"Raději jsem se svými lidmi na horách. Trpím, že tu je čím dál víc zaměstnanců, kteří nevědí, co si myslím," vysvětluje šéf Unicornu.
S Gatesem mluvil jako jeden z mála Čechů osobně. To když Kováře pozval na setkání 50 šéfů technologických firem, o nichž ví, že nestavějí z prvků Microsoftu.
Dvaačtyřicetiletý majitel největší české softwarové firmy Unicorn si jde už přes deset let svojí cestou. Na jeho originálních programech denně pracují tisíce zaměstnanců českých bank. Prodávají se přes ně škodovky a jeho antivirové bariéry chrání například cestovku GTS.
Ročně prodá software za téměř sedm set milionů korun a do dvou let to má být miliarda. Konkurenty, investiční bankéře a fondy, které chtějí firmu koupit, zatím odmítá.
"Nenabízejí tolik, kolik si představuji. Jsme malí, až budem mluvit o sto milionech dolarů, možná," říká.
Na první pohled se zdá, že Unicorn je parta kamarádů, kteří se seznámili v počítačové herně. Kovář, oblečený jako kdyby právě odepnul z nohou snowboard, se prochází mezi mladičkými programátory. Odevšud se ozývá neformální "ahoj".
"Ten nám generuje 100 milionů ročně," ledabyle prohodí na adresu jednoho ze zaměstnanců. Jde však o velmi propracovaný organismus, jehož šéf může kdykoli nahlížet pod ruce svých 800 lidí.
 |
Kovář staví obří impérium
K počítačové klávesnici nasměrovala Vladimíra Kováře částečně rodina, ale také několik profesorů fyziky a kybernetiky, které potkal při studiu.
"Měl jsem štěstí na to, že mě v pravou chvíli vždy někdo pochválil, a tím i postrčil dopředu,“ vzpomíná na svá zlomová životní setkání. Matematické inženýrství se rozhodl studovat, aby se vyhnul oborům, jejichž myšlení deformoval komunistický režim. Bylo to pět let šachových partií, které ho naučily systematicky přemýšlet.
"Počítače zapojil už do své diplomky, kterou zaměřil na trojrozměrnou grafiku. V dřevním jazyce Basic vytvořil program, který uměl zobrazit například Eiffelovu věž.
Tehdy měl na chvíli i počítačového guru, Václava Bartoše z Institutu řízení, kde pracoval i Kovářův otec.
Vládnou mladí
Prošedivělý programátor po letech opět vstoupil do Kovářova života, když jej nedávno požádal o práci. Bez problémů zvládl technologie třetího tisíciletí a dnes je nejstarším zaměstnancem Unicornu.
V Kovářově firmě jinak vládne mládí.
"Máme tu věkový průměr 25 let. Jiné firmy se velkého obratu zaměstnanců bojí, ale my jsme z toho udělali výhodu. Nabíráme mlaďochy do naší tříměsíční líhně, tam už jsou placeni, ale ještě nepracují na projektech pro klienty," líčí zaníceně Kovář a na displeji svého příručního počítače ukazuje doprostřed diagramu, který znázorňuje impérium Unicorn.
Konzervativní logo Deckard & Penfield nese personální agentura, kterou pro potřeby Unicornu založil. Softwarová firma nabírá třicet lidí měsíčně, a drží si tak neustále plný bazén mozků, odkud si šéfové jednotlivých projektů mohou vytahovat členy týmu. Zároveň je však agentura nabízí i konkurenci, případně výše postaveným lidem z Unicornu hledá kariéru jinde.
Postavíme si vesničku
Založením firmy řeší Kovář potřeby či problémy Unicornu už několik let, a impérium se tím rozrůstá nejen v technologickém oboru. Vědecký přístup nezapře. Jakmile se mu zdá, že dodavatel nesplňuje jeho představy, nebo je moc drahý, vrhne se na odbornou literaturu, nastuduje, v čem tkví například výroba nábytku, a pustí se do ní.
"Ti truhláři, to byl typický případ. Každý rok potřebujeme rozšiřovat o další kanceláře, pak patra. A oni mi za tři roky řeknou, že nábytek, který máme, už nevyrábějí. No, to by mi pilo krev," říká, ale přitom jeho tvář neztrácí výraz optimistického pohodáře.
Unicorn má svůj hotel, nábytkářskou firmu na kuchyně a interiéry kanceláří, restauraci, cestovní agenturu, internetové hračkářství a chalupu v Krkonoších.
Nedávno ještě přikoupil stavební firmu DDS. Předně nechce, aby jeho manažeři, kteří zakládají rodiny, věnovali příliš času shánění bydlení, a pak chce lidem z firmy zajistit, že se usadí levněji. Brzy chce začít stavět, podobně jako kdysi Tomáš Baťa ve Zlíně, i svoji vesnici: Vig Village.
"Už mám několik vyhlídnutých míst. Půjdou do toho i banky, protože moji lidé jsou pro ně perspektivní klienti. Nechci, aby si brali nesmyslné hypotéky na drahé byty, které jim přestanou brzy stačit. Ušetří dvacet procent, než kdyby kupovali na trhu,“ líčí. Žádná z dceřiných firem nesmí žít jen ze zakázek Unicornu.
"Já jim zase nic nedaruju," říká. Poslední akvizicí je podíl ve Vysoké škole manažerské informatiky a ekonomiky v Praze 5. Má v úmyslu z ní vybudovat renomovanou instituci, z níž budou vycházet softwaroví architekti světové úrovně.
Armáda pod lupou
Výkon všech firem a armády mladých zaměstnanců Unicornu může Kovář díky vnitřnímu informačnímu systému sledovat do podrobností, o kterých se nezdá ani nejpečlivějšímu účetnímu.
Několika kliknutími na displeji příručního počítače, který má neustále u sebe, vidí, kolik hodin ještě zbývá odpracovat kupříkladu na kuchyni pro jistou paní Kučerovou. Sleduje, kdo je za zakázku odpovědný, jak má vypadat výsledná sestava, cena a kolik na ní firma vydělá.
Aby měl jeho přehled o firmě živoucí podobu, tráví každé páteční odpoledne s managementem, který dnes tvoří asi osmnáct lidí.
