Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Eurokomisař: Za zákaz pomazánkového másla nemůže nějaký Brusel, ale Češi

  17:31aktualizováno  17:31
Vytenis Andriukaitis je původní profesí lékař a dva jeho bratři zemřeli na následky kouření. Už jako litevský ministr zdravotnictví se za hranicemi vlasti proslavil omezením prodeje energetických nápojů. Pravidelně kritizuje potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo transmastných kyselin. „Trápí mě kvalita života lidí v Česku,“ říká eurokomisař pro zdraví Andriukaitis v rozhovoru pro iDNES.cz.

Eurokomisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis nesouhlasí s výjimkou elektronických cigaret z protikuřáckého zákona. | foto:  František Vlček, MAFRA

Zákaz kouření v restauracích už ve velké většině zemí EU platí. Postupuje Česko proti kouření málo razantně?
Boj proti tabáku je v jednotlivých zemích na různých úrovních. Některé, jako Irsko a Velká Británie, jsou velmi přísné, po stejné cestě jde i Francie nebo Finsko. Pak existují státy, které nejsou příliš aktivní, moc se jim do toho nechce. Poslední skupina zemí nejenže není aktivní, ale jde i proti trendu a stěžuje si na evropskou protitabákovou směrnici. Třeba Polsko na ni podalo stížnost.

Do které skupiny patří Česko?
Nechci země škatulkovat. Je však třeba podívat se na statistiky výskytu rakoviny, respiračních či kardiovaskulárních chorob. Podle toho se pozná, ve kterých zemích má zdraví obyvatel prioritu a zda pro ně stát dělá dost. Léčení následků kouření vyjde každý rok v celé Evropě na 544 miliardy eur (asi 14,7 bilionu korun). Proti tomu stojí zisky tabákových firem a příjmy ze spotřební daně. Není problém spočítat tyto přínosy a srovnat s tím, kolik peněz každý rok vytáhne kouření z veřejných rozpočtů.

Eurokomisař Vytenis Andriukaitis (64)

Narodil se na Sibiři, kam jeho rodinu deportovala sovětská vláda. Koncem 50. let se vrátil s rodinou do Litvy. Vystudoval medicínu, později i historii a pracoval jako kardiovaskulární chirurg. Od roku 2012 byl litevským ministrem zdravotnictví. V roce 2014 se stal eurokomisařem odpovědným za zdravotnictví a bezpečnost potravin.

V rámci projednávání protikuřáckého zákona v Česku se objevily snahy prosadit různé výjimky – zachování kouření ve vesnických hospodách nebo vyjmutí elektronických cigaret ze zákazu. Jak tyto snahy hodnotíte?
Co se týče nápadu povolit kouření ve vesnických hospodách, nechápu to. V čem se liší lidé žijící na vesnici od lidí ve městě? Nemají snad lidé z vesnice právo na zdraví? Jde o základní lidské právo. A tady se objevil nápad dělit lidi podle toho, zda na ně mají nárok, nebo ne. Pokud jde o elektronické cigarety, to je opravdu mocný nástroj průmyslu, který tvrdí, že jde o dobrý způsob, jak přestat kouřit. Jde však pouze o marketing, který nemá vědecké základy.

V Česku se také nedávno objevil nápad omezit prodej energetických nápojů. Vy jste jako ministr zdravotnictví prosadil něco podobného v Litvě, může dojít k zákazu i na evropské úrovni?
V současnosti existuje povinnost uvádět na energetickém nápoji informaci, že je nebezpečný pro těhotné a kojící ženy kvůli vysokému obsahu kofeinu. Také se musí uvádět doporučená denní dávka kofeinu, jejíž překročení ohrozí zdraví. K tomu, abychom mohli energetické drinky omezovat celoevropsky, bychom potřebovali zanalyzovat mnoho dat a dostat žádosti od členských států. Z mého pohledu je důležitější regulovat je na národní úrovni. Jako v Litvě.

Jak to u vás probíhalo?
Když jsem byl ministrem zdravotnictví, analyzovali jsme statistiky týkající se konzumace alkoholu mladistvými. Vedle toho nás zajímalo, co je důvodem vysoké poptávky po energetických nápojích. Pak se ukázalo, že mladí s nimi míchají tvrdý alkohol, což vedlo ke zvýšení otrav alkoholem mezi dospívajícími. Naše podklady tehdy ukázaly, že to je velmi nebezpečná tendence a může znamenat vážné ohrožení pro veřejné zdraví. Takto jsme to předložili k posvěcení Evropské komisi a slavili jsme úspěch, protože jsme to dobře zdůvodnili. Některé země chtějí následovat, například Lotyšsko. Uvažuje o tom i Velká Británie.

České spotřebitele možná více než kouření a energetické nápoje trápí jiná věc, a sice že některé výrobky na českém trhu obsahují horší suroviny než stejné produkty prodávané na Západě. Může Komise proti podobným praktikám zakročit?
Máme jednotný trh a také celoevropská nařízení pro bezpečnost potravin, která nastavují tříúrovňový systém kontrol. První se týká výrobců. Druhý členských států, jejichž úkolem je sledovat situaci na trhu, a pokud zjistí problémy, mohou přikročit k určitým krokům. Poslední úrovní je ta evropská, která celé úsilí koordinuje. Pokud by výrobce porušoval předpisy, existují mechanismy, jak ho potrestat nebo zavést opatření, která by tomu měla zabránit. To se týká především bezpečnosti potravin. Pokud jde o složení z pohledu kvality, a ta neporušuje standardy bezpečnosti, tak zasáhnout nemůžeme.

Proč?
Výrobce má povinnost dodržovat předpisy týkající se bezpečnosti, zároveň má však právo uvádět na trh různé kombinace potravin a prodávat určité jídlo na jednom trhu a jiné na jiném. Musí sledovat poptávku, která je v Litvě jiná než v Portugalsku nebo Česku. Může použít takové složky potravin, které zákazník na tom či onom trhu chce a po kterých je poptávka. Vím však, že některé země argumentují tím, že dostávají méně kvalitní potraviny a jejich spotřebitelé se cítí jako občané druhé kategorie.

Co se s tím tedy dá dělat?
Pokud spotřebitelům vadí, že některý výrobek je jiný než v Německu, tak ho mohou jednoduše přestat kupovat. Výrobci jsou velmi citliví na to, jak se trh chová, a situace se v takovém případě rychle změní. Vedle tří stupňů kontroly, které jsem popsal, navíc existuje ještě jeden čtvrtý, a tím jsou nevládní organizace a sdružení na ochranu spotřebitelů.

Jak mohou pomoci?
S jejich pomocí se mohou tyto záležitosti zveřejnit a poslat jasný signál výrobcům. Veškeré negativní reakce ovlivní poptávku a výrobce ihned pocítí, že jeho produkty lidé nevnímají pozitivně. A to se zase netýká jen kvality, ale i zdravotních aspektů. Společně se spotřebitelskými organizacemi pak mohou zákazníci změnit složení výrobků i co se týče množství cukru, transmastných kyselin či dalších látek.

Proti tomu, že rozhoduje hlavně zákazník, nelze nic namítat. Řeknu jiný příklad. Před pár lety došlo k zákazu nazývat pomazánkové máslo jako máslo. I když se opravdu o máslo nejednalo, čeští spotřebitele se necítili klamáni. Dvojí kvalita potravin představuje něco, co je opravdu hodně štve, a mají pocit, že Brusel v jednom bezvýznamném případě něco zakázal, ale opravdový problém neřeší.
Říkat, že Brusel něco zakázal, to je absolutně špatný přístup. Nevidím žádný Brusel. Věra Jourová je komisařkou z České republiky, komisař pro energetickou unii Maroš Šefčovič je Slovák, předseda Komise Jean-Claude Juncker je z Lucemburska a takto bych mohl pokračovat. Pokud chci předložit nějaké nařízení, musím je nejdříve projednat se zájmovými organizacemi, průmyslem, vědeckou obcí a výsledný kompromis předložit Radě Evropské unie, kde jsou zastoupeni ministři jednotlivých členských států včetně toho vašeho. Ministr je toho součástí a spolutvůrcem. Brusel, to nejsou nějací byrokrati, ale především vaši ministři a vaši poslanci, kteří měli možnost zmíněnému zákazu zabránit, ale neudělali to.

Uznávám, že jde o určité zjednodušení.
Je to však velmi nebezpečné zjednodušení. Pak se říká, že Brusel někoho diskriminuje, a pokud mají politici nějaký problém, rádi to na něj svedou. Tím se šíří skepse, a když jsou pak volby do evropského parlamentu, dostaví se k nim osmnáct procent Čechů. Já jsem Litevec a velmi mě mrzí, že v Česku zaznívá tolik euroskeptických názorů. Je to ale i výsledek jednání českých představitelů.

Jak to tedy bylo s pomazánkovým máslem?
To je věc ještě z období vyjednávání před vstupem do EU. Definice, co je máslo a co není, byla daná a Česká republika měla možnost prosadit si výjimku, ale neudělala to. Po uplynutí desetileté lhůty Komise musela začít plnění povinností vyžadovat. Pokud by Česko mělo vyjednanou výjimku, nemuselo by se nic měnit. Srovnání s dvojí kvalitou potravin tak není fér. Protože zatímco definice másla byla předem daná a Česko ji jednoznačně porušovalo, tak co se týká kvalitativního složení výrobků, na to žádná regulace není, a chybí tak právní základ.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.