Když se příliš soustředíte na mrskání Řeků, přehlédnete, že jsou tady dokonce horší problémy. Někdy se až zdá, že Unie se ze svého snu o světové supervelmoci může rychle probrat jako nijak významný nejzápadnější poloostrov Asie.
Stačí sledovat, co se kolem "řecké" krize děje, a rychle se dovtípíme, že je to krize evropská. Třeba tohle: když před několika dny Evropané dali s velkou slávou dohromady 750 miliard eur jako záchytnou síť pro řecké následovníky, vyšlo najevo, že všechno zařídil dvěma telefonáty jediný člověk.
Obama dotlačil Evropu k pomoci
Je to jediný vůdce, kterého zřejmě Evropa má. Bohužel není Evropan. Jmenuje se Obama. Evropa totiž už dávno vůdce nemá, jen úředníky a politiky. Když jednání o záchranném pásu nemělo konce, zavolal americký prezident německé kancléřce i francouzskému prezidentovi a evropský motor zase naskočil. Tohle hodně vypovídá.
O budoucnosti také leccos řekne těch 750 miliard. Kdekdo šílel, že Řekové dostanou pár desítek miliard, ale 750 miliard už nikoho nevzrušilo. A mělo by! Unie právě veřejně vybubnovala: Nikdo nemusí šetřit, škrtat a utahovat opasky. Klidně vše projezte, užívejte si, my vás zachráníme, jen aby nepadlo euro.
Zatímco Asie během krize bohatne (Číňané mají stejný znak pro slova "krize" i "příležitost"), Amerika shazuje přebytečná kila a snaží se zase chytit formu, Evropa si pořád nesundala z loga výrok feldkuráta Katze: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.
Teď další věc: část z těch 750 miliard dodají státy Unie, část Mezinárodní měnový fond. Proč zrovna on? Prozradím vám tajemství: je to tím, že na rozdíl od Unie dokáže vlepit dlužníkovi facku, aby se probral. Unie, která je založena na všeobecném konsenzu, neumí rázně říct: Šetři, jinak nedostaneš ani vindru. MMF to má přímo v popisu práce.
Iluze jednotné Evropy mizí
Ale řecká krize na nás vystrkuje ještě horší bubáky. Rádi jsme si namlouvali, že existuje jedna evropská identita a že nová doba potlačila to špatné, co dřímalo v Evropě národů. (Mimochodem, ani euro nevymysleli proto, aby výměna peněz neobtěžovala turisty, nýbrž proto, aby Evropu po sjednocení Německa neovládla Deutsche Mark.) Unie, to měl být takový konec dějin a nacionalismu.
Jenže krize tuhle iluzi sfoukla jako svíčku.
Ukázala, že neexistuje jedna evropská identita a solidarita ani cosi jako společně sdílený osud. Němci či Slováci logicky nemají pocit, že by měli tahat Řeky z jejich vlastní kaše, vytahují se staré hříchy, jako je druhá světová, a staré stereotypy typu - "ti líní Řekové". Sečteno, krize z Evropanů rychle stáhla jejich evropský dres, pod ním mají pořád ten národní.
Iluze nepřežila náraz na zeď. Špatná zpráva: tahle jízda strašidelným zámkem ještě zdaleka neskončila.
