Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvV obrovském nerezovém kotli se míchá hustá bílá kaše při teplotě až 80 stupňů. Ohřívanými trubkami následně proudí na plnicí linku, kde se vstřikuje do plastových tub. Ty se řadí na pásový dopravník a hmota v nich zvolna chladne a tuhne.
„Soustředíme se na to, v čem máme know-how, a to je chemická výroba,“ říká sedmadvacetiletý Clemens Koreska, pravnuk zakladatele a výkonný šéf firmy. Recept na bílé lepidlo podle něj není rodinné tajemství – základní suroviny jsou voda, glycerin a PVT. Pouze v ekologické verzi lepidla se umělý polymer nahrazuje bramborovým škrobem.
Překvapivé možná je, že do lepidla ve Strmilově přidávají trochu cukru. „To kvůli vůni,“ říká ředitel strmilovského závodu Tomáš Říha.
Do závodu přijíždí Koreska z vídeňské centrály jednou za měsíc. Jeho druhou štací je Mexiko, kde má ještě větší továrnu – na korekční pásky, lepidla, průklepový papír či modelínu.
Rozšíří výrobu
Továrna ve Strmilově se má příští rok rozšířit o výrobu plastových dílů a o sklad. Dnes si firma tuby, víčka či blistry na lepidla a markery nechává dělat od dodavatelů. Nově si pořídí vlastní vstřikolisy, do továrny stáhne vstřikovací formy od dodavatelů a začne s tím sama. K současné zhruba stovce zaměstnanců v Česku nabere asi desítku nových.
VIDEO: Herkules se vaří v obřích kotlích. Na trhu byly už i čínské padělky |
Globální firmu s nynějším obratem 35 milionů eur (950 milionů korun) převzal Koreska po náhlé smrti otce, a to v pouhých 23 letech. Firmu založil jeho praděd Wilhelm Koreska, původem z Čech. Ten si ve Vídni v roce 1887 otevřel obchůdek, kde mimo jiné prodával průklepový papír do psacích strojů. Od chemika, který uměl papír potahovat, pak koupil recept a začal vlastní výrobu. „Jakmile zavřeli obchod, papír se položil na stůl a celá rodina štětci natírala a následně řezala uhlový papír,“ líčí Koreska počátky rodinné firmy. Sám vystudoval řízení podniku ve švýcarském St. Gallenu a do firmy plánoval nastoupit. Ne ale tak brzy.
Ve dvacátém století postupně přibyla výroba pásek do psacích strojů, korekčních nástrojů a průhledné lepicí pásky. Vzorek převratné novinky si Koreskův dědeček přivezl z USA a byl jedním z prvních v Evropě, kteří začali s její výrobou. Tehdejší obchodní název Tixo je dodnes v Rakousku synonymem pro izolepu. V osmdesátých letech výroba ustala a značku firma prodala koncernu Beiersdorf.
Továrny měl Kores v minulosti od Káhiry přes Šanghaj až po Rumunsko. „V minulém století bylo mnoho importních cel, což byl důvod, proč mít v každé zemi alespoň stanici na řezání papíru,“ říká Koreska.
Byznys se postupně redukoval na strategická místa: Mexiko, kde firma vyrábí pro oba americké kontinenty, a Českou republiku, kam přesunula v roce 2008 veškerou výrobu z Barcelony a odkud zásobuje Evropu a zbytek světa.
Ve stejném roce také skončil Kores s distribucí kancelářských potřeb cizích značek a začal se soustředit jen na tu svoji. Změnil se i sortiment – psací stroje v nabídce dnes zastupují počítače, trendem je digitalizace a bezpapírová kancelář.
Musí upravit nabídku
V posledních letech se firma více zaměřuje na školské a kreativní produkty. „Prodej tradičních psacích potřeb a papíru bude klesat. Na druhé straně, na vybarvování a tvoření budou mít lidé díky automatizaci více času. Je to pořád atraktivní a je to něco jiného než pracovat na počítači,“ věří byznysmen.
Aby měl sortiment kompletní, nechává v Číně vyrábět pastelky, pryže a bločky, vše pod svou značkou. „Vedle toho pochopitelně vyrábíme i pod privátními značky pro zákazníky,“ dodává.
Firma prodává do více než osmdesáti zemí světa. V Česku utrží za zboží 70 milionů korun ročně. Čechy jako zákazníky si chválí, na deset milionů obyvatel tu prodá dva miliony lepicích tyčinek. „Nevím, co s tím lidé dělají,“ směje se Koreska. Hitem mateřských škol jsou aktuálně průhledné lepicí tyčinky. Anebo fialové, u nichž je patrné, kam se lepidlo nanese, a zprůhlední po zaschnutí.
