Podle něho klienti věří ve větší míře bankám, které vlastní zahraniční investoři. "Sázejí na jejich dlouholetou historii, tradici a silný kapitál. Tyto banky jsou často součástí velkých skupin. Pokud těmto seskupením nastanou problémy, snaží se je většinou řešit již v počátcích a jen zřídka sahají ke krokům, které vedou k likvidaci peněžních ústavů," dodává Klimeš.
Podle čeho by se měl drobný střadatel řídit při výběru banky?
Důležitým kritériem jsou samozřejmě výnosy. Současně by měl majitel peněz hledět i na výši poplatků, které si banka za své služby účtuje - jsou v nich dnes značné rozdíly - a také rychlost, s jakou provádí bankovní operace.
Dnes, více než kdykoli před tím, je zároveň nutné prověřit solidnost a stabilitu banky. Obecně platí, že výše výnosů z vkladů je geometricky úměrná míře rizika, že střadatel může o své úspory přijít.
Jak lze poznat, že bance hrozí problémy, nebo dokonce krach?
Platí staré přísloví na každém šprochu, pravdy trochu. Ještě dlouho předtím, než banka například zmrazí účty nebo zavře pobočky, se zpravidla objevují střípky zpráv signalizující, že je něco v nepořádku.
Téměř jediným zdrojem informací jsou však pro běžného klienta média. Neumí se totiž většinou orientovat v ročních zprávách či účetních závěrkách, které o sobě peněžní ústavy publikují nebo které jsou k dispozici na burze či ve Středisku cenných papírů a z nichž lze rovněž ledacos o situaci banky vyčíst.
Určitým varováním mohou být i příliš vysoké úrokové sazby, kterými se banka snaží získat co nejvíce vkladů nebo angažovanost banky v mnoha rizikových operacích spojených například s poskytováním půjček na nákup cenných papírů.
Může tedy vůbec střadatel předejít případné ztrátě?
Samozřejmě. Měl by především své úspory - zvláště pokud jsou vyšší než ze zákona pojištěných čtyři sta tisíc korun - rozložit mezi několik peněžních ústavů.
A druhé pravidlo zní: stále se o své peníze starat, sledovat informace o bance, porovnávat s nabídkami konkurence.
Mnoho klientů, naposledy Moravia Banky, přišlo o hodně peněz kvůli valutovým účtům, které nejsou pojištěné. Je dnes vůbec výhodné zakládat tato konta vzhledem ke zmíněnému riziku?
Domnívám se, že se to vyplatí pouze lidem, kteří třeba s cizí měnou spekulují. Kromě toho, že nejsou ze zákona pojištěné, jsou v porovnání s korunovými vklady méně úročené a banky si účtují vyšší poplatky za jejich správu.
Myslíte si, že je v tuzemsku více bank, než trh snese nebo je tu ještě prostor pro další?
Myslím, že trh je nasycený. Dá se předpokládat, že v budoucnosti se budou některé peněžní ústavy spojovat.
