Radši než peníze dejme Evropě lístky do tomboly. Ilustrační snímek

Radši než peníze dejme Evropě lístky do tomboly. Ilustrační snímek | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

KOMENTÁŘ: Žádná půjčka Evropě. Dejme jim lístky do tomboly!

  • 251
V Evropě hoří, peníze hoří... Co když s ní tedy shoří i ty, co jí máme půjčit? Nebylo by lepší raději předsedovi Van Rompuyovi dát lístky do tomboly? Bylo! Jsme zkrátka pro jakoukoli pomoc, která nás nebude nic stát, říká ve svém komentáři vedoucí ekonomické rubriky MF DNES Jiří Štický.

V naší čtvrti hoří. Oheň se pomalu šíří a nedaří se ho zastavit.

Začalo to v domech na jižním okraji, kterému se teď říká periferie. Nebyla to nečekaná událost. Zpočátku to vypadalo jako sranda a hodně lidí i u nás v domě z toho mělo potutelnou radost. Lenoši, ulejváci, budižkničemové, teď uvidíte, jak vás plameny proženou!

Dokonce jste si na ten požár mohli vsadit a přiložit vlastní polínko. Když dům shoří, dostanete peníze. Na rozdíl od běžné pojistky v takovém domě nemusíte bydlet a můžete ho sami i podpálit. Tři roky se mluví o tom, že takové pojistky jsou zvrácené a nebezpečné, protože podporují paliče. Přesto se dál prodávají. Asi jdou na odbyt.

Obyvatelé z domů poblíž periferie vyrazili na pomoc. Ta byla zcela zištná. Kdyby nehasili, jejich majetek by oheň olízl jako první. Někteří se šeredně při hašení popálili, jiným začal doutnat jejich dům.

I my v našem paneláku jsme jim na dálku pomáhali. "Jsme pro jakoukoliv pomoc, která nás nebude nic stát," řekl náš výkonný předseda. A tak jsme z balkonů vydatně povzbuzovali. Bezplatné pomoci navzdory chytlo i několik bližších domů, a jejich obyvatelé, které docela dobře známe, nás požádali o to nejcennější, co máme - naše peníze.

V ten okamžik jsem si uvědomil, že žiju v jednom domě s těmi nejchytřejšími lidmi v Evropě (možná včetně Ruské federace). Naši tři předsedové (ano, my máme v domě tři jako v pohádce o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém) sousedům marnost jejich počínání důkladně vysvětlili.

Jejich argumenty, proč jsme pro bezplatnou pomoc a peníze nedáme z ruky, jsou nezpochybnitelné a podporované nadpoloviční většinou obyvatel: 1. My jsme vám to říkali; 2. Stejně uhoříte; 3. Peníze hoří; 4. My nehoříme; 5. Kdo by nám vrátil peníze, když shoříte i s nimi?

Nakonec formálně rozhodne domovní komise, zda něco sousedům půjčíme. S takovými argumenty máme nad ohněm vyhráno. Protože jsme však dobří sousedé, myslíme na budoucí vyhořelé. Máme pro ně přichystaný již tradiční dar - lístky do tomboly. Předseda už nacvičuje předávání: "Dovolte, abych panu Van Rompuyovi předal ten krásný výsledek té naší sbírky. Ta naše sbírka je výsledkem naší laskavosti, dobroty… a solidarity, to je to správné slovo. S jeho neštěstím hluboce cítíme." (Záznam ze zkoušky viz 59. minuta videa na http://bit.ly/ume6KL)

Jeden by se až zamyslel, proč náš dům s tak bystrými mozky pořád patří k těm nejzanedbanějším ve čtvrti. A to nemluvím o vzhledu našeho domu a materiálním vybavení našich domácností - plastová okna máme a zateplení taky. Jen ten smrádek nás trápí. Ne a ne vyvanout.