V jednom z rozhovorů jste uvedl, že musí dojít k nemalé obměně ve vedení centrální banky. Budete v příštím roce jmenovat šest z celkem sedmi členů bankovní rady. Kolik lidí bude na konci procesu nových?
Celá tato debata byla způsobena mým relativně nevinným výrokem, kde jsem vůbec nepředpokládal, že dostanu v rozhovoru pro Euro otázku na výměnu členů bankovní rady.
A já jsem řekl první větu, že mi o radikální revoluci nejde, druhou větu, že změna je potřebná a že k ní dojít musí, a třetí větu, že to zatím kvantifikovat neumím. Mám pocit, že tato slova jsou od prezidenta legitimní, a opravdu je dnes neposunu.
Co si od změny složení bankovní rady slibujete?
To, že dojde k nějaké změně, není nápad můj. Je to dané tím, že uplyne doba, kdy mají někteří členové bankovní rady svůj mandát. Je třeba provést nové rozhodnutí, a to může být výměna nebo ponechání člověka ve funkci. Pro mě je to vynucený tah, který musím udělat.
Myslím, že by bylo také naprosto nelogické, kdybychom pokračovali beze změny. A když jsem v tom rozhovoru řekl, že jsem viděl zřetelné učení se za pochodu, tak řada těch členů tam přišla velmi předčasně, bez jakékoliv praktické zkušenosti, pouze s jakýmsi akademickým znalostním základem, a to je strašlivá chyba.
Nejslavnější centrální banka je určitě ta americká a Amerika má nejvíce nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, veleslavných ekonomů, kteří o bankovnictví píší celý život. Žádný z nich není členem bankovní rady amerického Fedu.
Tam jsou lidé, kteří prožili svůj život v bankovním sektoru a kteří na špičičkách prstů znají, cítí, vnímají dopady, které ten či onen krok centrální banky má na americkou i světovou ekonomiku. Neboli, členy rady jsou tito lidé. Že mají své nejlepší poradce z akademického světa, je považováno za samozřejmost.
U nás jsme udělali trošku falešnou přesmyčku a těch pár akademiků jsme okamžitě posunuli do bankovní rady. Já myslím, že je to koncepčně špatné, i když, opakuji, vývoj v čase u těch lidí byl a já jsem si toho vědom.
Chcete tedy vytvořit v bankovní radě mix z praktiků i akademiků, nebo chcete do budoucna jen lidi z praxe?
Já jsem člověk, který v tomto smyslu není revolucionářem. Nejsem pro revoluční vyhození jedné skupiny a dosazení jiné. Jsem pro to, abychom využívali náhody dokončení mandátu k tomu, abychom postupně přidávali to či ono.
Jsou v Česku vhodní kandidáti s bankovní praxí?
Určitě ano a přiznávám, že já už je zas až tak neznám. Jsou to lidé, kteří se chopili bankovnictví po listopadu 1989, kdy já z něj odešel. Jsem přesvědčen, že v desítkách našich bank je řada velmi schopných lidí. Já se to snažím vnímat, čtu, poslouchám, kdo komentuje ty či ony kroky v bankovnictví a ekonomice. O některých z nich mám své představy, ale osobní znalosti mi bohužel chybějí.
Guvernér Tůma v rozhovoru pro časopis Týden uvedl, že pokud by dostal nabídku pokračovat, přijal by ji. Jaký je váš pohled na guvernéra Tůmu?
Já jsem si toho jeho rozhovoru všiml. Všiml jsem si, že byl velmi kultivovaný, velmi opatrný, velmi zdvořilý, a já jsem si všiml, že si dal velký pozor, aby nedal žádnou příčinu k tomu, abych já se mohl zamračit. Kdybych to měl hodnotit, řekl bych, že skoro až moc (úsměv). Bylo to z toho až příliš vidět. Neříkám, že je to v principu špatné, ale chci ubezpečit každého, že jsem si jeho rozhovor velmi pozorně a pečlivě přečetl.
Byl byste osobně pro to, aby stávající guvernér Tůma pokračoval i v dalším období?
To se mě ptáte předčasně. Já si nemyslím, že dnešní bankovní rada udělala tak fatální zásah do české ekonomiky, na rozdíl od bankovních rad předcházejících, aby to bylo motivem pro výměnu. Takový krok neudělali.
Nicméně i tato bankovní rada hrála politiku inflačního cílování, podle mého názoru zcela mylnou a pro ekonomiku našeho typu zcela poplatnou jedné chvilkové teoretické módě v akademické ekonomii.
Dobře všichni víme, že se dlouhá léta fatálně mýlila ve svém inflačním cíli. Naše inflace byla daleko nižší, než kolik byl její cíl. A já jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že to byl jeden z faktorů, který brzdil českou ekonomiku. Jakkoliv jsem řekl, že nebyl žádný totálně špatný izolovaný krok nebo akce, myslím, že pokračování v této politice české ekonomice neprospívá.
Mám si vaše slova vyložit tak, že pokračování v politice, kterou reprezentuje guvernér Tůma, by nebylo pro českou ekonomiku šťastné?
To říkáte silněji, než to říkám já. Ta doba se postupně mění. Inflace může být díky dovážené inflaci v klasickém smyslu i dovážené akceptací některých evropských pravidel vyšší. Já si myslím, že to bude krátkodobé, a trochu se bojím, aby na to banka nezačala zbytečně překotně reagovat.
Guvernér v rozhovoru uvedl, že by bylo smutné, kdyby nerozuměl měnové politice více než prezident, který se poslední roky věnuje politice. Rozumíte měnové politice méně než pan Tůma?
Já si myslím, že guvernér Tůma využil první roky postkomunistické éry k pečlivému studiu, a makroekonomie zvláště. Já ho nemíním nijak zkoušet, a to říkám naprosto jasně jak o něm, tak o člence bankovní rady Erbenové. Oba jsou velmi kvalitní teoretici. Pokud ode mne chcete slyšet, že tomu rozumím méně, tak to ze mne nevytlučete (smích).
Já mohu ubezpečit každého, a pánové kolem mi to potvrdí, že každou chvíli vidí v mé ruce sofistikovaný ekonomický žurnál plný grafických znázornění a matematických rovnic, v kterých si podtrhávám, dělám otazníky, vlnovky, vykřičníky. Já prostě trvám na tom, že nedaleko ekonomické teorie žiju i jako prezident. A to říkám s jistou autoritativností.
V posledních letech jsem byl na celé řadě mezinárodních konferencí. Na konferenci, kterou pořádala holandská centrální banka, na konferenci, kterou pořádala v St. Louis americká centrální banka na téma inflace a cílování inflace. A měl jsem jeden z hlavních referátů na obou těchto konferencích mezi teoretiky.
Je vůbec možné personální výměnou vedení dosáhnout změny chování celé centrální banky? Nakolik je to o lidech a nakolik o tom, jak jsou definované cíle a nezávislost ČNB zákonem?
Míru nezávislosti naší centrální banky nepovažuji za optimální. Byl bych velmi rád, aby to nebylo chápáno jako pokus zneužívat centrální banky k tisku peněz k financování deficitů státního rozpočtu. Já doufám, že všichni víme, že tak to nemyslím.
Já myslím, že klíčovou otázkou je stanovení cílů. Já si myslím, že vláda i centrální banka jsou vládou a bankou jednoho státu, který se jmenuje Česká republika. To nejsou autonomní instituce a povinnost hledání konsenzu je naprostá a absolutní a neměla by být dána hříčkami slov v naší ústavě. To považuji za zásadní.
Proč považujete obsazení vedení centrální banky za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů, který vás v nejbližší době čeká?
Hlavním tématem je příprava, nepříprava, načasování a předcházející kroky před vstupem do systému eura. Nebýt toho, skoro bych mávl rukou a řekl, že otázka centrální banky není prezidentská priorita. Ale protože si myslím, že se dostaneme do klíčového momentu vstupu do měnové unie, tak míra odpovědnosti lidí, kteří to budou dělat, se blíží takovému momentu, jakým byla liberalizace cen a obchodu v roce 1990.
Přijetí eura bude z tohoto hlediska stejně klíčové, když jsem jako ministr financí prožíval poslední týdny roku 1990 a nespal při hledání takového měnového kurzu, abychom tehdy složitý manévr zvládli.
Já bych si velmi přál, aby centrální banku v sedmičlenné radě řídila skupina lidí, kteří budou na výši tohoto mimořádného úkolu. Kteří nedopustí, abychom vstoupili do systému eura s nadhodnocenou měnou, abychom nevyvolávali jevy, které známe z řady zemí Evropy.
Abychom nevyvolávali problém Německa jako celku a východního Německa jako subcelku. Já v jisté pragmatické nezařazenosti řady členů bankovní rady záruku této konkrétní specifické věci nevidím.
Považujete za nutné, aby centrální banka byla pro přijetí eura až za delší dobu než v roce 2010, o kterém se nejčastěji hovoří? Myslíte, že do té doby se nedají rizika minimalizovat?
Já opakovaně říkám, že jsem i v rozhovoru pro týdeník Euro odmítal o jakémkoliv termínu hovořit. Pouze jsem dával příměr s šachovou hrou a že ten tah vůbec není na pořadu dne. A že nemá smysl mluvit o tomto tahu, když nemáme odehráno dvacet tahů předcházejících. Takže diskuse, zda to bude prvního ledna, toho nebo jiného roku, jsou bezpředmětné.
Je skutečně únikovou hrou přít se vášnivě v září 2004 o termínu vstupu do eurozóny. Pojďme se přít o tisíc a jeden mezitah, které musíme udělat, abychom euro přijali. Tuto při přijímám a rád se jí zúčastním, ale spekulovat o termínu je zlý, falešný úkrok stranou od lidí, kteří tím nenesou žádnou kůži na trh.
Ale z pohledu řadových lidí, ekonomických laiků, je jednou z klíčových změn, která souvisí se vstupem Česka do Evropské unie, výměna korun za eura. Jako prostý občan chci tušit, jestli to bude v roce 2008, 2010 nebo 2011. A proto se vás ptám, jaký je váš odhad?
Skoro bych si troufl tvrdit, že vás to jako prostého občana nezajímá. Vy žijete ve světě koruny, nežijete ve světě eura a nepředpokládám, že diverzifikujete své osobní portfolio finančních aktiv s očekáváním přechodu do eurosystému.
Vy vyzvídáte pouze jako novinář a vyzvídáte pouze jako člověk, kterému někdo z politiků předhazuje různé roky, a vy zkoumáte u dalšího politika, jestli jsou jeho odhady stejné nebo jiné.
Ale já nevěřím vám osobně, že o to máte autentický, skutečně autentický, fakticky věcný zájem, který by jakýmkoliv způsobem ovlivňoval ne vaše psaní pro MF DNES, to ovlivňuje, ale který by jakýmkoli způsobem ovlivňoval vaše rozhodování o vašich financích. Tomu nevěřím.
To asi ne, ale na druhou stranu ten okamžik, kdy se opticky na mé výplatní pásce změní suma na třicetkrát menší, mě zajímá.
Dobře, ale odlišme to, co vás zajímá, od toho, co skutečně ovlivňuje vaše chování. Vás může zajímat přečíst si novou studii o prapříčinách slunečních skvrn a je to určitě zajímavé téma k bádání, ale vaše chování, nakládání s penězi to podle mého názoru neovlivňuje.
Navíc jste řekl třicetkrát menší suma... To ekonomové od nepaměti analyzují. Možná si pamatujete termín "money illusion". Jde o jev spojený s přechodem na jinou velikost počtu nul a úvaha, jestli to má reálné efekty, nebo ne. Za to se dostávají Nobelovy ceny.
Hovořil jste o nutných mezitazích před přijetím eura. Z čeho máte osobně největší obavy?
Kdybychom žili ve světě, kdy máme zcela propojené cenové hladiny a cenové struktury, tedy absolutní a relativní ceny, se zbytkem eurozóny, pak by přechod k euru byl jen technologickým momentem, který nestojí za žádnou diskusi.
Pro laika bych to vysvětlil. Kdyby se kurz měny, za který se vyměňují peníze ve směnárnách, rovnal paritě kupní síly, tak bych o žádném problému nemluvil. Ale v momentu, kdy všichni dobře víme, že podle jedněch propočtů je hrubý domácí produkt na hlavu v Česku jedna třetina úrovně Evropské unie a podle parity kupní síly je to 70 procent průměru unie, tak přesně tento rozdíl představuje tu míru neznáma, jak sladit tyto dvě veličiny.
Neboli co se bude do vstupu a po vstupu do eurozóny odehrávat s nominálními veličinami ekonomiky, jako je měnový kurz, úrokové sazby, cenová úroveň a struktura, to je naprosto klíčové. Kdyby se parita rovnala nominálnímu kurzu, tak budou malé problémy. Ale když je rozdíl tak velký, tak se přizpůsobovacích mechanismů bojím, že to bude mít nepříjemné účinky na ekonomiku jako celek i na různé ekonomické subjekty.
Já neočekávám, že vstupem do eurozóny nastane efekt bývalého NDR, myslím svým rozsahem, ale jsem si jist, že efekt tohoto typu, a můžeme diskutovat o míře, v každém případě nastane. A jak zajistit, aby ten efekt byl malý, bezbolestný, to je nesmírně zajímavá věc a vedení centrální banky bude jedním z hlavních hráčů, kteří toto budou ovlivňovat.
Ale otázka načasování přijetí eura je z tohoto pohledu klíčová, respektive kolik bude mít Česko času připravit se. Ale co když okolní země budou mít euro mnohem dříve? Můžeme dobře fungovat i jako ostrůvek s vlastní měnou?
Já myslím, že žádné bezprostřední nebezpečí v tomto ohledu není. Já vidím jako neskonale větší nebezpečí předčasné přijetí eura. Vidíte, že několik zemí bývalé patnáctky unie je mimo euro. A spousta analýz uvádí, že na tom spíše vydělávají.
Norsku to nevadí, Švýcarsku to nevadí, dalším to nevadí.
Uvedl jste, že úvahy o obsazení centrální banky hodláte konzultovat. S kým? Čí názory jsou pro vás důležité?
Jeden svět je ekonomická profese, druhý vláda. Myšlenka, že bych o tom nemluvil s předsedou vlády, se mi zdá nemožná. Ve čtvrtek jsem měl schůzku s předsedou vlády a řekl bych, že na příští či té další schůzce už bude téma centrální banky.
