Atény dostanou druhý záchranný úvěr v objemu 130 miliard eur. Jenže sami Řekové z peněz uvidí jen poměrně málo. Velká část půjde na program výměny dluhopisů a "oslazení" podmínek soukromým investorům, aby byli ochotni přistoupit na výrazné ztráty.
Další velká suma bude směřovat na rekapitalizaci řeckých bank, které by jinak po ztrátách z investic do státních dluhopisů vlastní země zkrachovaly. Další prostředky bude Řecko potřebovat k výplatě splatných státních dluhopisů.
Už v březnu to bude 15 miliard eur, v květnu a v srpnu dalších 8 miliard.
Bez šetření to nepůjde
Plán záchrany Řecka stojí na předpokladech, které se musí beze zbytku naplnit. Největšími riziky jsou předpoklady udržení fiskální disciplíny a návrat ekonomiky k růstu. Řecko musí trvale dosahovat primárních rozpočtových přebytků. Musí mít tedy přebytky i po odečtení úroků z dluhu. První se očekává už letos, kdy by měl primární přebytek odpovídat procentu HDP. To se zemi naposledy podařilo před deseti lety. Minimálním předpokladem do dalších let je alespoň primární přebytek 2,0 procenta HDP. Vláda a společnost si proto musí zvyknout, že současné úspory nejsou dočasnou bolestí, ale trvalým stavem veřejných financí v Řecku.
Protesty proti úsporným opatřením v Aténách
Zároveň musí řecká ekonomika projít takovou restrukturalizací, že bude schopna růst i bez dluhového dopingu. Pokud HDP neporoste alespoň o dvě procenta ročně, bude velmi složité obsluhovat veřejný dluh, který bude velmi vysoký i po "dobrovolném" odpuštění jeho velké části.
Řecko je přes čtyři roky v recesi a má značné problémy s konkurenceschopností. Bude muset projít vnitřní devalvací v podobě snižování mezd a cen, což bude znamenat relativní zchudnutí obyvatelstva vzhledem k ostatním zemím v Evropě. Když k tomu přičteme 20procentní nezaměstnanost, rýsuje se pro řecké obyvatelstvo těžký výhled. Řekové nemusejí být ochotni chápat změny ekonomické a sociální situace. Turbulence sociálních nepokojů apolitického populismu by zemi spolehlivě vykolejily z obtížné cesty z krize.
Seškrtání dluhu na 120 procent stačit nebude
Bez odpisů více než poloviny hodnoty řeckých státních dluhopisů soukromými investory by bylo nemožné uvažovat o zachraňování Řecka. Aby se dluh snížil alespoň na 120 procent HDP, musely se připojit i Evropská centrální banka a centrální banky zemí eurozóny. ECB ovšem žádné ztráty neutrpí, protože nakupovala Řecké dluhopisy v době, kdy byla jejich cena ještě níže než dnes. To ale znamená, že výrazné ztráty utrpěl ten, kdo řecké dluhopisy prodával ECB.
Na konci celého snažení bude v roce 2020 dluh Řecka na úrovni 120 procent HDP. Historie přitom ukazuje, že i nejvyspělejší ekonomiky si mohou dovolit dluhy jen 90 až 100 procent HDP, aniž by zbytečně riskovaly. Existují výjimky, například Japonsko má výrazně vyšší dluh, jenže si půjčuje především od vlastních domácností. Řecko na domácí investory spoléhat nemůže a nemá k dispozici ani výhodu vlastní měny a inflační cesty k umoření dluhů. Plánovaný cíl záchrany Řecka tak vlastně není žádnou záchranou. Dluh bude muset klesnout výrazně níže, aby se situace dala považovat za stabilizovanou.
Složitost jednání k druhé záchraně Řecka ukazuje, že jde patrně o poslední pokus. O to více bude nyní důležité sledovat, jak Řecko plní všechny úkoly, které dostalo, a jak se daří resuscitovat ekonomiku zdecimovanou dlouholetým pohodlným životem na dluh nebo z dotací EU a následnou tvrdou fiskální restrikcí. Nicméně vzhledem k tomu, že v soukromých rukou zůstává již relativně malý objem řeckých dluhopisů, a poměrně nevýznamný je i objem CDS (pojištění) vypsaných na řecké dluhopisy, klesá význam řeckého faktoru pro finanční trhy. Minimálně na několik dalších měsíců je situace v Řecku zažehnána, poté už by ani bankrot země neznamenal pro zbytek světa katastrofu. Jen by se nesměla nákaza přenést na Itálii a Španělsko.
