort rodiny, mého podnikání a cestování. Když někam potřebujete přeletět, tak přijdete, nastoupíte, odletíte, vystoupíte, odbudete jednání, odletíte nazpátek. Takže trasu, kterou by trvalo oblétat linkovými letadly týden, zvládnete za dva dny. Jako o investici se o tom nedá přemýšlet.
Chcete si do firmy pořídit ještě další gulfstream?
Ne.
Takže dva stačí?
Ano.
A plánujete rozšíření počtu společníků?
Ne, zatím to tak nebude. Když tak budeme mít s dalšími lidmi jinou formu partnerství. Neuzavírám to, ale bude to případně jiná forma než klasický společník.
Školu letos rozšíříme
Do školství jste – prostřednictvím své nadace a soukromé školy – už investoval. Jak vám škola funguje, neuvažujete ještě o další?
Budeme ji nyní rozšiřovat, plánujeme skoro zdvojnásobit kapacitu, abychom mohli přijmout 192 studentů. A jak funguje? Jak bych to řekl? Věci se zkrátka musí časem usadit. Nemůžete čekat, že hned první rok bude všechno super a vy si řeknete "wow, všechno šlape". Vždycky se objeví nějaké problémy. A my jsme se nyní, myslím, dostali do fáze, kdy se to usadilo. Škola běží, máme stabilizovaný tým učitelů, mám z toho dobrý pocit.
Hodně se mluvilo o tom, zda se podaří propojit děti z různých sociálních skupin.
Funguje to. Možná lépe, než jsme si se ženou mysleli. Teď máme první maturanty, někteří studenti míří na vysoké školy do zahraničí. Jednu dívku už vzali na Cambridge. Počítáme, že se řada našich studentů dostane na univerzity do ciziny.
S tím nějak dál pomáháte?
Ano, budeme je ještě podporovat. Některá stipendia pokryjí všechny náklady, ale tam, kde je potřeba ještě pomoci, budeme pomáhat.
Rozšířením kapacity myslíte více tříd ve stejném věku, nebo další?
Teď se bude na příští rok nabírat prima, sekunda a tercie. A usilujeme o certifikát IB, to znamená International Baccalaureate, což je mezinárodní maturita. To mají mezinárodní školy, pro českou školu je to v podstatě unikátní. Komisaři IB u nás byli před měsícem, velmi ocenili například angličtinu. Chceme ten certifikát získat, dětem z naší školy by to velmi pomohlo, aby měly možnost se snáze dostávat na zahraniční univerzity, někdy i bez přijímaček.
A další školu otevírat nehodláte?
To ne, ale chystáme s manželkou ještě další projekt na podporu vzdělávání. Měl by být hotový za půl roku, za rok. Úplně stručně řečeno, měl by být zaměřen na učitele.
Mám rád, když mozek zrychluje
Letos vám bude pětačtyřicet. Nezachránila vás finanční krize před krizí středního věku?
Krizi středního věku už mám, doufám, za sebou. A řeším to surfováním, snowboardy… I když to mě bavilo vždycky.
Myslel jsem to spíše jako ztrátu motivace. Proti té by dění kolem krize bylo dobrým lékem…
Co se týče práce? Tu mám rád. Nejraději mám ten pocit, jak se mozek zapne a zvyšuje otáčky. Musíte to znát sami. Když odjedete na dovolenou a na týden vypnete, funguje vám v pondělí po dovolené mozek stejně rychle jako před ní?
No mně ne….
Nikdy. A skvělé je, že pak cítíte, jak ten mozek zrychluje. Během toho jednoho dne cítíte, jak se nastartuje a zrychluje. To je to, co mám rád, když se sedí a vymýšlí. A nově, a nově a jinak a znovu. Úžasný pocit.
