Redakce iDNES.cz zachytila na kameru průběh kontroly dvou stánků s občerstvením. V obou případech bylo něco špatně a stánkaři za prohřešky budou muset zaplatit pokutu.
Stojíme na cyklostezce v pražské Tróji poblíž ZOO. Je krásně, půl třetí odpoledne a stánky se teprve otevírají. K jednomu přibruslí žena, za ní doklopýtá muž. „Dám si jahodový shake,“ začíná žena. „Já zázvorovou limonádu,“ přidává se asi padesátiletý muž.
Po chvíli se trochu odváže: „Ještě šedou rulandu a ferneta, když je tak hezky,“ usměje se na kolegyni. Zatím se baví i slečna v občerstvení, kde se napájejí bruslaři i cyklisté, už za chvíli ji však smích přejde.
Cítím se hůř než revizor
Mladou prodavačku zaskočí tento pár nečekanou prosbou. „Můžete mi vystavit účtenku?“ S tou žena za pultem chvilku zápasí a když doklad předává návštěvníkům na bruslích, poznává je trochu blíž. Později se dozvídáme, že na tajnou kontrolu z České obchodní inspekce narazila teprve druhý den ve své nové práci. Inspekce však oko nepřimhouřila.
Ve frontě přešlapují další lidé. „Ty kontroly jsou dneska zákeřné,“ prohodil jeden z čekatelů na drink s vědomím, že si na objednání bude muset počkat.
„Jste jednatelka?“ vyzvídá kontrola. Nato prodavačka volá odpovědného pracovníka. Po chvíli přikluše na trávník u venkovního posezení tmavovlasý mladík s lodí kolem pasu. Je zmáčený, stéká z něj voda. Asi zrovna vylezl z Vltavy. Břemeno shodil a jal se vysvětlovat. Spíš ale pokojně přitakával na výtky inspektorů. Těm se nelíbilo ledacos. Neviditelná cenovka u krabice s tatrankami, ale hlavně onen paragon.
Namísto razítka je na účtence nečitelný klikyhák, IČO abyste pohledali. „Chybí to podstatné, a to je identifikace prodávajícího. Vůbec nevíme, s kým jsme uzavřeli obchod,“ hodnotí inspektor s prošedivělými vlasy, leč v dobré kondici.
Na kontrolora byste ho nehádali. „Tahle práce je někdy těžší, než mají revizoři,“ říká. Přiznává, že není ve své kůži. Také jeho kolegyně by raději kontrolovala někoho jiného a někde jinde. Dá se to pochopit. Na cyklostezku vyrážejí zejména mladí za odpočinkem a většina lidí včetně stánkařů je naladěna do pohody.
Do ní vytahuje žena z inspekce na stůl notebook, kolega mobilní tiskárnu. Začíná více než hodinové papírování a bilancování. Po chvíli si zaměstnanec a syn majitelky přisedne a naslouchá. „Vzhledem k tomu, že tady nebylo všechno úplně v pořádku co se týká uvedených cen, ale i dokladu, který neobsahoval veškeré náležitosti, bude za zjištění nějaká sankce,“ přednáší bez skrupulí žena odpovědnému muži, který se mezitím převlékl do suchého.
Muž souhlasně přikyvuje a navrhuje, že pokutu uhradí v sídle České obchodní inspekce ve Štěpánské ulici. Vyzvídá, kolik to asi bude stát, ale odpovědi se nedočká.
Ve druhém případě (tedy ve správním řízení) by o pokutě rozhodoval ředitel úřadu a vyrozumění by podnikateli přišlo poštou. Zástupce volil raději „příkaz na místě“.
Sportovec se také snažil omluvit nezkušenou prodavačku, která je v práci teprve druhý den, ale ani tady neuspěl. Asi po hodině inspektor tiskne protokol o kontrole. Tím kontrola končí, je čas vydat se na cyklostezku k dalšímu stánku. Vodák ještě stačí přihodit tip, kde by se měli kontroloři zastavit. Zřejmě „oblíbená“ konkurence.
Druhý úlovek - podmíráky
Při loňské obdobné akci se jízda inspektorů mezi majiteli stánků rychle rozkřikla, tentokrát byli úspěšnější (zpráva z loňské kontroly).
O pár set metrů dál mezitím otevřel další stánek. „Mám nějakou žízeň, dala bych si limonádu,“ obrátila se bruslařka v převleku na svého tajného kolegu, když přijíždíme na křižovatku k Občerstvení u lávky. I tady byl lov úspěšný.
Muž a žena si u okénka objednávají dvě velká piva a bramborové lupínky. Prodavačka tváří mile, azurové počasí jakoby nedávalo jinou možnost. „Mohu vás poprosit o účet?,“ předesílá inspektorka a čeká, zatímco se u stánku tvoří fronta a přihlížející zbystří. Prodavačka vypisuje doklad, svůj první tento den a je možné, že úplně první. Podává ho bruslaři, který hned odkrývá karty.
„My vám musíme říct, že jsme z ČOI a přijeli jsme na kontrolní nákup,“ předkládá inspektor obsluze kartičku a jeho parťačka se přidává. „Dobrýýý dééén,“ zazpívala prodavačka s podivuhodným patosem. „Pan majitel tady je?“ „Ne né,“ odpověděla a hned přislíbila, že majitele klidně zavolá.
Ve frontě a u stánku krouží další lidé, stále usměvavá prodavačka znejistěla: „Můžu dál obsluhovat nebo mám zavřít?“ zaváhala. Ale o chvíli později už znovu hasila žízeň nedočkavých bruslařů a kolemjdoucích.
Následovalo opět to, co při každé podobné kontrole zabere nejvíc času - papírování. Dva kontroloři se usadili a žena krmila notebook vypisováním úředního protokolu o kontrole. Hodina pryč. Úředníci mají opět co na práci. Z piva na stole spadla pěna, a třebaže hladina sahá k rysce, ukázalo se, že kelímek není certifikovaný. A posléze i to, že pivo je takzvaný „podmírák“.
A paragon? V podstatě dost podobný případ jako u prvního stánku. Tam, kde bývá razítko a identifikace prodávajícího, stojí jen „Stánek Trója“. I datum chybí. Neoznačený byl i samotný stánek.
„O žádná závažná pochybení nejde,“ shrnul přesto kontrolní akci, která spolkla celé odpoledne, inspektor. Oba případy se řešily takzvaným „příkazem na místě“ a rychle nabyly právní moci. Stánkaři čekají na tresty, ty však nebudou nijak drastické, maximálně několik tisíc korun. Mezi závažnější prohřešky by patřilo například skutečné ošizení a klamání na ceně.
