(ilustrační foto)

(ilustrační foto) | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Bankovní protektorát nad Řeckem pokračuje. Čeká se na odpuštění

  • 134
Rok po odhlasování třetího záchranného balíčku je Řecko tam, kde bylo. A otevřeně se už začíná hovořit o kdysi nemyslitelném odepsání části státního dluhu. „Řecko už nad útesem nestojí. Pouze v tiché agonii nadále čeká na verdikt zvenčí,“ píše v komentáři František Strnad.

Řecko mělo být zachráněno. Je to zhruba rok, co zprávy o předluženosti středně velké evropské země plnily titulky většiny světových novin. Vláda Alexise Tsiprase odsouhlasila podmínky třetího záchranného balíčku, aby následně rezignovala a vyhlásila předčasné volby.

Potřebných 86 miliard eur však dostalo zelenou a Řekové mohli dál spočívat v neklidu, co bude dál.

Odpustíme, neodpustíme

Chce se říct, že dvanáct měsíců od zdánlivého uhašení krize se toho v Aténách moc neděje. Chod státu nadále funguje na dluh, i když druhý Tsiprasův kabinet zavedl nové daně a seškrtal výdaje včetně těch sociálních. Sliby o svobodném a spravedlivém vládnutí vzaly dávno zasvé.

Étos vládní Koalice radikální levice, který sliboval větší nezávislost Řecka na rozhodování ze strany Bruselu a věřitelů v čele s Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, je pryč. Řecko už však nad útesem nestojí. Pouze v tiché agonii nadále čeká na verdikt zvenčí.

O tom, že velká část mamutího dluhu, který dosahuje 180 procent HDP země, bude muset být odepsána, začal otevřeně hovořit už i Mezinárodní měnový fond, tedy instituce, která k tíživému stavu Řecko částečně dotlačila. Berlín a Frankfurt se nadále snaží tvářit, že dluhy se musí platit – a to do posledního centu.

Vláda Angely Merkelové, která drží Řeky jako ekonomické rukojmí pevně v hrsti, však pouze čeká na nadcházející volby v roce 2018. Němci by jí totiž odpuštění restů převážně minulých řeckých vlád neodpustili. Zvláště potom, co se sami museli uskromnit. Po volbách už to však půjde.

Pod diktátem

Do toho někdejší ministr financí Řecka a enfant terrible ekonomie Janis Varufakis obráží světová pódia ve snaze prodat svoji novou knihu s výmluvným názvem A slabí trpí, protože musí? Ať už mu jde o ospravedlnění své kapitulace – Varufakis totiž po hlasování o třetím pomocném balíčku na svoji funkci rezignoval a post se rozhodl neobhajovat – nebo chce pouze otevřít světu oči, čtení je to podnětné.

Samozvaný extatický marxista nyní zastává fiskální konzervatismus, který by mu mohla závidět i vídeňská škola ekonomie. Varufakis tvrdí, že půjčku, o které dopředu víte, že nelze splatit, by si vzal jen blázen. Řecko tak přesto učinilo – pod obrovským politickým tlakem Bruselu a MMF. Pikantní na tom je, že o pošetilosti loňského záchranného balíčku byli dopředu přesvědčeni i ti, kteří jeho obrysy načrtli.

A důvod? Jak už bývá zvykem, politický, nikoli ekonomický. Trojka řeckých věřitelů, tedy Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond, do evropského projektu investovala až příliš politického kapitálu. Otevřeně to nikdy nepřizná, ale podíváme-li se na její kroky směrem k Řecku, svízelná situace pro obě strany je nabíledni. Smutné na tom je, že takzvaná kolébka demokracie se nyní ocitá pod přísným diktátem ze strany bank a elit právě zmíněných institucí.

Dávno je rozhodnuto

Zájem na tom mají snad jenom koupěchtiví privatizátoři, kteří si už rok pomalu odlupují zbytky řeckého majetku. Tu přístav, tu hutnou síť regionálních letišť, na které stojí tamní turismus, který letos jakžtakž drží zbitou ekonomiku nad vodou.

Je pravda, že bez částečného rozprodeje špatně fungujících řeckých firem se tamní ekonomika na nohy sama nepostaví. Privatizace vedená zvenčí však až nápadně připomíná bankovní protektorát. Vnucená půjčka, o kterou Řekové sami nestáli, je totiž privatizací podmíněna. O tom, co se prodá, se rozhodlo v hotelových lobby a za zavřenými dveřmi dávno. Jedinou svobodou rozhodování, kterou řecká vláda nyní má, je pouze to, kdy se majetek zpeněží – nikoli jak. A i ono kdy je zavádějící, protože peníze z mamutího 86miliardového balíčku jsou uvolňovány postupně, podle toho, jak se plní plán.

Aby nebylo bizarností málo, tamní úřady se nyní rozhodly perzekvovat někdejšího šéfa statistického úřadu Andrease Georgiouse. Měl záměrně zkreslit údaje o finančních výsledcích země. Sama Evropská komise, která v minulosti poukázala na masivní nesrovnalosti v účetnictví země, která nikdy neměla přijmout jednotnou evropskou měnu, je však v případě Georgiouse více než shovívavá. Data za období let 2010 až 2015 podle ní sedí. Ale Řekové si stojí za svým a komisi skrze Varufakisova nástupce Euklidise Tsakalotose včera opáčili, ať se komisaři raději starají o sebe.

Všichni jsou unaveni

Paradoxní je, že protektor nad svým nedobrovolným chráněncem hodlá nejspíše přimhouřit oči. Ten se však brání. Ze situace v Řecku jsou tak unaveni už všichni.

Řecký lid bude muset přetrvávající agonii přečkat, naději už dávno ztratil.

Až se za dva roky začne 320 miliard eur, které země dluží, pomalu odepisovat, Atény se po dekádě politického marasmu budou konečně moci nadechnout. Bankovní protektorát Řecka bude do té doby pokračovat dál.