Souhlasíte s tím, že konkurzy jsou největším zlem české ekonomiky?
Myslím, že ne. Ono jedna věc je připravit kvalitní úpadkový zákon, ale žádný sebelépe napsaný zákon nezaručí kvalitní ekonomiku. Jde především o to, aby konkurzy nebrzdily tržní vývoj tím, že trvají příliš dlouho.
Je délka konkurzních řízení největší problém?
Myslím, že ano. Potřebujeme kvalitní zákon, který umožní buď nastartovat nový ekonomický život podniku, nebo jej co nejrychleji zlikvidovat. České konkurzy se od světa liší i tím, že převládají věřitelské návrhy nad dlužnickými. Přestože platí, že nepodání návrhu podnikatelem, který je v úpadku, je trestné.
Šéfové firem se té hrozby nebojí?
Těžko říci. Hrozeb směrem k dlužníkům je tu až příliš. My chceme dlužníka pozitivně motivovat, aby se sám vydal cestou úpadku.
Jak motivovat představenstvo, aby si dobrovolně nenechalo mluvit do vedení podniku. Obvykle problémy tají až do doby, než se podnik dostane na hranici bankrotu....
Ano, a většinou ji i překročí. Motivovat by je měla možnost dlužníka vyjít z úpadku oddlužen. Pro dlužníky-fyzické osoby to je velmi významné. Vhodný reorganizační plán je též šancí podnik zachránit. Vzorem nám byl německý konkurzní řád a americký konkurzní zákon.
Které zásady byste k nám přenesl?
Především řešení úpadku reorganizací - tedy úpadek, který podnik přežije. Vyrovnání, které vyžaduje dost přísné podmínky, v dnešní podobě nefunguje. Dlužníci navíc navrhují vyrovnání příliš pozdě. Mnohdy příliš napínají strunu. Představa jít jen likvidační cestou a prodat podnik jako mrtvou hodnotu se postupem let opouští.
To dnes do značné míry závisí na osobě správce, zda se chce stát spíš podnikatelem, nebo likvidátorem...
Ano, a to je riskantní. Je otázka, zda vůbec máme chtít po správcích konkurzů, aby nám prokazovali zda jsou lepší podnikatelé než ti, které vystřídali. Výhodu to má: když se podaří provozuschopnou část podniku udržet v chodu, tak se správci lépe prodává.
Jsou tu kvalitní správci konkurzů?
Hlavně je jich příliš mnoho, máme kolem čtyř tisíc správců.
Kolik by jich stačilo?
Počet do 500 by byl optimální, pokud to budou dostateční odborníci. My však nemáme nástroj na to, jak ty schopné vyčlenit.
Jsou případy, kdy správcem je osoba, která je zároveň jednatelem bankrotující firmy...
To je jednoznačně střet zájmů. Měla by to být nepodjatá osoba. Mohlo jít o případ, že když soudce vybíral správce ze seznamu, nepodíval se do obchodního rejstříku.
To se mi zdá skandální. Soudci nemají povinnost ty osoby prověřit?
V seznamu správců je uvedeno velmi málo, o profesní kvalitě správce se tam mnoho nedočtete. Takový je bohužel celý systém výběru správců. Systém neumí odblokovat osoby, které do seznamu vůbec nepatří.
Může být soudce za špatný výběr správce potrestán?
Za chybná rozhodnutí soudci nemohou být kárně postiženi.
Je správné, aby soudci jmenovali na místo správce konkrétní osobu?
To je právě problém a jedna z věcí, kterou má změnit nový zákon. Úzké vazby mezi soudci a správci nejsou dobré, zvlášť pokud správce je nekvalitní. Nabízely se nám dvě alternativy. Při přípravě šlo o nejkontroverznější věc. Správci figurují ve sporech, které v konkurzu vznikají. Chceme, aby tyto spory v budoucnu soudil příslušný konkurzní soudce. A ten by pak rozhodoval o člověku, kterého sám do čela konkurzu vybral. To není dobře.
Jak z toho tedy ven?
Němci to mají tak, že soudce rozhodne o osobě správce provizorně a věřitelé si jej mohou brzy vyměnit. Osobně si myslím, že by soudce neměl správce vybírat vůbec.
Ale ten tlak byl tak velký, že budeme muset zčásti ustoupit od toho, co bylo naším záměrem, a vydat se německou cestou.
Tlak koho? Správců?
Kupodivu nejen správců, ale i advokátů. Nelíbí se jim představa nové profesní komory správců.
Proč?
Je to konkurence a vyvstane problém dvojího členství v komorách.
Jednoduše řečeno, advokáti si nechtějí nechat ujít konkurzy?
Samozřejmě. Ale masivně proti byli i konkurzní soudci.
Tím se usvědčují z podezření, že mají zájem rozdávat konkurzy spřízněným správcům...
Proto mě právě překvapuje, proč se ti soudci tak hlasitě ozvali. Vždyť opatření, aby nemohli jmenovat správce, jde na ochranu jejich reputace. Chceme, aby byl vedle obecného úpadkového zákona přijat i další zákon věnovaný správcům. Ten by řešil, i to, zda má být komora správců s povinným členstvím, nebo ne.
Dnes snad věřitelé nemají možnost správce na první schůzi vyměnit?
Dnes to je také možné.
To tedy není přínos nového zákona.
Problém stávající úpravy je ten, že se příliš dlouhou dobu správce pohybuje v konkurzu, aniž do toho mohli věřitelé mluvit. Může tak negativně ovlivnit stav majetku dlužníka. Věřitelé se dostávají do řízení příliš pozdě. Zvláště ti, kteří se nedozvědí o zahájení konkurzního řízení, se stávají účastníky řízení až ve chvíli přihlášení pohledávky, a nemají možnost ovlivnit způsob řešení úpadku.
Proč by nemohli správce vybírat sami věřitelé?
Pak by to zase nebyla nepodjatá osoba, která není zástupcem ani věřitelů ani dlužníka. A pak, který z věřitelů by jej vybíral?
Kdo bude rozhodovat o způsobu řešení úpadku?
Soud, ovšem na základě návrhu věřitelů a dlužníka. Chceme věřitele vtáhnout do konkurzu už v počátku. Ať si sami vyberou, jak úpadek řešit.
Navrhujete, že by průhlednosti konkurzů prospěl elektronický registr...
Chceme zajistit plnou informovanost. Všechny informace by se ukládaly do registru hned. Každý by mohl na internetu najít, kdo na koho podal návrh na konkurz. Dnes, když chcete zjistit, zda vám nehrozí konkurz, je nutné obíhat osm krajských soudů. Účinky konkurzu by z internetu byly patrné hned.
Kdo by měl přístup?
Kdokoliv. Všechno, co je v konkurzních spisech, by bylo dostupné přes internet, tak jako tomu je dnes v USA.
Měli by povinnost informovat v registru i správci, například uvádět, že se chystají prodat nějaký majetek, jak a za kolik?
Ano. Chtěli bychom také standardizovat podávání návrhu na konkurz. Bylo by lepší, aby existoval formulář, který by se jen vyplnil. Lidé to neumějí a průtahy kolem formy podání vše zbytečně prodlužují. Registr by mohl sloužit také k doručování rozhodnutí směrem k účastníkům, které je dnes velmi pomalé. Bez internetu se konkurzy nepohnou.