Allir fyrir einn, einn fyrir alla!, v češtině jeden za všechny, všichni za jednoho, je tam populární asi jako hnutí za zákaz lovu velryb.
Už v říjnu 2008, kdy padly tři největší islandské banky a s nimi i pár miliard českých korun v nich, tehdejší islandský premiér Haarde prohlásil: "V situaci, jako je tato, je to každý člověk za sebe, každá země za sebe, každý by měl udělat, co je v jeho nejlepším zájmu, a to teď uděláme."
Něco podobného tehdy řekl do telefonu i britskému ministru financí, kterému oznámil, že pojištěné vklady britských střadatelů islandské banky nevyplatí.
Britové a Holanďané, kterým v islandských bankách slibujících šesti- i víceprocentní úrok utonulo přes šest miliard dolarů, trvali na tom, že slovo mušketýrů platí dál. Do tohoto pondělka to dokonce vypadalo, že Dumasův odkaz přežije. Při představě, že každý žijící Islanďan si vezme svůj díl dluhu – asi 20 tisíc dolarů – a bude ho Britům a Holanďanům patnáct let splácet, však jde solidarita a bratrství stranou.
Pětina obyvatel Islandu podepsala petici proti splácení dluhu a prezident využil práva veta. Rozhodne se v referendu. Ale znáte lid, když jde o vlastní peníze a ne o cizí, budou muset i solidární mušketýři sklapnout...
Solidarita má své meze, řekla Evropská unie
Po včerejšku to dokonce vypadá, že se asociální nákaza z Islandu šíří napříč jindy sociální Evropou. Šéfové Evropské centrální banky, která má na starosti stabilitu jednotné evropské měny, obvykle mluví jen v náznacích.
Člen nejvyššího vedení banky Jürgen Stark včera všechny zaskočil, když jasně řekl, že čtou zastaralou beletrii. "Obchodníci (na finančních trzích) si lžou do kapsy, když si myslí, že v určitý okamžik vezmou členské státy eurozóny svoje peněženky a zachrání Řecko," řekl italskému Il Sole.
Řecko je nejméně důvěryhodný člen ohrožené skupiny zemí PIIGS (česky čuňat – Portugalska, Irska, Itálie, Řecka a Španělska), jejichž dluhy jsou již velmi vysoké či velmi rychle rostou. V případě Řecka platí obojí. Jeho problémy jsou notoricky známé. Rozsáhlá šedá ekonomika, přebujelý stát a dlouhodobý život nad poměry. I euro, které je v poslední době chrání před kolapsem, Řekové mají jen díky zfalšování svých statistik o výši svých schodků.
To nyní skončilo. Věštba islandského premiéra se plní – když jde do tuhého, Dumas jde stranou. Němci mají už dost pomáhání bývalé NDR, natož rozpočtovým čuňatům v jiných státech. Kdo umí jen rozhazovat, nemá snahu šetřit a chovat se zodpovědně, nemůže čekat žádnou pomoc. Platí to v eurozóně stejně jako v České republice.
