František narukoval k dragounům a na ruskou frontu. Záhy přišla domů zpráva, že je nezvěstný. Tehdy jeho otec nad demižonkem slivovice určeným původně na svatební stůl prohlásil: "Zakopal jsem ju v humně mezi sklepem a hruškú. To abyste věděli, kdybych tady už nebyl. Vypijem ju, až se Francek vrátí!"
Nejvíce nepříznivá zvěst zasáhla Marušku. Nakonec se rozhodla, že vstoupí do kláštera, stane se jeptiškou a bude se modlit za návrat milého z vojny.
Skutečně zamířila do jednoho z moravských klášterů a složila řeholní slib.
Modlila se za Františka a přitom se bála chvíle, kdy zjistí, že zasvětila život Kristovi. "Pane, až ta chvíle nastane, povolej mne k sobě, jen tobě jsem se zaslíbila," říkala nešťastná dívka.
V roce 1920 se František Pavelčík skutečně vrátil ze zajetí v Rusku. Když vystupoval z vlaku na nádraží ve Starém Městě, neuvěřitelnou náhodou potkal rodiče Marušky. Svěřili se mu se slzami v očích, že právě přijeli z jejího pohřbu.
František se nakonec oženil, ve Vlčnově žil až do své smrti v roce 1970. Demižon se slivovicí ovšem zůstal uložený v zemi až do roku 2000.
Vlčnovští získali od synovce vojáka Břetislava Mikulce sedm decilitrů, které uložili do sedmi skleněných ampulí.
Jednu z nich včera obdržel český prezident, zbylé zůstanou v trezoru coby chuťové poselství příštím generacím. "Pokud otevřou vždy jednu po padesáti letech, uchovají tuto památku po následující tři století," uvedl starosta Jan Pijáček.
A jakou chuť unikátní vzorek se smutným příběhem vlastně má? "Má chuť čerstvě poorané zeminy s malou stopou křenu a možná trochou medu," tvrdí starosta.
