Příští měsíc je to přesně pět let, co útvar vznikl. Odkud dostáváte nejvíce hlášení, že může jít o praní špinavých peněz?
Nejvíce z bank. Od nich je to osmdesát procent veškerých hlášení. Kolem patnácti procent je z kapitálového trhu, tedy od obchodníků, burzy, střediska cenných papírů či Komise pro cenné papíry.
V současné době se objevily krachy obchodníků s cennými papíry, kde jsou podezření na trestnou činnost. Registrujete na kapitálovém trhu nějaké změny?
Nemyslím, že by se v poslední době něco výrazně měnilo. Většina hlášení je typu, že se prodávají nadhodnocené či podhodnocené akcie. Většinou mezi personálně propojenými firmami. Kapitálovým trhem se speciálně zabývají tři naši pracovníci.
Už byl někdo za praní peněz odsouzen?
Loni jsme podali 104 trestních oznámení a případy odsouzených existují, ale ne za praní peněz. Když podáváme trestní oznámení, může to být na jakýkoliv trestný čin. K odsouzení pak dochází třeba za ten prvotní čin, jako je podvod, daňový únik, poškozování věřitele a podobně. Prokazování původu peněz je však velmi obtížné. Podle našeho zákona může být za praní peněz navíc odsouzen ten, kdo jinému umožní legalizovat výnos z trestné činnosti.
Takže kdo pere peníze sám pro sebe, tak ne?
Ne. Je tam, kdo jinému... Když já udělám daňový únik a vy mi to pomůžete zlegalizovat, tak za praní jste odpovědný vy, ale já ne. S novelou trestního řádu by se to ovšem mělo změnit.
Trestní oznámení s podezřením na praní peněz se týkají spíše Čechů, nebo cizinců?
V převážné většině jde o Čechy. Jedná se o organizované skupiny, které perou peníze? V tomto směru jsou tu velké skupiny Vietnamců a Číňanů, které se naučily spolu komunikovat. My třeba víme, že od stovky Vietnamců směřují peníze na tři účty a odtud se transferují do zahraničí. I když je tam jasný rozpor mezi tím, co přiznávají k dani, a co jim prochází přes účty, mnoho se s tím dělat nedá.
Proč by se s tím nedalo nic dělat, když o těch pohybech na účtech víte?
Známe účty, přes které protékají desítky tisíc dolarů několikrát za měsíc. Jenže on to deklaruje třeba jako dar, půjčku nebo vrácení půjčky. A i když podáme trestní oznámení, je to často vrácené s odůvodněním, že u nás není povinnost prokazovat původ majetku. A na tom policie skončí. Kdyby měl povinnost prokázat, jak peníze legálně získal, a neprokázal by to, propadly by státu. To bychom pak asi pomohli více plnit státní pokladnu. Tak to funguje například v Anglii či Irsku. Jeden Asiat takto zhruba během tří let poslal do zahraničí kolem sedmi miliard korun. Pak byl zatčen a vazebně stíhán za padělání dokladů, ale nevím, zda se to podařilo rozšířit i na podvod.
Hlásit podezřelé operace mají i realitní kanceláře. Plní to?
U nich je to špatné, téměř nula. Přitom je známé, že Italové či Rusové tu zakládají nejrůznější účelové společnosti nebo přes nastrčené osoby skupují nemovitosti. Otázkou je, zda je to pro ně investiční příležitost, nebo způsob, jak perou peníze.
Dá se říci, jak moc se praly peníze v rámci privatizace?
Privatizace a transformace ekonomiky znamenaly obrovské přesuny majetku, které skýtaly různé důmyslné možnosti. Ale že bych byl schopen říci nějaké konkrétní číslo, to asi ne. My můžeme zmapovat cestu peněz přes účty v bankách, ale dokázat, zda peníze pocházejí z tunelování či jiných podvodů, tak to už musí policie.
Jednou z kritik na vaši adresu je, že spíše stíháte stánkaře, než byste se pustili do rozkrývání velkých případů...
Zabýváme se tím, jaké dostaneme podněty. Připusťme, že peníze perou i jinde a jinak. Pak může přijít s podnětem policie nebo prakticky kdokoliv.
