Na setkání tripartity minulé pondělí byla na jednacím stole opět povinná minimální mzda. Ta se skokově zvýšila loni i letos (po 700 korunách na současných 9 900 korun), ale odborům to nestačí. Chtějí další zvýšení, nejlépe rovnou na 11,5 tisíce korun, děj se, co děj. Zaměstnavatelé o tom odmítli jednat, materiály nedostali včas. Odborářský boss Josef Středula, když nedostal, co chtěl, na Twitteru uvedl, že když zaměstnavatelé nechtějí zvýšit minimální mzdu, chtějí zisk pro sebe a bídu pro lidi.
Je to hanebné a nehorázné tvrzení. Odbory neustále opakují mantru o tom, že zaměstnavatelé v Česku okrádají své zaměstnance, že jim vyplácejí žebrácké mzdy a že na Západě jsou za stejnou práci mnohem větší peníze. A že by zaměstnanci a občané měli ze současného hospodářského růstu mít mnohem více.
Česko je „montovna“ pro ostatní země. Finálních výrobků vyváží poskrovnu |
Josef Středula zároveň plamenně vykřikuje cosi o podřadných montovnách, na nichž stojí česká ekonomika, za což prý mohou podnikatelé. Zároveň ale nešetří výzvami, aby zaváděli nové, sofistikované výroby s nejvyšší přidanou hodnotou. V naší zemi se tak vytváří dojem, že čeští podnikatelé jsou spokojeni s podřadnou úrovní výroby, ožebračují lidi a nechtějí investovat. Zahraniční investoři nás prý vysávají a vůbec nejhorší jsou banky, které sedí na obrovské likviditě, ale peníze nepůjčují.
Podobně dryáčnicky vystupovaly odbory proti návrhům z podnikatelské sféry, aby se tzv. blesková víza pro pracovníky z Ukrajiny, původně určená pouze pro vysokoškoláky, začala poskytovat také nízko a středně kvalifikovaným lidem (více zde). Znamenalo by to zelenou zejména pro lidi s kvalifikací v technických oborech, kteří české ekonomice dlouhodobě a naprosto dramaticky chybějí.
Situace už je přitom v současnosti, kdy ekonomika jede na plné obrátky a Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, tak vyhrocená, že firmy musí odmítat zakázky. Přesto byly odbory proti s falešným argumentem, že tím zachraňují české zaměstnance, protože ukrajinští kolegové by prý s sebou přinesli tlak na pokles mezd. A opět se vyhrožuje chudobou a bídou.
Předseda ČMKOS Josef Středula při projevu na XXVII. Sněmu Hospodářské komory ČR (28. května 2015)
Pokles mezd v oborech, kde chybí několik tisíc zaměstnanců a kde nepomáhají ani štědré náborové příspěvky a marketingové kampaně? Naprostý nesmysl.
Vláda naštěstí blesková víza schválila, i když stále v omezené míře, tím však veškeré možné uznání končí.
Ani nejběžnějšímu pozorovateli nemohlo uniknout, jak se premiér stále víc a více odvolává na odboráře a jejich požadavky. Mzdové minimum by podle Bohuslava Sobotky mělo vzrůst přinejmenším na 11 tisíc korun (tedy o 1 100 korun), ale raději více. Zvýšení o 1 100 korun by samozřejmě znamenalo veliký skok. A to nehovoříme o zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které rovněž jdou z kapsy podnikatele. A už vůbec ne o tom, co nastane, až hospodářský cyklus přivede ekonomiku do poklesu.
Středula, stínový premiér
Lidé mluví o Josefu Středulovi jako o stínovém premiérovi a až příliš často nezbývá než souhlasit. Přestáváme mít tříbarevnou vládní koalici ANO – ČSSD – KDU-ČSL, máme vládu čtyřbarevnou, s odbory jako dalším koaličním partnerem.
Navíc, premiér Sobotka, ale i někteří další politici opakují – byť mírnějšími slovy – odborářské pomluvy, jak zaměstnavatelé okrádají své zaměstnance. ANO se sice deklaruje jako podnikatelská strana, ministr financí Andrej Babiš se v řadě případů staví proti odborářským požadavkům, mluví o zvýšení minimální mzdy jen o 700 Kč, ale i jeho hnutí až příliš často podléhá tlaku nadcházejících voleb.
Ve firmách fungují tajné odbory, za zaměstnance jednají profesionálové |
A to nemluvím o tom, jak vláda, často opět na vlně vstřícnosti až podbízivosti k odborovým předákům, podnikatelské sféře utahuje další a další šrouby. Příkladem je omezení otevírací doby obchodníkům, které navíc povede i k diskriminaci části podnikatelské obce.
Anebo zrušení karenční doby, tedy znovuzavedení placených prvních tří dní nemoci z kapsy zaměstnavatelů, které je stále ve hře. Obnovení proplácení prvních tří dní nemoci by nejenže zvýšilo náklady firem, ale vedlo by i k výpadkům pracovní síly. Česko by se opět mohlo dostat na špičku žebříčku v krátkodobé nemocnosti, kde před zavedením karenční doby bohužel figurovalo.
A další pěkná ukázka vládní a odborové sounáležitosti? Připravovaná novela zákoníku práce. Její potenciální dopad? Vládo, postarej se o své občany sama. Já, podnikatel, zavírám firmu a jdu na úřad práce.
Podnikatelé už toho mají dost
Svět není černobílý, sociálně nezodpovědní podnikatelé jistě existují, stejně tak jako existují podnikatelé vyhýbající se placení daní či fungující za hranicí zákonnosti. Rozhodující masa podnikatelů v Česku jsou však tvrdě pracující, poctiví lidé, kteří už toho mají dost: očerňování své pověsti, šikanování, byrokracie, dodatečných plateb.
Ptají se, kde se bere odvaha (nebo spíše drzost) o nich takto mluvit? Ptají se, proč mají přispívat na bohužel rostoucí skupinu lidí zneužívajících sociální dávky či neustále natahujících ruku směrem ke státnímu rozpočtu? Jsou připraveni mzdy zvyšovat, ale ne na základě rozhodnutí vládních či odborářských úředníků, kteří ke skutečnému podnikání buď nepřičichli nikdy, nebo je to už zatraceně dávno, nýbrž podle růstu produktivity práce. A také moc dobře vědí, že za tím vším je jen chladná populistická úvaha, jejímž cílem není vyšší blahobyt zaměstnanců, ale touha po volebním úspěchu a po moci.
