(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Petr Topič, MAFRA

KOMENTÁŘ: Koruna je po intervenci zlenivělá, posilovna by jí slušela

  • 228
Dlouhodobé oslabování měny, které praktikuje Česká národní banka, je divné. Silná koruna je totiž jediná možná cesta k vyšší kupní síle v mezinárodním měřítku, píše ve svém komentáři ekonom Aleš Michl.

Už dlouho jsme neviděli v novinách titulek: Koruna je nejsilnější v historii. Jediný politik, který v poslední době řekl, že by chtěl mít silnou měnu, je prezident Miloš Zeman. To bylo loni. Dávno. Dnes jsou všichni spokojeni s eurem za sedmadvacet korun a drahým dolarem.

Minulý týden v pondělí se sešli v ČNB Bohuslav Sobotka s guvernérem Jiřím Rusnokem. Když měl premiér hodnotit politiku centrální banky, která od listopadu 2013 drží korunu nad sedmadvaceti korunami za euro, řekl: „Hlavní cíl byl splněn - vyhnuli jsme se deflačnímu vývoji.“ A guvernér Rusnok, který u začátku intervencí ještě nebyl, k tomu dodal: „Intervence neskončí dřív než ve druhém čtvrtletí.“

Intervence neskončí dřív než ve druhém čtvrtletí, zopakoval Rusnok Sobotkovi

Až jednou centrální banka intervence ukončí, měla by si koruna zajít do posilovny. Zušlechtit se po tom období lenošení a nicnedělání. Ne, nikdo nechce, aby nějak prudce posílila ze sedmadvaceti korun za euro třeba na dvacet a odrovnali jsme si export.

Kdybyste zašli do posilovny po letech flákání, drsný trénink vás taky odrovná, i invaliditu si můžete způsobit. Česku by ale pomohlo, kdyby mělo znovu mírně posilující měnu a k té dvacetikoruně by se mohlo dojít postupně během několika let.

Ekonom Aleš Michl

Protože poté, co jsme si prošli v posledních letech dvěma velkými recesemi v roce 2009 a 2012/2013 a co se zastavilo posilování měny, přestali jsme se přibližovat Německu. Vezměte si platy. Bez silné koruny nikdy nebudete mít mzdu jako v Německu. Opravdu nikdy.

Průměrná hrubá měsíční mzda v Česku je nyní 27 220 korun. V Německu dosahuje 3 716 eur. Pokud přepočítáme tu naši na eura, dá to 1 008 eur. Němec bere takřka čtyřikrát více než Čech.

Před intervencemi, tedy před listopadem 2013, byla průměrná mzda 26 525 korun. Tehdy byl kurz kolem 25,50 za euro. V přepočtu mzda dosahovala 1 040 eur. Ano, před oslabením koruny jsme měli v eurech vyšší mzdu než dnes! I když platy v korunách vzrostly, nevykompenzovalo se oslabení měny.

Politika silné koruny je jediná cesta k vyšší kupní síle

K německé mzdě se můžeme teoreticky přibližovat tím, že nám porostou platy rychleji než sousedům, nebo tím, že bude posilovat koruna, anebo kombinací obou způsobů. Prakticky to ale bez koruny v posilovně nepůjde, neboť exportéři nebudou nikdy zvedat nějak zázračně rychle mzdy - sami by se odrovnali. Politika silné koruny je jediná možná cesta k vyšší kupní síle v mezinárodním měřítku. A navíc by to byl návrat k tradici.

Prvorepublikový ministr financí Alois Rašín říkal, že „podceněná koruna v zahraničí je svrchovaně nebezpečná pro vývoj hospodářství. Znamená sice usnadnění vývozu, ale současně zvýšení cen z dovozu a pozvolný vzestup cen, mezd a výrobních nákladů.“ Reálně jsou u nás podle mě jen dva politici, kteří se k silné měně hlásí. Zmíněný prezident Zeman. A přidal by se i Václav Klaus.

Z nové generace politiků to však nikdo neříká jasně. Přitom pevná a silná měna je pro každou zemi vysokou hodnotou. Ono totiž přes všechny zásahy státu toho z trhu moc nezbývá - volný kurz je tržní síla, která vás má nakopávat k práci, anebo v recesi se nakrátko jeho oslabením může pomoci podnikatelům. Kurz býval vždy odrazem toho, zda jdeme dobře, či špatně. Třeba Maďaři nikdy neměli posilující forint jako my korunu - nešli tím správným směrem.

Když v roce 2002 čeští podnikatelé v čele s Grundem a Daňkem brojili proti silné koruně, platilo se 30 korun za euro. Dodnes jezdím pravidelně na jejich exportní fóra do Mladých Buků a Grundovi i Daňkovi stále byznys jde. A to se euro dostalo i pod pětadvacet korun. Jasně že je to o tom, že to umějí a že když kurz třeba jednou zase posílí, bude je to znovu trápit. Ale koruna pro ně představuje bič k produktivitě. Oni udělali změny daleko dříve než řecké, portugalské, španělské firmy.

A i proto platí, že české podniky zdvojnásobily tržní podíl na světovém exportu z 0,57 procenta v roce 2002 na 0,93 procenta ve 2012, a to v době, kdy koruna nejvíce posilovala. Ryze české podniky, rodinné firmy a silná koruna mohou žít ruku v ruce, i když nemají za sebou velkou zahraniční matku. A pro obyvatelstvo je pevná měna jasnou výhodou.

Intervence, oslabení, devalvace - prostě to, co udělala Česká národní banka v listopadu 2013, by mělo jen jediné opodstatnění: když jste s exportem v háji a zároveň jste na něm závislí, můžete ve zcela výjimečné situaci na omezenou dobu uměle oslabit měnu a nakopnout vývoz.

Držet to však tak dlouho, jako to dělá centrální banka, a zvyšovat si oslabením měny inflaci je divné. Protože rovnou mohli oslabit korunu místo na sedmadvacet korun za euro třeba na 50 korun za euro a hned bychom inflaci měli, když po ní tak vehementně jdou.

Koruna se mohla jmenovat „sokol“, „říp“, „řepa“, „frank“ nebo „rašín“. Alois Rašín s kolegy z vlády zvolili korunu. Do té doby, než se politici dohodnou, kdy přijmeme euro, chtějme ji silnou, ne slabou, aby pravidelně do posilovny chodila, cvičila a vykrmená a přežraná nebyla.