V peněžních záležitostech radil mimo jiné i spisovateli Ernestu Hemingwayovi či hudebním skladatelům Emmerichu Kálmánovi a Richardu Straussovi. Sám na burze zažil velké výhry, a jak přiznává, i porážky. Jednou i proto, že nevěřil v Leninovo vítězství.
Domníval se, že jeho vláda bude velmi krátká a nakoupil carské dluhopisy. Lenin zůstal, Kostolany o peníze přišel. Kostolany uvádí, že peníze ztratil vždy, když bezhlavě dal na neověřenou radu někoho jiného nebo uvěřil "zákulisním" informacím.
"Nevěřte makléřům, analytikům, lidem z podniku ani váženým profesorům ekonomie. Jedná-li se o burzu, člověk nemůže věřit ani vlastnímu otci," nabádal pak s lehkou nadsázkou čtenáře ve svých knihách. Jednou mu byl například omylem předán telegram pro pana Mannheimera, známého finančníka té doby: telegram potvrzoval obrovský nákup akcií Royal Dutch. Nedalo mu to a koupil za všechny své peníze, a jakoby to nestačilo, ještě na úvěr. Od toho okamžiku jejich kurz začal klesat.
"Přišel jsem tehdy téměř o všechny své prostředky," píše ve své knize Kostolanyho burzovní seminář. I v dalším případě vsadil na špatného koně - klientem firmy, ve které pracoval, byl tchán majitele velké francouzské automobilky, který neustále kupoval její akcie. "To bude zaručený tip," odvodil Kostolany a investoval. Za šest měsíců přišel podnik do konkursu. Před velkou hospodářskou krizí na přelomu dvacátých a třicátých let spekuloval na pokles a zbohatnul, druhá spekulace - na růst po krizi mu však nevyšla a přišel téměř o všechny peníze.
"Správným burziánem se stane až ten, kdo nejméně dvakrát o všechno přijde," tvrdil Kostolany. Ve většině případů se mu ale díky zkušenostem, znalostem, bystrému úsudku a přemýšlivosti, na burze velmi dařilo. Svět velkých financí neopustil do konce svého života. Podle vlastních slov pro něj byl spíše než místem, kde se vydělávají peníze, jakýmsi duševním cvičištěm.
Syn zámožného průmyslníka chtěl být hudebním kritikem, studoval úspěšně filozofii a konzervatoř. Na burzu "do učení" k pařížskému makléři se dostal v roce 1924 na přání otce. "V každé dobré měšťácké rodině ve Francii se na burzu posílal ten nejhloupější syn. Určitě to mělo své důvody," komentoval otcovu vůli Kostolany. Hned první den na burze se mu dostalo zásadního ponaučení. Starší burzián mu vysvětlil vlastní filozofii pohybu burzovních kursů: "Všechno závisí na jediném. Zda je víc cenných papírů než hlupáků, nebo více hlupáků než cenných papírů." Kostolany k tomu dodal: "Ten starý kolega byl možná příliš drsný se svou definicí; pravděpodobně s akciemi zažil často špatné zkušenosti, ale v zásadě byla oprávněná."
Podle Kostolanyho cenné papíry nerostou ani neklesají, protože jsou dobré nebo špatné. Všechno závisí na tom, jestli je pro majitele cenných papírů důležitější a naléhavější své papíry prodat, nebo zda je pro majitele peněz důležitější cenné papíry koupit. "To málo, které o hospodářství a financích vím, jsem se nenaučil na univerzitách nebo z odborných knih, ale v džungli. Určitě jsem zaplatil na školném víc, než by mě stál Harvard nebo International Business School," konstatoval Kostolany.
Učil se od ostatních a z vlastních chyb. Jeho bratr málem spáchal sebevraždu, naštěstí dluhy z jeho spekulací za něj vyrovnal otec. Vycházel i ze svého původního oboru. Hodně četl a v knihách nacházel zkušenosti lidí - umělců, filozofů a vědců, kteří měli na první pohled k burze daleko stejně jako on, když ještě studoval filozofii. Burza totiž přitahovala mimo jiné i filozofy Spinozu, Beumarchaise, Ricarda, spisovatele Balzaca, známého svůdce Casanovu nebo malíře Gaugina - ten dokonce začal malovat poté, co vzdal neúspěšnou kariéru makléře.
***
André Kostolany se narodil v roce 1906 v Budapešti, zemřel v září 1999, napsal třináct publikací, v českém jazyce vydalo v roce 2000 nakladatelství Mirage Distribution knihu Kostolanyho burzovní seminář pro kapitálové investory a spekulanty.
