Tak, jak to dělá třeba s rajčaty. Na nich může díky příznivému počasí vydělávat, ale je tomu naopak.
Řecko loni exportovalo 14 470 tun rajčat v hodnotě 6,2 milionu eur. Za jednu tunu utržilo 6 200 000/14 470 = 428 eur. Naopak, Řecko loni dovezlo 15 550
tun rajčat v hodnotě 11,7 milionu eur. Tedy za tunu platilo 11 700 000/15
550 = 752 eur. Pseudo, že ano?
To ale není vše. Rajčata dováží třeba z Nizozemska. Tam totiž modernizovali výrobu. Chrlí rajčata na trh hlava nehlava. Jsou to obchodníci, umějí je dobře prodat, zatímco na Krétě ve sklenících je chaos a doba kamenná. Dokud slunné Řecko bude prodávat rajčata za pakatel a za draho si je dovážet z Nizozemska, nepomůže mu nic. Ani kečup. Ani volby. Snad možná croissanty.
Rajčata útočí na řecké ego
Největší producent croissantů na světě je Spyros Theodoropulos (rozhovor s podnikatelem čtěte zde). Jeho firma Chipita dělá takovéty umělohmotné croissanty 7days. Leckdy jsou ale lepší než ty oschlé prodávané na krámě a připravené rozpečením z mrazáku. Theodoropulos tvrdí, že jeho firmě loni vzrostl zisk meziročně o 15 procent, letos zatím o 10 procent.
I on se zajímá o rajčata. V rozhovoru pro pondělní MF DNES říká, že zainvestoval do farem a bude efektivně (rozuměj nikoliv, jak je to obvyklé na Krétě) pěstovat rajčata pro domácí trh. A že fakt už nechce, aby se 70 procent rajčat v jeho zemi kupovalo z dovozu.
Největší problém všech jižanů jsou symbolicky ta rajčata. Fakt, že nizozemská nebo německá firma dokáže jižanskou firmu trumfnout i v jejích tradičních produktech (a jasně, že nejen v nich). A ty croissanty jsou jakoby symbol toho, že to jít může. Podnikatelé jako Theodoropulos to mohou v Řecku změnit. Nikoliv politici.
