Vůdce komunistické revoluce Mao Ce-tung je téměř čtyřicet let po smrti, přesto mu Číňané skládají nejvyšší pocty v podobě masivních soch a ikonických portrétů. Bezmála čtyřicetimetrová železobetonová, zlatavou barvou ojíněná skulptura Velkého kormidelníka, jak se největšímu masovému vrahovi minulého století přezdívalo, vyrostla koncem loňského roku i v odlehlé vesnici Ču-š’-kang ve vnitrozemské provincii Chenan.
Čínský drak zpomaluje. Ekonomika země rostla nejpomaleji za čtvrtstoletí |
Na rozdíl od sekretářova odkazu však dlouhou životnost neměla – Číňané ji poté, co obrázky vztyčeného nevkusu s posměšky obletěly celý svět, strhli. Stejně jako pomalu, ale jistě strhávají poslední zbytky Maových kulturních a sociologických experimentů. Ve středu skončil každoroční kongres Komunistické strany Číny – dvoutýdenní tiráda bezmála 3 000 rudých aparátčíků, kteří dostali za úkol vyřešit palčivé problémy nejlidnatější země světa. Bylo by bláhové si myslet, že tisíce delegátů přímo – nedej bože hlasováním – ovlivní chod druhé největší ekonomiky světa. O chodu říše středu měsíce a roky předem rozhoduje úzký okruh komunistického politbyra v čele s generálním tajemníkem a prezidentem země Si Ťin-pchingem.
Ekonomika poroste, věří politbyro
Proto nepřekvapilo, když druhý muž Číny, premiér Li Kche-čchiang, na závěr sjezdu oznámil, že nedosáhnout plánovaného růstu hrubého domácího produktu mezi 6,5 a 7 procenty pro letošek „je nemožné“.
Už loni čínská ekonomika rostla nejpomalejším tempem za posledních dvacet pět let. Hrubý domácí produkt země meziročně stoupl o 6,9 procenta. Číslo, za které by byla vláda jakékoli rozvinuté země chválena, však v Pekingu budí skepsi.
Země si v poslední době zvykla na dvojciferný růst HDP a bez větších obtíží se mohla spolehnout na levnou pracovní sílu a stabilní export.
To však dnes nestačí. Unylý hospodářský růst EU, propadající se ekonomiky Ruska a Brazílie, které těžce nesou pokles cen komodit v čele s levnou ropou, mají na čínský export nepříznivý vliv. Země se navíc potýká se strukturálními problémy.
Jinými slovy: ekonomický model levné práce na úkor vyšší přidané hodnoty, který v osmdesátých letech po vzoru Singapuru zavedl Si Ťin-pchingův předchůdce Teng Siao-pching, se vyčerpává. Peking tak po Maových a Tengových reformách stojí před dalším milníkem.
Nový ekonomický plán
O tom, že Čína potřebuje svoji ekonomiku přesměrovat na více deregulovaný tržně kapitalistický model, se mluví již od roku 2013, kdy Si Ťin-pching nastoupil do funkce. Širším vedením zvolený generální tajemník komunistické strany si to ostatně vzal za své. Jak chce svého plánu dosáhnout, ale nebylo až do letošního března jasné. Si Ťin-pching totiž věnoval velkou část své energie protikorupčnímu tažení, kvůli kterému skončily nejvyšší kádry komunistického systému, včetně někdejšího šéfa tajné policie Čou Jung-kchanga. Během relativně krátké doby se mu podařilo téměř bezprecedentně zkonsolidovat politickou moc, a část jeho potenciálních rivalů skončila dokonce za mřížemi. Politickému větru se však v Číně poroučí lépe než centrálně plánované ekonomice.
Po třech letech v sedle však nyní na kongresu komunistické strany Si Ťin-pching konečně představil svůj ekonomický plán. Aby se Čína vyhnula propadu růstu a zároveň předehnala Spojené státy na pozici největší ekonomiky světa, potřebuje podle svého prezidenta „Strukturální reformu strany nabídky“. Že vám ten název něco připomíná? Ano, připomíná legislativní kroky někdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana a není to náhoda. Reagan ve snaze povzbudit americkou ekonomiku přistoupil ke kombinaci daňových škrtů a deregulaci trhu a finančních institucí. Ve výsledku to přispělo k pádu jeho největšího rivala – socialistického Sovětského svazu. A totéž má pomoci i „uvadající“ čínské ekonomice.
Ekonomové se vesměs shodují na tom, že dané kroky můžou čínský HDP přinejmenším udržet na plánovaných číslech.
Nevyhnutelně to však vyvolá hromadné propouštění a zavírání státních závodů.
Stejnou daň si vybraly i Reaganovy kroky. Čína navíc naráží na další problém, kterým je centrálně kontrolovaný finanční a bankovní sektor. Reaganovské omezení regulačních mechanismů je tak logickým krokem i pro Si Ťin-pchinga. Následné volnější proudění čínského, ale i zahraničního kapitálu však pro autokratické politbyro znamená ztrátu ekonomické moci.
Čínské tažení na české firmy
Tu se Čína v rámci dlouhodobé strategie snaží upevnit především globálně. Za posledních deset let investovala minimálně bilion dolarů (asi 24,4 bilionu korun). O tom, že čínský vliv proniká i do Česka, jasně vypovídá tažení finanční skupiny CEFC, která v Česku začala skupovat aktiva. Minulý týden navíc navýšila svůj akcionářský podíl v česko-slovenské finanční skupině J&T a de facto ji tak ovládla. Zatím posledním krokem čínské ekonomické invaze je tah fondu China-CEE Fund, který koupil druhou největší solární firmu Energy 21.
Česko-čínská komora se již loni nechala slyšet, že si Peking Prahu vybral za centrum pro své ekonomické aktivity v EU. O tom, že to Číňané myslí s Českem a podnikáním u nás vážně, nejvíc vypovídá návštěva prezidenta Si Ťin-pchinga. „Čínský Reagan“ přistane v Praze za dva týdny.
Čína hodlá provést daňové škrty a deregulaci trhu, aby nastartovala ekonomiku.
Mao Ce-tung dnes fascinuje Čínu spíš jako symbol. Nedávno mu postavili tuhle sochu:
5. ledna 2016 |
